Objevují se u vás pocity, že nevíte, jestli mu chybíte? Nevíte, co si o tom myslet a proč se to děje právě vám? Co s tím? O tom všem v dnešním článku.

„S přítelem jsme spolu téměř půl roku. Někdy mě přepadají myšlenky, jestli mu chybím. I když máme hezký vztah a nehádáme se. Chodí s přáteli na pivo, ale nikdy se neozve, nenapíše. Já mám zase svoje kamarádky, ale přesto všechno mu napíšu, jak se má, co dělá. Ráda podnikám věci s ním, on je spíše samostatnější. Nejraději bych byla jenom s ním. Mám nutkání pořád kontrolovat, kde je, s kým, co dělá. Zajímá mě vše o něm. Je mi líto, že mi nevěnuje takovou pozornost, jakou věnuji já jemu,“ dokončuje vyprávění paní Zdena.

Chybíte svému protějšku? Co je skutečně za těmito pocity?

V příběhu paní Zdeny nejde primárně o to, zda jejímu protějšku chybí či nikoliv, ale za těmito pocity se skrývají mnohem hlubší procesy, které se u paní Zdeny odehrávají. Pojďme si nejdříve pojmenovat, co může být skryto za slovy „ někdy mě přepadají myšlenky, jestli mu chybím“.

Paní Zdena by se měla nejdříve zamyslet sama nad sebou a uvědomit si, z čeho takové myšlenky pramení. Z jejího vyprávění se objevují známky nejistoty „mám nutkání pořád kontrolovat, kde je“. Tahle nejistota je pak maskována pocity nejistoty v tom, zda partnerovi opravdu chybí.

Dalším aspektem paní Zdeny, vyplývající z pocitu, zda svému protějšku chybí, může být i to, že je na partnerovi příliš závislá. Nejraději by trávila čas s ním, pokud je někde jinde s někým jiným, přesto svoji mysl neodpoutává a chce vědět, co dělá její protějšek. Může se v tomto skrývat i to, že si paní Zdena ověřuje, zda se její partner dobře baví i bez ní. Zřejmě chce naplnit svoji potřebu ujištění, že je potřebná, že je pro partnera důležitá i ve chvíli, kdy není s ním.

Potřeba ujištění, že má o mě partner zájem, že jsem pro něj důležitým člověkem, vznikla někdy v raném dětství. Je to potřeba, která zřejmě nebyla zcela v dětství naplňována. A  tak se objevuje v dospělosti v této až přehnané podobě. Pokud nám druhý v této potřebě nerozumí a my nevíme, z čeho naše potřeba pramení a proč je pro nás tolik důležitá, příp. jak ji efektivně naplnit, pak mohou uvnitř nás vznikat vnitřní konflikty a pocity, že jsme nedostateční, že druhému nechybíme, jak chybí on nám. Z toho pramení pocity lítosti paní Zdeny, že jí partner nenaplňuje její potřebu.

Staňte se pozorovatelem partnera, u kterého nevíte, zda mu chybíte

Je velmi důležité naučit se odlišit svoje vlastní pocity a vnitřní procesy, které souvisí s vámi a vašimi minulými zkušenostmi a skutečným stavem vašeho vztahu a vašeho protějšku. Pokud se u vás podobně jako u paní Zdeny objevují pocity, že nevíte, zda partnerovi chybíte, staňte se pozorovatelem.

Co to znamená stát se pozorovatelem? Odložte veškerá hodnocení nebo představy ohledně vašeho partnera a jen buďte tichým pozorovatelem toho, co se u vás ve vztahu děje. Všímejte si, jak se partner chová. Kdy se vám ozve a jaký je důvod toho, proč se vám ozval. Chtěl vás pozdravit a popřát vám hezký den, nebo jen něco potřeboval? Vymýšlí způsob, jak se s vámi sejít a vidět vás? Nebo má spíše výmluvy? Možná budete překvapeni, co se o svém partnerovi dozvíte.

Pokud protějšku chybíte, bude zřejmě hledat ve volném čase aktivity, které byste mohli podniknout spolu, ať je to nějaký sport, nebo jen sledování filmu či posezení s přáteli. Vždy bude chtít být s vámi. Někdo má ovšem takovou povahu, že partnera nepotřebuje při různých aktivitách, ale i přesto mu občas chybí a možná je mu někdy líto, že tam s ním dotyčný partner není, jak to může být i u partnera paní Zdeny. V tomto případě je důležité hlubší poznání vašeho protějšku dříve, než si na něj uděláte zkreslený obrázek.

Komunikujte a poznávejte se navzájem

Pocity, že nevíte, zda druhému chybíte či nikoliv, se mohou objevit nejen u vás, ale i u vašeho partnera. Otevřeně si o tom s ním promluvte, zda má někdy takové pocity. Zda touží po tom, i když nejste spolu, aby to mohl zažít s vámi, ukázat vám, co se mu líbí, atd. Komunikujte a poznávejte svůj protějšek. Buďte otevření, nehodnoťte a aktivně naslouchejte. Možná zjistíte, že partnerovi chybíte mnohem více než on vám, i když vám to tolik nedává najevo.

Muži chtějí vypadat před ženou jako ti, kteří všechno zvládnout, se vším si poradí a z těchto důvodů nedávají najevo tolik citů a emocí spojených s tím, že je jim smutno, že jim chybí drahá polovička. Mohou to považovat za slabost. Vše ovšem zaleží na tom, jakou má partner povahu, jak byl vychovávaný, v jakém prostředí vyrůstal a jak se k sobě doma chovali. Také je to ovlivněno i předchozími zkušenosti partnera z jeho předešlých vztahů. Proto poznávejte, komunikujte, zajímejte se o druhého.

Když se objeví pocity, jestli mu chybíte

Krátké shrnutí toho, na co se zaměřit, pokud se u vás objeví pocity, zda druhému chybíte:

• Zaměřte se na sebe a prozkoumejte, co se skutečně skrývá za vašimi pocity. Odkud tyto pocity pramení, proč je pro vás natolik důležité vědět, zda druhému chybíte. Jaká nenaplněná potřeba se za tím skrývá.

• Staňte se pozorovatelem vašeho vztahu. Pozorujte druhého, jak se k vám chová, jakým způsobem s vámi mluví, jak často vás kontaktuje a za jakým účelem.

• Komunikujte, poznávejte a zajímejte se o druhého. Jen hlubším poznáním zjistíte, jaké jsou potřeby vašeho partnera, proč se chová tak, jak se chová a díky tomu mu snáze porozumíte a lépe mu sdělíte i vaše potřeby a to, co byste ve vztahu chtěla.

Pokud vás přepadají pocity nejistoty, zda ve vašem vztahu vše funguje tak, jak má či se objevila nějaká krize, příp. nerozumíte druhému a jeho chování, neváhejte se na mě obrátit v sekci konzultace,.