Chvála, tak „banální“ věc a přitom dokáže ve vztazích zázraky. Mnohým lidem připadá zbytečná, někdo dokonce ani neví, jak by to měl udělat, neb se to v primární rodině nenaučil. Někdy od klientů dokonce slyším: „jsme spolu tak dlouho, tak za co bych měl pořád chválit“. „Ona to přece ví, už jsme jí to říkal tolikrát“.

Někomu zase připadá, že by se shazoval a velice často říkají klienti: „nedělá to on, nebudu to dělat ani já“. Nicméně tímto postojem, co bylo dříve slepice nebo vejce, se vzájemně cyklí v bludném kruhu, ze kterého nelze vyjít.

Nečekejte na to, až začne ten druhý s chválou, začněte první vy a nic v prvním momentě neočekávejte od protějšku.

Pochvala je důležitá pro motivaci druhého, aby:

  • chtěl v tom, zač je chválen, pokračovat
  • věděl, že to, co dělá, padá na úrodnou půdu
  • cítil, že se zajímáte, že ho vnímáte a cítil lásku
  • si v některých případech uvědomil, že to sám nedělá a měl by

Tím, že si všímáte věcí, za které můžete pochválit, polichotit, poděkovat, se sami ujišťujete v tom, že váš vztah má smysl. Že víte, proč s tím druhým jste a vztah nemá tendenci zevšednit. A hlavně se zaměřujete na to dobré ve vztahu.

Zavažte se sami sobě, že budete každý den hledat to dobré na svém protějšku.

autor článku: Karel Chába