Přizná vám někdy partner nebo vy jemu, že se vám líbí i někdo jiný? Znamená opravdu přiznání, že přijde partnerovi přitažlivá nějaká zvláštnost na opačném pohlaví, že se máte začít bát?

Z partnera Barbory, jak ona sama říká, „vylezlo“, že se mu líbí ženy, které vypadají, tak trochu uměle. Zároveň Barboře řekl, že miluje ale jí a doma by takto vypadající ženu nechtěl. Barbora se přesto cítí uražená, ublížená a říká si, že se partnerovi zřejmě vůbec nelíbí, když na ní nic umělého není.

Je normální, že se nám libí i jiní lidé?

Na příkladu Barbory jasně vidíme, jak jsou některé věci ve vztahu složité. Chceme mnohdy upřímnost a pravdu, ale vlastně ji mnohdy přijmout ani nedokážeme. Jsme raději, když nám partner tvrdí, že se mu líbíme jen my a nikdy nikdo jiný. Opravdu jsme tomu schopni věřit? Někteří lidé tvrdí, že to tak mají, a že milující člověk je ten, kterému se přece nemůže líbit v žádném případě ještě někdo jiný, než ten, koho miluje.

To, že máme oči jen pro partnera, může platit snad pro první měsíce zamilovanosti, protože tehdy se soustředíme skutečně jen na svůj protějšek a nic jiného a nikdo jiný pro nás v té době neexistuje. Další případ, kdy to takto může dlouho fungovat, je u osob značně závislých na svých protějšcích. Pokud jednomu z parterů druhý partner svým způsobem nějak uniká, tak je jeho soustředění zaměřeno také pouze směrem k partnerovi.

Takový závislý vztah ale nemá nic společného se zdravým vztahem. Na druhou stranu nemluvíme ani o úmyslném ponižování a urážení protějšku a vyzdvihování předností okolních žen či mužů. Toto je samozřejmě zcela jiná kapitola, tady má většinou takto se chovající sám nějaký psychický problém.

Co když se partnerovi líbí podivnosti?

Ovšem v normálním partnerství, které už dobou zamilovanosti přešlo a lidé spolu nějaký rok žijí, není vyloučeno, že se nám bude líbit i někdo jiný, než náš partner. Je také docela možné, že nás přitahuje, či nám přijde zajímavé něco zvláštního na druhém pohlaví. Tak jako příteli Barbory. Přijde mu zřejmě něco vzrušujícího na ženách, které působí jako umělé – tedy třeba mu připomínají panenky.

Tyto mnohdy normální a mnohdy zvláštní preference si někdy neumí vysvětlit ani sám jedinec. Bývají totiž většinou výsledkem nějakých podvědomých procesů, či nějaké symboliky. Je to podobné, jako když některé ženy vzrušuje představa, že je znásilňuje nějaký muž, ale ve skutečném životě nic takového zažít samozřejmě nechtějí.

Pokud je vše pouze ve fantazii dotyčného člověka a nikterak ho to neomezuje v jeho životě či partnerství, není proč se takovými fantaziemi trápit. Stejně je tak zbytečné si vyčítat, či mít špatné svědomí za to, že se nám líbí někdo jiný než partner. Jednoduše si totiž nelze přikázat, aby se mi někdo líbil nebo ne.

Opravdu je důkazem lásky to, že se mi nelíbí nikdo další?

Situaci Barbory bych mohla otočit zcela naopak. Pokud ji tedy bude partner tvrdit, že se mu všechny ostatní ženy nejenže vůbec nelíbí, ale dokonce hnusí, tak vůbec nejde o žádný důkaz toho, jak ji má rád. On totiž vlastně nemusí překonávat žádné pokušení. Anebo lže. Je paradoxní, že v takovém případě by přitom byla Barbora s jeho odpovědí spokojená.

Jenže přítel Barbory měl tu odvahu říci o sobě pravdu. Barbora by si měla uvědomit, že její partner, přestože ona jej možná vnímá jako netaktního, má minimálně tyto skvělé vlastnosti:
• Upřímnost
• Pravdomluvnost
• Důvěru v to, že mě druhý chápe
• Cítí k partnerce blízkost, proto dokáže mluvit o pro něj intimních věcech
• Chce být se svojí partnerkou, protože nevnímá vztah povrchně

Co dělat, když nám partner řekne, že se mu líbí i někdo jiný?

Pokud se nám partner otevře s něčím takovým, jako se svěřil Barboře a my se urazíme, či jej odsoudíme jako špatného a nemilujícího, měli bychom si sami říct, čeho tím dosáhneme. Pokud bude Barbora svému partnerovi to, co jí řekl, stále vyčítat, co se stane? Přestanou se mu proto „umělé“ ženy líbit?

Asi nepřestanou, protože to, kdo se nám bude líbit a kdo ne, není dost dobře vůlí ovlivnitelné. Může se stát pouze to, že jí přítel začne lhát, a říkat jí vždy jen to, co chce ona slyšet. A budou si pak bližší? Nebudou. Naopak se od sebe budou vzdalovat. Pokud máte doma normálního muže či ženu, nesnažte se žít s růžovými brýlemi na očích. Chápejte, že jsme jen lidé. Není pro vztah důležité, kolik dalších lidí se nám líbí.

Důležité je, jak se staráme o svůj vztah, jak se snažíme naplňovat společně svoje potřeby. Také berme jako důležité, jak se dokážeme s tím druhým smát, jak se spolu cítíme, jak jsme pro sebe navzájem důležití, a co pro sebe děláme. Důležité je, že si partner uvědomuje skvělé vlastnosti své partnerky přesto, že nevypadá jako modelka, a proto by jí nikdy právě za takovou modelku nevyměnil.

Co ale dělat, když se z nějakého důvodu nemůžete vyrovnat s představou, že by se partnerovi či partnerce mohl líbit někdo jiný než jste vy? Přestože víte, že vás má rád, že se k vám chová s respektem a láskou. Pak musíte zřejmě zpracovat něco v sobě. Občas to ovšem nemusí být vůbec jednoduché. Mnohdy se totiž na takových pocitech podílejí nevědomé procesy, či zapomenuté události z minulosti. V takovém případě mě  neváhejte oslovit  v sekci konzultace, a on vám rád pomůže.