Trápíte se ve vztahu, který vám již nedává to, co kdysi? Nejste spokojeni s tím, jak se vám partner věnuje? Zdá se vám, že váš vztah nikam nevede a přemýšlíte o rozchodu? Opuštění partnera ale nemusí být vůbec jednoduchá záležitost. Za tu dlouhou dobu společného života, jste si na sobě vypěstovali jistou emoční závislost, která vám bude v rozchodu bránit. Čtěte dále a dozvíte se, co vám brání v rozchodu a jak tyto překážky překonat, abyste konečně mohli opět žít šťastným životem.
V každém partnerském vztahu si dva lidé na sobě vytvoří jistou závislost. Na tom není samozřejmě nic špatného, pokud nedochází k extrémům. Naprostá závislost či naprostá nezávislost na partnerovi rozhodně nejsou znakem úplně zdravého vztahu. Vzájemná závislost by měla být v rovnováze, stejně jako ostatní faktory vztahu.
3 základní skupiny důvodů, proč nemůžete ze vztahu odejít
- Jistoty
- Emoční závislost
- Přesvědčení
Jistoty
Mnoho z vás nedokáže od partnera odejít jen proto, že se bojíte o své jistoty a toho, o co všechno byste přišli. Například, že přijdete o život v domě se zahradou, životní standard, společenské postavení, auto, peníze atd. Museli byste začít pracovat a starat se o sebe sami.
Díky tomu trpíte a neuvědomujete si, že i kdybyste měli žít nějakou dobu na nižší životní úrovni, je to vždy začátek vyřešení vašeho utrpení. Znamenalo by to, že uchopíte svůj život pevně do svých rukou a budete spokojeni.
Každý z nás chce mít jistoty. Lidská psychika je naprogramována tak, že buď chceme získat, anebo si uchovat to, co již máme. Dokonce se bojíme i změn pozitivních, neb nevíme, co nás čeká.
Každý z nás se z psychologického hlediska pohybuje v kruzích. Kruh, ve kterém jsme teď, je nám známý a víme, co od něho můžeme čekat. Pokud bychom chtěli zásadní změnu, musíme se přemístit do kruhu nového. Víme, co bychom získali, ale bojíme se toho, co můžeme ztratit.
To je důvod, proč se bojíme ztráty a jsme ochotni trpět. Sice víme, že nám současný stav nevyhovuje, nicméně jistota a bezpečí kruhu, ve kterém se teď nacházíme, je pro nás přijatelnější, než odchod. Ten by sice vyřešil nevyhovující situaci partnerského vztahu, ale museli bychom překonávat další problémy. Také bychom si museli udělat plán a vrhnout se na jeho realizaci.
Co s tím tedy udělat?
Začnete si zvykat na změnu nejdříve v hlavě. Živě si představujte, že už jste změnu udělali a že to není vůbec tak hrozné, jak jste si mysleli – vyrovnejte se se situací nejdříve v hlavě, ta tvoří realitu, které věříte, a pomůže vám zvyknout si na realitu novou
Udělejte si plán. Napište si na papír, čeho chcete v novém kruhu dosáhnout. Jak toho dosáhnete. Co všechno vás čeká. Naplánujte si krok po kroku a pusťte se do toho. Plánujete po malých etapách.
Emoční závislost
Obecně se dá říci, že emočně závislí jste v momentě, kdy nežijete svůj život. Žijete život všech okolo, jen ne ten svůj. Zcela vše přizpůsobujete potřebám partnera, rodiny a ostatních lidí.
Děláte to „dobrovolně“ neb se bojíte ztráty, anebo dokonce věříte, že by to tak mělo být a připadá vám to normální se „obětovat“.
Typické příklady emoční závislosti jsou
- nemáte své zájmy, koníčky, přátele
- vždy se přizpůsobujete potřebám druhých
- věříte představám partnera/ky o tom, jak by měl vztah fungovat
- nemáte své představy atd.
Jak z toho ven?
Vytvořte si nové přátele, obnovte staré, začněte sportovat, kulturně žít. Tyto věci dělejte pravidelně a několikrát týdně. Udělejte si z toho čas jen pro sebe, bez rodiny, partnera. Pokud si vytvoříte na této úrovni svůj svět, budete samostatní a sebevědomí.
Dohodněte se s partnerem na potřebách, rozdělte si role a vyrovnejte vztah mezi vámi tak, aby to bylo půl na půl.
Vytvořte si představy, získejte informace od známých, z internetu, odborníků na vztahy co je a není ve vztahu žádoucí. Čtěte odbornou literaturu a začněte si své představy o vztahu prosazovat.
Přesvědčení
Každý z vás, je nějak naprogramován. Používáte neustále dokola ty samé vzorce chování, přesvědčení. Je úplně jedno, jestli vaše přesvědčení vycházejí z reálného základu/situace anebo si to jen myslíte, věříte tomu.
Stává se, že nemáte důvěru v partnera i přesto, že se žádného prohřešku nedopustil. Jen si dáváte do souvislostí určité spojitosti a pak jim věříte.
Jste přesvědčeni že: od určitého věku už si nemůžete najít partnera, když opustíte stávajícího (který vám nevyhovuje), tak si jiného nenajdete, že si něco nemůžete dovolit, že je lepší zůstat s partnerem, kterého nechcete, jen pro dobro dětí, že vychovávat děti sám/a není správné, že když vás podváděl minulý partner, tak bude i tento atd.
Všechna tato přesvědčení si nesete z minulých vztahů a zážitků. Dále pak z dětství, kdy jste si osvojili vzor, jak se k sobě rodiče chovali.
Jak změnit svá přesvědčení?
Napište si svá přesvědčení na papír a pak si k nim připište opak, tedy to jak danou věc chcete. Pokaždé, když se dostanete do situace, která vám nevyhovuje anebo kdy používáte své nevyhovující přesvědčení, tak si vzpomeňte na to, co jste si napsali a řiďte se tím
Emoce jsou někdy bohužel silnější než logika a hlava vás nebude i přes veškerou snahu poslouchat. Pak je nejlepší řešení se obrátit na kouče partnerských vztahů, který pracuje se vzorci chování.
Nacházíte se přesně v opačné pozici?
Je na vás váš partner až přehnaně závislý? Důležité je si uvědomit, že takovou situaci je potřeba řešit. Váš partner má problém, se kterým si zřejmě sám neporadí. Pokud vám na partnerovi skutečně záleží, pokuste se ho přimět k návštěvě odborníka, který vašemu vztahu pomůže. Budete-li i nadále přílišnou závislost tolerovat nebo dokonce podporovat, snadno můžete skončit ve vztahu, kde máte nepříjemné pocity a partner je spíše přítěží než rovnocenným společníkem.
Emoční závislost je vážný problém a není vždy úplně jednoduché jej vyřešit. Často je nutné vyhledat odbornou pomoc, pokud skutečně chcete váš vztah zachránit. Kontaktujte mě a já vám ukáži cestu, jak se z této pasti dostat ven. Naučím vás techniky, jak se zbavit negativních vzorců chování, a pomohu vám udržovat vyrovnaný a hodnotný partnerský vztah.
autor článku: Karel Chába
Dobrý den, jsem s manželem 11 let a máme tři děti. Ve vztahu asi to bylo vždy spíše jednostranné. Resp. po první provalené jeho nevěře jsem pak už dostávala pusu sotva na narozeniny. Nicméně jinak jsme se nehádali, normálně fungovali, sex taky vcelku často. Akorát se minulý rok v listopadu prý zamiloval do jedné osmnáctileté holky ( a přiznal u toho další četné nevěry), prý vztah se mnou ho celé roky nenaplňoval. Problém je teď s tím, že když jsem tedy řekla, že rozvod, tak se změnil. Najednou mi říká jak mě má rád. Nevadí mu mi dát pusu. Ale zároveň jezdí i za ní a jí miluje. Ale odcházet nechce. A mne to úplně ničí. Ale neumím ho vyhodit. Tento stav trvá už půl roku.
Dobrý den Jano, chování manžela ukazuje na to, že má nějaký důvod, proč neodejde. Otázkou je, o jakou motivaci se jedná. Může jít o něco, co je postaveno na negativní motivaci (např. nechci, aby si žena našla někoho jiného, atd.) anebo na pozitivní motivaci (např. mám tě rád a chci s tebou být). Nicméně podle toho, co píšete, bych to viděl spíše na negativní motivaci, a tím pádem se u vás nic k lepšímu nemůže změnit. Jestliže chcete problém vyřešit, budete muset vy být ta, která se rozhodne, co udělá, a půjde si za tím. Je zjevné, že vám manžel nepomůže problém řešit, a tudíž pokud se k věci postavíte tak, že vy nemůžete nic dělat, protože manžel nechce odejít, nic se nezmění. Přikládám odkaz, pod kterým najdete článek a v něm další informace: http://www.partnerske-vztahy.eu/jak-ukoncit-vztah-kdyz-druhy-nechce/.
Dobrý den, Jsem s pritelem 17 let a máme spolu 3 děti (12l,7l,4r).Neustále zarli na našeho společného kamaráda,který je mimochodem taky zadaný.Nepravem jen jsme si rozuměli.Neustále mě obvinuje,že jsem mu s ním byla nevěrná a tak jsem s kamarádem ukončila kontakt.I přesto mě obviňuje,že si s ním stále píšu atd.což není pravda.Mě už to nebaví a chci aby z mého bytu odešel,ale…. I přes několik rozchodu nechce odejít.Obviňuje mě, že detem chci zničit život,pak že si ublíží,pak že navštíví psychologa,ale já ani tak nechci s ním zůstat.Už se mi zkratka hnusi. Je řidič kamionu a celý den mi volá abych byla pod dozorem,nechce ani abych sla do prace.Chci to ale v klidu kvůli dětem. Dekuji moc
Dobrý den, Lucie, netuším, jak to máte s jeho trvalým pobytem. Kde je hlášený. Pokud u vás, tak ho bohužel jen tak vyhodit nemůžete. Nicméně bez ohledu na to, jak to je, byste se mu měla jasně postavit a vymezit hranice. Musíte ale přijmout základní fakt. Situace se vyhrotí. Bez toho to nejde. S tím musíte počítat. Musíte si stát za svým a tlačit ho do toho, aby odešel. Ideální by bylo, kdybyste vyhledala právníka. Ten vám s ohledem na to, jak jsou právní záležitosti mezi vámi nastaveny, přesně řekne, jak máte konat.
Dobrý den,
s přítelkyní jsme spolu 6 let a bydlíme odděleně. Čím jsme spolu déle, tím více zjišťujeme rozdíly v nás, kvůli kterým jsou stále zbytečné hádky (rozdílný humor, nepochopení druhého, rozdílné názory, atd.). Přítelkyni stále milují a věřím, že i ona mně, ale přijde mi, že jsme každý jiný. V současné době se kvůli vztahu spíše více nervuji, než že bych byl spokojený. Bojím se toho, že rozchod je jedinou cestou, ale chtěl bych najít i jinou.
Děkuji
Dobrý den, Karle, za tím, že si nerozumíte, nemusí být vaše zásadní rozdílnost, ale nepochopení, neschopnost se k sobě skrze komunikaci více přiblížit, poznat se do hloubky. Tyto chyby v komunikaci se vám budou vracet i v dalších vztazích. Nedívejte se tedy na rozchod jako na řešení příčin, ale jen důsledků.
Dobrý den,
Je mi 27 let, přítel je o 8 měsíců mladší. Jsme spolu 3 a půl roku z toho spolu bydlíme 4 měsíce. Přítel vždycky býval takový kam ho postavím, tam ho najdu. Má rád hodně PC, je názorový, nemá rád změny. Já jsem pravý opak. Od doby, co spolu bydlíme to z mé strany nefunguje, nic k němu necítím, vadí mi…asi v tom hraje roli situace s coronou, ale také se učím na státnice a je toho najednou strašně moc. Také mezi námi vyhasla veškerá romantika to i z jeho strany. Problém však je, že ho nedokážu opustit. Chtěla bych, už jsem nadhodila téma rozchodu, ale vždy mě nějak ukecá nebo se ve mě něco zlomí. Nevím, jestli to v tomto období sama zvládnu. Jak si vše utříbit, dát tomu čas? Díky
Dobrý den, Jano, i když vám vztah vědomě nevyhovuje, na hlubších úrovních mysli je pro vás jistotou. A to právě tím, že je partner pro vás bezpečný. Strach ze ztráty jistoty vztahu, že víte, že je někdo, kdo k vám patří, vám brání se posunout. Na toto téma byste se v sobě měla zaměřit. Ideální je si psát (heslovitě), co se ve vás děje, čeho se bojíte. Musíte těm myšlenkám a pocitům ale chtít jít naproti, jinak se k nim jen tak nedostanete. Klíčové je si přiznat, co pod povrchem cítíte. Teprve pak se tomu můžete vnitřně postavit. Času na to máte,kolik chcete, partner vás k ničemu nenutí.
Dobrý den,žiju s partnerem skoro pět let,z toho spolu čtyři roky bydlíme.Partner je stále formálně ženatý,ale s rozvodem nespěchá kvůli majetku.Občas se mi honí v hlavě,že nevím jestli máme vztah nebo je to jen poměr.Miluju ho a vím,že on mě také,dokážeme spolu mluvit o všem,kromě nás. Myslíte,že bych na něj měla začít tlačit nebo sebrat odvahu a odejít?Kromě jiného nás dělí i velký věkový rozdíl,ale v tom nevidím žádný problém a taky bych se jednou chtěla i vdát,ale přeci to s ním nebudu řešit,když nemá vyřešnou minulost nebo je to špatně?Kdykoliv už seberu odvahu o něčem takovém mluvit,tak se mi vhání slzy do očí,protože asi někde vnitřně tuším,že to nebude tak jak bych asi chtěla.
Dobrý den, nemyslím si, že byste měla tlačit, ale spíše zkusit věcně seo problému bavit. Nepotřebujete, aby vám jasně odpověděl, jak si mnozí myslí. Klíčový je jeho přístup k věci, a to je to, co by vás mělo nejvíce zajímat. Nicméně z toho, co píšete, si myslím, že hlavní problém je ve vás, v tom, že se bojíte pravdy, a ta je asi taková, že se nechce rozvést. Jinak by to už udělal.
Dobrý den, potřebovala bych radu ohledně rozchodu. Jsme s přítelem už 16 let a máme spolu 3 děti. Jenže nás vztah už není vztah. Doma spolu moc nekomunikujeme. Zkoušela jsem se s ním už rozejit několikrát, ale pokaždé mi vyhrožoval sebevraždou. Když už jsem mu sebevrazdu nevěřila a pokaždém útěku nekomunikovala, pokaždé přijel zpět domů a jakoby se nic nestalo. Teď už i zakazuje jakékoliv spolecne přátelské akce. Takže jsme jen doma. Je hodný a ovládá se, jen abych neměla důvod se s ním rozejit. Jenže me už je nepříjemné i s ním mít sex. Přeji si aby si našel nějakou jinou holčinu, aby odešel za ní. Již jednou to chtěl udělat, před 10lety. Opravdu nevím, jak dál. Děkuji za radu Lucie
Dobrý den, s přítelem jsme 2 roky, bydlíme spolu, ale už několik měsíců cítím, že to není ono. Jsme dost rozdílný. Já jsem aktivní, vzdělávám se, často bych něco podnikala, ale on rád sedí doma, kouká na televizi, hraje hry. Už jsme to řešili několikrát, on se poté chvíli snažil být aktivnější, ale po čase to bylo stejné. Prostě na to není. Já ho mám moc ráda, je spolehlivý, smějeme se spolu, doma mi pomáhá a vlastně nám to vcelku klape ,ale přesto tyhle moje pocity neustupují, spíše naopak. Poslední dobou cítím,že už ho nemiluji a neustále na nás myslím,jsem z toho vyčerpaná.Problém je v tom,že už 2x jsem se s ním chtěla rozejít,ale vždy mě nějak přemluví,respektive já to prostě nedotáhnu..
Dobrý den, Danielo, přirozeně pro vás má nějakou hodnotu, vztah, i když vám nevyhovuje, je pro vás jakousi jistotou. Bylo by dobré, abyste opakovaně usedla s tužkou a papírem. Pište vše, co vás napadne ohledně strachu a překážek k odchodu. Rozvádějte to do hloubky. Je klíčové se opakovaně zabývat tím, co je na pozadí vaší mysli. Vy sama jste sobě překážkou a musíte v sobě pojmenovat, čím se držíte na místě.
Dobrý den, s přítelem jsem nyní půl roku . On je do mě zamilovaný a chová se ke mně hezky, ale má spousta problémů. Je závislý na marihuaně za kterou utrácí všechny peníze, často pije,střídá práce a půjčuje si ode mne peníze. Nyní se mám k němu nastěhovat, ale zjistila jsem , že s těmito problémy vztah nemůže do budoucna fungovat. Já ho miluji, ale jsem si zároven jistá rozchodem. Problém ale je, že se bojím s přítelem rozejít. Neustále mi říká , že jsem jeho životní láska a jeho rodina si myslí, že ho můžu změnit.Snažila jsem se u pomoci, ale marně. Vztah vysává. Velmi se bojím co by s přítelem rozchod udělal, zhorší to jeho závislosti atd. Prosím poraďte jak se rozejít či najít odvahu.
Dobrý den, Emo, oba jste závislí, vy na vztahu. Vztah s takovým člověk je nezdravý a měla byste ho opustit. Když si s tím neumíte poradit, potřebujete odbornou pomoc. Začněte chodit na sezení, na psychoterapii.
Dobrý den.Jsem rozvedená,mam tři roky přítele,který stále žije s původní rodinou.Po roce naší známosti se rozvedl,ale nikomu ani v rodině o tom dodnes neřekl a po společných víkendech se opět vrací ke své rodině.Zjišťuji že mi to vadí čím dál víc a nevím jak to řešit.On zná moji rodinu ,já jeho vůbec.Děkuji předem za odpověď
Dobrý den, Jano, myslím, že si nechcete připustit to, co je zjevné. On nechce více, než co má teď. Kdyby to chtěl jinak, tak by se o to sám snažil, byl by v tom aktivní. Takto mu to vyhovuje. Buď to tedy necháte, jak to je, nebo se vymezíte a řeknete, že to chcete jinak, popíšete co nejpřesněji, jak a do kdy to bude, a také se budete zajímat o to, co on potřebuje, aby to mohl splnit. Pokud se do určité doby, kterou byste si měla pro sebe stanovit, nic nezmění, je už jen na vaší osobní odpovědnosti, zda odejdete, nebo se smíříte s tím, že více nedostanete. Také se zamyslete nad tím, co je nutné změnit na vás. Možná jste natolik submisivní, že on neví, že chcete změnu, nebo mu nějakým jiným chováním dáváte najevo, že to není tak hrozné. Nějak se na tom podílíte a bylo by prospěšné uvědomit si jak a změnit to.
Dobrý den, jsem s přítelem 8 let máme 2 děti. Bohužel poslední dobou vidím, že nás kromě děti nic nespojuje. On nemusí moc do společnosti, ale já jsem spíš společenská a mám ráda zábavu. Mám milence a ten mi teď nabídl bydlení. Nevím, jak mám odejít. Že příteli ublížím. Je dobrý otec, jen já nejsem již ve vztahu šťastná. Připadám si hrozně sobecky. Nevím jestli to držet, jen kvůli detem.
Dobrý den, Dagmar, být ve vtahu jen kvůli dětem není prospěšné pro vás ani pro děti, protože jim dáváte příklad, jak by se k sobě neměli rodiče = partneři chovat. Chápu, že se necítíte dobře, ale už teď ubližujete vztahu tím, že podvádíte. Měla byste udělat, co je třeba, i když to nějakou dobu bude bolet.
Dobrý den, jsem se svým přítelem už 2 roky. Za tu dobu jsem se snim rozešla už asi tucetkat ale on mi na to vždy jen řekne “dej mi pusu”. Nepřitahuje mě, nechci snim spát, nechci snim travit čas.. prostě už ho nemiluji. Jenže on mě nechce opustit. Připadá mi, že nechce odejit protože nemá kam jít a ja se jen trapim (ano uz jsem mu i to řekla). Co mám dělat? Prosím připadá mi, že žiju se slizkou pijavici a ne s nekym koho miluju.
Problém je u mě taky v tom že když uz by konečně odesel bojím se že zůstanu sama.
Dobrý den, pokud nemáte sílu tento problém vyřešit sama, respektive se bojíte, tak potřebujete chodit na terapii. Tam se budete zabývat svým strachem. Budete s ním pracovat tak, abyste posílila svou osobnost až na takovou úroveň, že svůj problém vyřešíte.
Zdravím. Mám problém. Já jsem sice dokázala opustit svého partnera, ale mám pocit viny a lítosti. Poznala jsem nového muže a bylo mi s ním skvěle. Zjistila jsem, co vše mi může nabídnout, ale taky jsem si uvědomila o co vše můžu přijít. Začala jsem mít pocit nedůležitosti. Vždy měl co chtěl a vše mu vždy šlo. Stálo mě to spoustu nervů, hodně jsem zhubla, ale nakonec jsem vztah po 8,5 letech opustila. Už dva roky jsme si slibovali, jak budeme co měsíc něco málo podnikat, ale nakonec z toho nic nebylo. Já měla 2 práce a on své fitko. Nevídali jsme se, při mé odpolední opravdu jen v neděli. Nic moc jsme nepodnikali, kromě koncertů s jeho kapelou. Sama jsem začala být odtažitá, protivná.
Ještě bych ráda dosáhla, že se chtěl změnit a vše napravit, ale já odešla bez boje. Nedala jsem mu tu šanci, protože jsem měla růžové brýle. Ale ty nemám od chvíle, kdy jsem se s ním rozešla. Od té chvíle jsem z toho skutečně nešťastná i přes to, že žiji s novým partnerem. A měla bych být šťastná. Navíc kvůli hypotéce, které jsem byla spoluvlastníkem, se vídáme stále dál. Řešíme různé papíry. Snaží se mi vyjít vstříc s různými starostmi, mám u něj stále nějaké věci, což mu nevadí. Ale podle všeho, co jsme spolu mluvili se celkem drží, zvládá to s přijde mi, že se docela baví. Chodí stále do fitka, věnuje se kapele. A já se stále užírám pocity viny, lítosti, smutku. Už je to skoro dva měsíce.
Dobrý den budu už s přítelem 5 let moc mě už tak ten vztah nebaví nebo je tam ten stereotyp a on to nevidí,
Už mě tak nepřitahuje jako dřív sexuálně už nežijeme půl roku, neustále se hadame nevím jak ho mám opustit,když spolu bydlíme a rodinu mám 150 km daleko.
Kdybych neměla toho svého dobrého kamaráda nevím kdo by mě podržel,
Postupem času jsme se do sebe začali zamilovávat Já nevím co teď dělat
A jak opustit toho svého
Dobrý den, Jano, nepíšete nic o svých možnostech. Takže doporučuji, abyste ve svých myšlenkách vytvářela konstrukty, které povedou k tomu, co chcete. To v praxi třeba znamená, že si napíšete, co vše musíte udělat, koho požádat o pomoc, co zařídit, kolik našetřit atd. Uděláte si plán a krok po kroku ho budete naplňovat. Vaše hlava si začne zvykat na novou realitu.