Nepatřičný smích

Dobrý den,
mám asi ten nejhloupější problém na světě. Vždy když nastane vážná nebo nepěkná situace, mám potřebu smát se. Přítelkyně mi řekla že jí umřela babička a já jsem se usmál od ucha k uchu. Nebyl jsem vůbec rád, cítil jsem s ní, cítil jsem se špatně a zarmouceně, ale neovládnu tvář a směji se. Ničí mě to, každá dívka si takhle myslí že jsem bezcitný chuj (pardon za ten výraz) a že se raduji z jejího utrpení. Jak to zastavit? Snažil jsem se dělat všechno, ale v rozpacích se prostě musím usmívat, nevím co mám dělat :/

Děkuji mnohokrát
Vladimír

Subscribe
Upozornit na
guest
Jakmile bude váš komentář zodpovězen, budete upozorněni e-mailem. Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.
Pole označená hvězdičkou jsou povinná.
Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů
1 Komentář
Inline Feedbacks
View all comments
Karel Chába

Dobrý den, tyto stavy psychologie opravdu zná a dotyčné osoby si tím neutahují z okolí. Sám jsem měl klientku, která když mnou byla konfrontována o nějaké pravdě, která se jí týkala, tak tím zakrývala stud a neschopnost věci řešit. Nicméně důvodů, proč se toto děje, může být tolik, že vám doporučuji vyhledat psychologa ve vašem okolí a snažit se pojmenovat příčiny vašeho chování.

Myslíte si, že vyřešíte svůj problém sami?

Do 3 prac. dnů vám dodám návod na postup řešení vašeho problému za 1 200 Kč.

Potřebujete s tímto problémem pomoci?

Už jste četl/a mou knihu Partneři a krize?

Líbí se vám články na webu? Kniha je psána v podobném duchu!