Určitě jste se s tímto tvrzení již také setkali. Možná se to týká právě vás, nebo třeba někoho z vašeho blízkého okolí, na kom vám záleží.
Jsou vám následující věty povědomé?

Trpíte ve vztahu? Nebo vás partner přímo odmítá a chová se k vám ošklivě, ale vy nejste schopni z tohoto vztahu odejít? Přestože vám logika říká, že ten vztah je špatný a nikam nevede, nedokážete partnera opustit? Místo toho se stále více snažíte, aby vás ten druhý miloval. Snažíte se od něj získat projevy náklonnosti a lásky, ale navzdory všem snahám se vám to nedaří.

Co je příčinou?

Abyste mohli lépe pochopit, proč takovýmto zvláštním způsobem fungujeme, musíme se vrátit v čase hodně dozadu, až do našeho dětství.

Každý z nás vyrůstal v nějaké rodině, žil s rodiči, sourozenci případně s vychovateli. Od narození až do 7 let našeho života si budujeme o sobě názory a přesvědčení na základě toho, jak se k nám důležité osoby v našem životě chovaly. Vytvářeli jsme si takto názor na svoji hodnotu i na to, co si zasloužíme a co ne. Už v tomto ranném období jsme si vytvářeli základy budoucích partnerských vztahů. Tyto základy pak určují, jak budeme vztahy v dospělosti zvládat, jak je budeme budovat a jaké partnery si budeme opakovaně vybírat. Většina lidí totiž při výběru svých partnerů opakuje stále tytéž vzorce.

Naše hodnocení sebe sama nevznikalo pouze skrze to, co si o nás mysleli druzí, ale také na základě přímo toho, jak se k nám v dětství chovali. Pokud se nám například nikdo pořádně nevěnoval, získali jsme pocit, že nejsme dost dobří. Pokud nám v ranném věku naši blízcí neprojevovali svoji náklonnost a lásku, máme pak pocit, že si lásku nezasloužíme.

Ale nenechte se mýlit. Toto se netýká jen lidí, kterým v dětství něco chybělo. Stejně tak se to může stát i dospělým lidem, kteří své dětství popisují jako výborné a milující. Na každého totiž chování ostatních lidí působí trochu jinak. I pozitivní chování může mít na člověka takový dopad, že v dospělosti bude trpět. Například tak, že pak bude vyhledávat to, co v dětství měl a nebo naopak neměl.

Vše výše zmíněné ovlivňuje naši emoční inteligenci. Emoční inteligence určuje naši schopnost pracovat s emocemi, jak je umíme ovlivnit a měnit. Emoční inteligence také určuje naši schopnost budovat mezilidské a tedy i partnerské vztahy. Emoční inteligence určuje mimo jiné i míru našeho sebevědomí a sebevnímání.

Od tohoto se pak přímo odvíjí, co si o sobě myslíme. Co si myslíme, že si zasloužíme či naopak nezasloužíme. Toto vše pak ovlivňuje, jaké si vybíráme partnery.

V tomto článku jste se dozvěděli příčiny, které vedou k tomu, že milujeme ty, kteří nás odmítají a odmítáme ty, kteří nás milují. V souvisejícím článku se dozvíte, jaké to má dopady na partnerské vztahy a jak z toho ven.

autor článku: Karel Chába