Možná máte pocit, že když vám kolega nebo kamarád pomůže s taškou, nebo za vás zaplatí kávu v restauraci, jste rázem jeho dlužníkem. Proto se tomu bráníte, chcete si za každou cenu zaplatit svoji kávu a také ukázat, že tu těžkou tašku unesete sama.

Problém proč neumíme my ženy od mužů přijímat, často pramení z naší výchovy. Nejsou zase tak dávné doby, kdy byla žena oceňována především za to, že s ničím nepotřebovala pomoci a zvládla všechno sama. Naopak ženy, které se nechaly hýčkat byly označovány jako “fifleny”. A skutečně byly doby, kdy jsme se s kamarádkou byly schopny s “nápadníky” téměř poprat, jen aby za nás nezaplatili ani korunu a s ničím nám nepomáhali s heslem “my si všechno zaplatíme, zařídíme a uděláme samy” a “nemáme to přece zapotřebí”.

Vůbec nás nenapadlo, že tím tak trochu bereme dospívajícím mužům jejich galantnost, kterou nám chtěli projevit. Pocit, že nemůžeme jen tak přijímat anebo vše musíme vrátit, není vždy úplně správný. Někdy stačí oplatit laskavost poděkováním, milým slovem, úsměvem, popovídáním si. To, že pro nás chce muž něco udělat a my to přijmeme, nás k ničemu nezavazuje a normální muž to ani neočekává.

Proč neumíme přijímat komplimenty

Přemýšlím nad tím, že pak stejný postoj, který si takto neseme, přenášíme i do partnerství. Myslíme si, že když nebudeme přijímat žádné komplimenty, ani nabídky na pomoc, nebudeme vyžadovat galantní gesta, budeme působit na partnera lépe. Nebude si pak alespoň myslet, že jsme vypočítavé, líné či rozmazlené. A tak odmítáme nabízenou pomoc, a drobné komplimenty odrážíme, zlehčujeme je jako nepravdivé, protože jsou nám skoro nepříjemné.

V partnerství se pak po nějakém čase nestačíme divit, že jsme najednou na vše samy  a partner nám sám od sebe s ničím nepomáhá. A čemu se vlastně divíme, když jsme si to samy tak od začátku nastavily? Navíc pokud jsme svým chováním dávaly do světa najevo, že všechno zvládáme samy, komplimenty ani pomoc nepotřebujeme  a vše zařídíme nejlépe i za ostatní.

Pak je docela možné, že nás právě proto začal obdivovat zrovna takový partner, který takovou ženu (která nic nepotřebuje) hledal. Proč mu pak vlastně po létech začneme vyčítat, že nám s ničím nepomůže, nic nezařídí, nemá pro nás hezké slovo?

Přijímejme pozornosti a komplimenty

Přemýšlejme, jestli není fajn dát raději mužům najevo, že jsou pro nás laskavosti, které nám projevují příjemné a že nás těší. Samozřejmě není teď řeč o ženách, kterým se říká zlatokopky, těch většinou jde především o nákladné finanční dary a o možnost se podílet na majetku jejich partnera, to je jiná kapitola. Mluvím o normálních drobnostech.

O takových, že vám někdo podrží dveře, že vám pochválí šaty či účes, že vás pozve na kávu či oběd. Dopřejme takovému muži tu možnost to udělat. Nechme muže, ať se cítí opravdu jako muži. Je jasné, že si kávu nebo oběd můžete zaplatit sama, ale o to přece nejde. Pokud k vám pronese muž lichotku, přijměte ji a poděkujte. Nesnažte se jí shodit, nemějte pocit, že vám jí říká jen proto, že od vás za to něco očekává.

Musíme lichotky vracet?

Není nutnost ji vracet, jen proto, že máte pocit, že je to vaší povinností. Zalichotit samozřejmě můžete kdykoliv a komukoliv, ať jde o muže či ženu. Vždy ale jen v případě, že lichotku myslíte vážně. Mezi komplimentem, pochvalou a oceněním, které myslíme upřímně je samozřejmě rozdíl, než když pochlebujeme nebo se vlichocujeme jen proto, abychom získali nějakou výhodu.

Totiž kompliment a pochvala jsou takovým „psychickými pohlazeními”, která si dáváme proto, abychom se vzájemně potěšili či povzbudili. Falešným lichocením se naopak dostáváme do závislé pozice, protože podbízením se ponižujeme především sami sebe. Pokud se budete držet zásady upřímných lichotek a komplimentů a budete se takto chovat vy sami, ani vás nebude napadat, že by vám někdo lichotil z jiných důvodů, než že to tak pravdu myslí.

Je pravdou, že si muži někdy neví s vhodností lichotky úplně rady. Mají mnohdy obavu, že takový kompliment bude žena brát třeba jako nevhodnou nebo ji nepřijme. Pokud ovšem takový muž u vás udělá zkušenost, že jeho lichotku oceníte, bude mít odvahu vám lichotku kdykoliv vyslovit znovu. Muž, který vidí, že vás jeho lichotky těší, se pak sám cítí lépe a většinou se pak i jako správný muž více snaží vám dělat radost.

Muž, který se cítí být úspěšný je podstatně více šťastný. Pokud má muž pocit, že vás jako partner dělá šťastnou, bývá to pro něj většinou značné uspokojení. Kompliment by vás zkrátka měl potěšit, měl by vám zvednout náladu, měl by vám zvýšit sebevědomí. Na druhou stranu ale může také potěšit i druhou stanu právě proto, že ji přijmete. V případě, že se naučíte přijímat i dávat komplimenty, přenesou se tyto návyky samozřejmě i do vašeho partnerského vztahu. Ocenit a pochválit se s partnerem navzájem, je vlastně tím, co by ve vztahu nikdy nemělo chybět.