Kromě toho, kdy (průměrně) vyprchává zamilovanost, se v článku dočtete, proč vlastně k zamilovanosti na začátku vztahu dochází a proč je pro budoucnost vztahu dobré vědět, z jakého důvodu jsme s partnerem po skončení období zamilovanosti vlastně zůstali. 

Zamilovanost vyprchá po 6-12 měsících. Někdy dříve, jindy později

Zamilovanost ve své nejsilnější podobě u většiny lidí za běžných okolností trvá po dobu od 6 do 12 měsíců. Jsou ale lidé, kteří říkají (a samozřejmě není důvod jim nevěřit), že u nich zamilovanost trvala mnohem déle. Na druhou stranu ale tací, kteří se nikdy do nikoho nezamilují, protože je to pro ně bezpečnější. Je to z toho důvodu, že nechtějí být na partnerovi závislí nebo se bojí blízkosti. Tím se ale na následujících řádcích zabývat nebudeme. 

Abyste si mohli lépe uvědomit, kdy u vás vyprchá zamilovanost – což je opravdu až na výjimečné případy naprosto přirozené –, je dobré vědět, k čemu vlastně slouží a proč po určité době končí. Existuje několik teorií, které vysvětlují, proč se zamilováváme: já osobně se domnívám, že pravdivá není jen jedna z nich, ale že na každé je něco a dohromady tvoří celek. Pojďme se na ně podívat blíže.

Proč se vlastně zamilováváme? Názory na to se různí

Zamilováváme se jistě proto, abychom se na protějšek v určité míře navázali a abychom z něho udělali partnera, který je nám nejblíže a na kterého se nejvíce spoléháme. Aby k tomu mohlo dojít, musíme se s partnerem do jisté míry proplést, tedy se na něm stát závislými. To z toho důvodu, abychom ze vztahu, jakmile v něm nastanou problémy, jen tak neutekli, ale hlavně z důvodu evolučního, tedy proto, aby děti (jež s velkou pravděpodobností v dlouhodobém vztahu zplodíme) měly co největší šanci na přežití Děti potřebují matku, která se o ně bude starat, a otce, který je materiálně zabezpečí.

Některé z teorií také tvrdí, že se zamilováváme proto, abychom chtěli odejít z tzv. mamahotelu a donekonečna nezůstávali u rodičů.

Já se nejvíce přikláním k teorii, podle níž se zamilováváme proto, abychom se ve zdravé míře stali na partnerovi závislí, abychom se s ním propletli, a tak vydrželi i těžké chvíle a jen tak ze vztahu neodcházeli. Zamilovanost je příjemná z toho důvodu, že se v ní cítíme narcisticky dokonalí. Cítíme, že pro někoho máme hodnotu a že někdo je dobrý stejně, jako chceme vidět sami sebe. Zamilovanost je opojná samozřejmě i proto, že máme spoustu energie. 

Jak už bylo řečeno, po 6 až 12 měsících zamilovanost končí: vyprchává ve chvíli, kdy si druhým začínáme být do určité míry jistí. Začínáme ho vidět tak, že je naším partnerem a že jsme se spolu provázali, a tedy se už nemusíme tolik snažit, abychom sami sebe přesvědčili, že o nás stojí a že jsme pro něj skutečně ti nejdůležitější a jedineční. 

Uvědomte si, proč jste se zamilovali. Až nastane krize vztahu, oceníte to

Proč je důležité – i pokud ještě zamilovaní jste – zamyslet se nad tím, proč s partnerem po zamilovanosti zůstanete (tedy pokud s ním zůstanete)? V období přechodu z fáze zamilovanosti do fáze lásky, tedy jakéhosi „normálnějšího“ stavu ve vztahu, zvažujeme, zda důvody, pro které jsme do vztahu vstoupili, mohou existovat i nadále a my tedy s partnerem budeme chtít stále být. Často jsou to důvody, které jsou hlubší a které si neuvědomujeme, mnohdy se týkají našich nedostatků. 

Uvědomit si je má velkou hodnotu proto, že ve chvíli, kdy začneme mít ve vztahu problémy, dokážeme si přiznat, že to, proč jsme do něj vstupovali, respektive proč jsme po skončení zamilovanosti s partnerem dál zůstali, už není naplňováno.   

Jako příklad si uveďme situaci, kdy žena po skončení zamilovanosti zůstala s partnerem, dnes již manželem, a to proto, že se s ním cítila bezpečně. Toto bezpečí vnímala a popisovala tak, že s ním prožívala svým způsobem nekonečnou pohodu. Teprve v okamžiku, kdy do jejich vztahu vstoupila krize a ona to začala rozebírat, uvědomila si, že za touto pohodou viděla jakýsi vnitřní klid a bezpečí, které si nedokázala navodit sama. S tím, jak začaly přicházet problémy se stavbou domu a narozením prvního dítěte, pohody ve vztahu přirozeně ubylo. Ona to vnímala tak, že ji partner už nemá tolik rád a že se jí tolik nevěnuje. I muž již samozřejmě viděl některé věci jinak, o to teď ale nejde.

Zamilovanost vyprchá. Klíčové je ale vědět, proč nastala

Než jsem spolu s paní začal v poradně pracovat, neuvědomovala si, co jí vlastně vadí. Věděla jen obecně, že doma už není pohoda, s tím si ale nemohla vystačit. Proto je v okamžiku, kdy ze vztahu vyprchává zamilovanost, důležité uvědomit si, proč s partnerem vlastně chceme zůstat – a to někdy opravdu není tak jednoduché. Často to totiž nejsou věci, které k nám přichází vědomě (jako například to, že s druhým je legrace a že s ním rádi trávíme volný čas – i když to je jistě také velmi důležité). Jde o záležitosti, jež jsou nám dostupné mnohem hůře a pomyslně maskované něčím, co se tváří trochu nebo zcela jinak. Jako třeba v našem příkladu pocit bezpečí získávaný symbiózou s manželem, maskovaný za pohodu. 

To, že zamilovanost vyprchá, je naprosto přirozené. Co je ale důležité, je zamyslet se nad tím (a to ať už růžové brýle stále nosíte, nebo váš vztah fázi zamilovanosti dávno opustil), proč vlastně se svým protějškem chcete zůstat (nebo jste zůstali). 

Nevíte si ani po přečtení článku rady s tím, kdy vyprchá zamilovanost ve vztahu? Nejste si jistí, proč jste vlastně s partnerem po jejím skončení zůstali? Nezoufejte a obraťte se na mě, rád vám pomohu prostřednictvím některé z konzultací, které nabízím. 

autor článku: Karel Chába

Související články: Partnerská dohoda a Jsme spolu, ale už mě nemiluje