Žárlivost není důkazem lásky, je jako jed, který postupně otravuje vše okolo. Některé fáze žárlivosti můžou působit neškodně, některé už téměř s jistotou naruší váš vztah.

První fáze žárlivosti

V první fázi, kdy začínáme žárlit, máme většinou nějaké podezření, že by nám mohl být partner nevěrný. Někdy ale naopak takové podezření ani nemáme, stačí nám pouhá nemožnost kontroly nad tím, co partner dělá a už žárlíme jen na možnost, že by partner nevěrný být mohl. Začne v nás vrtat pomyslný červík pochybnosti.

Pokud se v této fázi sami uklidníme, či nám někdo pomůže si vše srovnat, a nepřeneseme se tak do další fáze žárlivosti, nezpůsobíme si většinou ve vztahu větší problémy. Ve skutečnosti totiž věrnost partnera či partnerky můžeme ovlivnit pouze tím, že budeme mít vztah založený na vzájemné blízkosti a na tom, že známe své potřeby a snažíme se je naplňovat. Máme-li vybudováno zdravé sebevědomí, nemáme potřebu partnera či partnerku kontrolovat.

Druhá fáze žárlivosti

Bohužel pokud první fázi neustojíme, začne nás mnohdy naše fantazie (ale třeba i kamarádka, která nás bude popichovat) posouvat do další žárlivecké fáze, která již není pro vztah tak neškodná. Mnoho se dá zachránit, když si včas uvědomíme, jaké může mít naše žárlení následky, a také si přiznáme, že nemůžeme svoji žárlivost ovládnout. V této fázi je velmi vhodné si s partnerem upřímně pohovořit o tom, co cítíme, co nás trápí, proč žárlíme, a pokusit se společně hledat řešení.

V případě, že se ale začneme chovat jako dítě, které vyžaduje pozornost, nedokáže ustát jakoukoliv nejistotu a požaduje důkazy věrnosti, zaděláváme si na problém. S partnerem pak začneme hovořit podezíravě, budeme jej vyslýchat. Začneme mnohdy určovat s kým, a kdy se může stýkat, zakazovat mu koníčky, snažit se, aby neměl příliš volnosti.

V takovém případě bude partner konfrontován s naší nedůvěrou, což se mu jistě nebude líbit. Také nás to ovšem postaví do role závislého partnera, což nebude působit zrovna přitažlivě. Pokud si ještě v této fázi uvědomíme, že jednáme proti vztahu, včas zbrzdíme a přestaneme se takto chovat, způsobí to možná na vztahu nějaké šrámy, ale nemusí to nechat ještě vážné následky.

Třetí fáze žárlivosti

Do dalšího kola žárlivosti postupujeme, pokud nám vysvětlení a ujištění partnera o věrnosti nestačí, protože mu už v žádném případě nevěříme. Začneme pátrat, slídit a sledovat partnera, jen abychom našli důkaz jeho nevěry. V případě, že se snížíme k prohledávání kapes, mobilního telefonu či čtení e-mailových zpráv, posouváme tak závratným tempem vztah ke krizi, ne-li k případnému konci.

Pokud jsme se dostali ve své žárlivosti až do této fáze, bude velký problém najít jakýkoliv vnitřní klid, a to ať je již pravda s věrností našeho partnera jakákoliv. V případě, že se nám totiž nepodaří najít žádné důkazy nevěry, máme mnohdy pocit, že partner nevěrný sice je, jen vše mazaně skrývá.

Věrnost totiž nelze prokázat, takže to, že jsme nic nenašli nás vlastně vůbec neuklidní. Pokud najdeme indicie, které si vyložíme jako možnou nevěru, přestože tomu tak být vůbec nemusí, začneme s největší pravděpodobností vztah narušovat. Třeba neustále špatnou náladou, dožadováním se potvrzování lásky a věrnosti.

Neustálým atakováním partnera dosáhneme však pouze toho, že se partner stane z takového chování otráven a znechucen. Mnohdy má takové závislé chování i za následek ochladnutí podezíraného partnera. Tím se ovšem mnohdy roztočí začarovaný kruh. Odtažení a ochladnutí partnera má za následek, že o to víc máme pocit, že je nám nevěrný, protože mu vlastně na nás nezáleží.

Pátráme pak ve své žárlivecké posedlosti ještě více, a cokoliv zjistíme, nám už vlastně nikterak nepomůže. Pokud nám partner nevěrný není, je už i tak vztah značně narušen, a my jsme se dostali do role nelichotivé – tj. závislé na partnerovi, navíc jsme se snížili k narušení partnerova soukromí.

V případě, že zjistíme, že je nám partner přece jen nevěrný, pak nám takové odhalení uleví pouze v případě, že jsme schopni se s partnerem okamžitě rozejít. Bohužel člověk, který na partnera velmi žárlí, je na něm často také závislý, a rozejít se s ním nedokáže ani po zjištěné nevěře. Tito závislí partneři mnohdy tvrdí, že se s partnerem rozešli po zjištěné nevěře, ale pravda je často taková, že se naopak s ním rozešel jeho protějšek, přestože on sám chtěl vztah zachovat.

Měli bychom si tedy uvědomit, že partner je svébytná osobnost, a nemůžeme jej mít nikdy plně pod kontrolou. Nikdo nám nemůže zaručit věrnost partnera, nemůžeme ovlivnit, aby partner nepodlehl jinému protějšku, či se nezamiloval do někoho jiného. Neexistují žádná opatření, která by zabránila nevěře. Kontrolování a výhrůžky nemají na případnou nevěru téměř žádný vliv.

Jsou věci, které ovlivnit zkrátka nemůžeme, a tím jsou právě rozhodnutí a skutky jiného člověka. Jediné co můžeme ovlivnit je sebe, a tím i náš vztah tak, aby i partnerovi stálo za to vztah udržet, a nenarušit jej nevěrou. Není v moci člověka necítit takové emoce, které vyvolává žárlivost. Měl by ale dokázat se s možnou nejistotou ve vztahu vyrovnat, stejně tak jako být schopen ovládnout a usměrnit svoji žárlivost tak, aby nenarušila vztah.

Pokud se nacházíte vy nebo váš partner v jisté fázi žárlivého chování a cítíte, že své emoce nejste schopni ovládat, nevíte si sami se sebou rady, protože tušíte, že svým chováním můžete poškodit vztah, neváhejte se obrátit na odborníka.