Někdy se za žárlivostí a snahou omezovat druhého může skrývat vážnější vztahový problém. Ten je mnohdy dobře ukrytý pod povrchem a mnohdy nejsme schopni sami na něj přijít.

Romana je otrávená z manžela, který žárlí a omezuje ji

Kamarádka Romana má pocit, že na ní manžel příliš a k tomu zbytečně, žárlí. Kdykoliv by si ráda sama vyrazila třeba na víkendový pobyt s kamarádkami nebo na kurz osobního rozvoje, začne doma být dusno. Manžel trousí nepříjemné poznámky nebo s ní přestane mluvit. Začne se chovat pasivně agresivně – pokud netušíte co pasivní agrese je, můžete si přečíst tento článek Pasivní agrese ve vztahu. Romana je pak z toho otrávená a raději už několikrát takovou akci vzdala pro klid v rodině.

Romaně se zdá, že kromě žárlivosti na ní manžel i zbytečně visí. Prý jí manžel říká, že ona chce někam jet jen proto, aby nemusela být s ním. Oba jsou naštvaní, ona začíná být navíc z toho všeho otrávená. Snažila jsem se tedy zjistit, co by mohlo stát skutečně za tímto problémem. Pokud totiž manžel není chronicky žárlivý člověk, něco se za takovým jeho chováním bude zřejmě skrývat. Pasivně agresivně se mají totiž tendenci často chovat lidé, kteří se cítí být nějakým způsobem zahnáni do kouta. Tak člověka napadá, nemůže se cítit z nějakého důvodu zahnán do kouta i Romanin manžel?

Je chyba jen na straně žárlivého manžela?

Podle toho, co jsem se ještě dozvěděla, bydlí oba v domě, který patří Romaniným rodičům. Ten ale chtějí brzy přepsat na Romanu. Její manžel ji žádal, zda by půl domu nenapsala Romana na něj, to se jí ale moc nelíbilo a zamítla to. Již tady je vidět, že zřejmě mají oba problém se vzájemnou důvěrou mezi sebou. Oba mají na jedné straně oprávněné obavy, které se dají pochopit. V případě, že by se totiž rozvedli, zřejmě by museli pak dům prodat, aby mohli jeden druhého vyplatit. A v době, kdy se rozchází skoro polovina párů, nejde samozřejmě o nereálnou představu.

Jak to dopadne s domem, ale není v tomto případě vůbec důležité. Jde spíše o emoce, které jsou mezi těmito manželi. Je zřejmé, že kromě nedůvěry je tam zřejmě i určitý strach u obou partnerů a zřejmá frustrace u manžela. Ten se cítí nejistý zřejmě nejen z takové situace, která panuje kolem domu, ale především z přístupu, jaký k němu Romana má. Především je zřejmě frustrovaný tím, že jeho manželka přehlíží a nezajímá se o to, co jej trápí, čeho se bojí.

To, že člověk třeba léta investuje do domu, na který pak nemá žádný nárok, určitě k pocitu pohody nepřidá. Větší problém však může způsobovat pocit, že člověk, který je vám blízký, se o vaše negativní pocity nezajímá. Tady by měla Romana popřemýšlet nad tím, co svým jednáním dává svému manželovi najevo. On to totiž může vnímat tak, že jí na něm nezáleží, že ho nemá ráda, když je jí jedno, jak on se cítí. Z toho pak může vyplývat i jeho nejistota, napětí ve vztahu a nakonec i žárlivost.

Za žárlivostí se mohou skrývat úplně jiné emoce

Z jeho strany tak může jít i o obavy, že si třeba najde jiného muže a jeho opustí. To jí samozřejmě asi není schopen takto na rovinu říci a skrývá to vše za obranné žárlivé chování. Takovým obranným chováním může být právě to, že on nechce, aby někam sama jezdila nebo chodila. V případě, že si ona udělá po svém, vyvolá to v něm právě ty negativní emoce, které souvisejí se strachem. V jeho případě i se strachem velmi zásadním, že přijde nejen o manželku, ale i o takovou jistotu, jako je bydlení a bude například ve čtyřiceti začínat od nuly.

Potom samozřejmě vnímá její manžel každý (často i zcela zcestný) impulz, který by mohl svědčit o tom, že se mu manželka může vzdálit, jako obrovské ohrožení a začne proto žárlit. To, co v něm spouští takové negativní emoce, má nejspíše uloženo hluboko v podvědomí a jde nejspíš o strach z opuštění. To může být opakováním minulého nezpracovaného zážitku opuštění a zklamání blízkou osobou (někdo z rodičů, předchozí partner, tento partner v minulosti).

Co by měla Romana s manželem udělat?

Romana by si tedy v první řadě měla uvědomit své emoce, které ji vedou k tomu, že svému manželovi také až tak nevěří. Jaký se v ní ukrývá strach, když otázku domu s ním nechce řešit, ani probírat a připouští jen situaci, kdy dům bude výhradně její. Otázka majetku není samozřejmě nikdy jednoduchá, ale vždy se dá najít řešení takové, aby ani jeden ve vztahu neměl pocit, že je v nevýhodné pozici oproti druhému a pak se tedy necítil dobře.

Přestože tomu, kdo je ve výhodnější pozici, to může samozřejmě vyhovovat, přesto by se měl mít chuť vcítit do kůže toho druhého, jak to asi na něj působí. Dohodnutí se pak na nějakém kompromisu vyžaduje především dobrou komunikaci. Nestačí tedy jen spolu mluvit, ale opravdu se naučit komunikovat. K tomu může značně pomoci stanovení si pravidel komunikace viz. článek Proč by měl mít každý vztah pravidla komunikace.

Měli by oba dva začít více uvažovat jako pár, než jako jednotlivec a chtít převzít každý z nich zodpovědnost za vztah. Tady je nutná změna uvažování. Jsou pár a pokud bude přemýšlet především jen každý sám za sebe, oba se v tom nakonec tak ukotví, že partnerství vyhasne. Stejně tak, jako potřebuje energii třeba práce (její i jejího manžela), potřebuje energii vztah, jinak nemá z čeho žít a v důsledku toho zaniká. Musí tedy oba začít vkládat do vztahu určitou energii a mít chuť začít něco měnit.

Romana by měla říci, jak vše cítí ona, ale na druhou stranu také naslouchat. Nechat svého muže mluvit především o tom, z čeho on má obavy a jaké jsou jeho představy, protože tam bude zřejmě i klíč k jeho žárlivosti. Také by možná bylo dobré, kdyby se jej zeptala, co by pro něj mohla udělat, aby se cítil vedle ní jistější a měl k ní větší důvěru. Velmi by pomohla v jejich případě upřímná komunikace, která ovšem nebývá jednoduchá ani pro jednoho. Bohužel se partneři nemohou dostat pod povrch a přiblížit se jeden druhému, pokud k sobě nejsou čestní.

Vždy by se lidé ve vztahu měli naučit sdělovat si své nejhlubší emoce. Je vhodné spolu komunikovat o všem, co jim navzájem pomůže hlouběji poznat a pochopit jeden druhého. Upřímný rozhovor ale také může vyvolávat silné emoce a pocity, se kterými se je třeba vyrovnat. Pokud se to však nakonec podaří a společnými silami partneři či manželé rozvinou upřímnou komunikaci, stojí pak jejich vztah na upřímnějších a skutečných základech, než na pouhých domněnkách.

S největší pravděpodobností se pak změní i postoj manžela Romany. Ten se začne cítit ve vztahu více jistý, bude mít pocit, že Romanu nejen lépe zná, ale také jí zajímají jeho pocity. Bude pak mít pocit, že jí na něm záleží a vůbec budou jeden pro druhého daleko více průhlední. Začne jí pak zřejmě i více důvěřovat a méně žárlit, nebude mu pak vadit ani její víkendový pobyt mimo domov.

Pokud se nacházíte v podobné nebo i třeba odlišné situaci, se kterou si ale nevíte sami rady, neváhejte a kontaktujte mě v sekci konzultace.