Jsem zničená

Máme krizi, celkem trvá dlouho, protože problémy se zametají pod koberec. Má snaha otevřeně mluvit končí tak, že slyším, že nás vztah je na nic, je špatný, já jsem všemu vina, že moc mluvím a čekám na odpověď. Prý ještě chvíli a končí, jestli nepřestanu odejde, třeba uprostřed noci, nemám projevovat emoce, plakat, fňukat. Uznávám, ale když slyším výhružky, že jakmile se mi něco nebude líbit, končí a navrhuje rozchod, jsem úzkostlivá, myslím, že už nemocná a nechci uvěřit, že ten muž co kolem poskakoval je najednou tak zlý. Ptala jsem se ho zda v tom není jiná žena, řekl, že ne, kdyby byla, už by byl pryč. Zdá se mi, že bych to měla ukončit. Ale jsou krásné chvíle, budujeme zahradu, chatu..