Některé citáty zní velmi vznešeně a mnoho lidí bude souhlasně pokyvovat hlavou. Třeba citáty typu „Ubližovat, znamená nemilovat“ zní docela logicky. Jsou ale takové citáty pravdivé? Já myslím, že toto přesvědčení pravdivé být nemůže, a je navíc i škodlivé, jsme-li o něm přesvědčeni.

Blízkost k jinému člověku má totiž i svoji negativní stránku, a tou je právě to, že může být zraňující. Nikdy vás nemůže zranit natolik člověk, který vám není až tak blízký, a také se kterým jste toho až tolik neprožili. Proto se nám často zdá nový partner tolik lepší, než ten bývalý. Neměl totiž ještě kdy, a jak nám ublížit.

Proč si v dlouhodobém vztahu občas ublížíme?

V každém vztahu, který by se dal označit za dlouhodobý, dojde zákonitě občas mezi partnery ke křivdám, vzájemnému ublížení. Tato ublížení nejsou samozřejmě vždy úmyslná (přestože i taková se ve vztazích najdou). Jednoduše se tomu občas nedá vyhnout. Čím více se odhalíme druhému člověku, tím více se také cítíme zranitelní.

Jízlivá poznámka nebo kritika, které třeba náš partner nepřikládal žádnou důležitost, v nás pak na dlouhou dobu způsobuje negativní emoce, a uvnitř sebe se takovým ublížením trápíme. Pokud si k tomu přidáme přesvědčení, že pokud by nás partner milovat, tak by nám jistě nikdy neublížil, můžeme se dostat snadno do začarovaného kruhu. Vytváříme si pak negativní emoce směrem ke svému partnerovi.

Také se stáváme čím dál tím více vztahovační, a začínáme si brát vše osobně. Partner pak často neví, co se děje. Samozřejmě každý podnět z naší strany pak nese reakci na straně druhé. Pokud se tedy začneme chovat stylem, jak ty mně, tak já tobě, začneme si ubližovat navzájem. Je pak jedno, jestli si ubližujeme slovně přímo různými cynickými poznámkami, čí skrytě tím, že uděláme přesně pravý opak toho, co víme, že partner chce.

Jak naložit s tím, že nám partner ublížil

Partner, který nám trvale úmyslně ubližuje, bez snahy brát ohled na to, jak se cítíme, a bez snahy něco řešit, zřejmě není vůbec partnerem v pravém slova smyslu. Pak bychom samozřejmě měli asi sami přemýšlet, proč s takovým člověkem vlastně setrváváme ve vztahu.

Většinou jde ale mezi partnery o to, že si prostě občas ublíží nechtěně nebo neradi. Řešením, které k něčemu povede, je opět v komunikaci. Je vhodné říci partnerovi na rovinu, co nám ublížilo a proč. Bez podezírání z úmyslu a bez obviňování. Také je dobré říci, jaké pocity z toho máte, proč se vás to tolik dotklo. Možná tak zjistíte, že to partner vůbec tak nemyslel, nebo že ani netušil, že vám něčím ubližuje.

Pokud je jasné, že věděl, že vám svým chováním ublíží, je vhodné se ptát na motivaci takového jednání. Nemusí být vůbec jednoduché se pak snažit možná i pochopit, jestli měl partner možnost jednat jinak, a proč se zachoval tak, jak se zachoval. V každém případě pokud pochopíme, že se prostě občas může stát, že se navzájem zraníme, získáme potřebný nadhled nad tím, jak vztah funguje. Není reálné žít spolu třeba dvacet let bez jakéhokoliv ublížení a křivdy.

Někdy se prostě taková věc stane. Daleko důležitější je, jak se dokážeme s takovými ublíženími vypořádat, vyříkat si je. Především pak své pocity nedusit v sobě. Je dobré si uvědomit, že tak jako my, ani partner není dokonalá osoba. Každý děláme občas chyby, kterými můžeme svému protějšku ublížit. To ale ještě neznamená, že je náš vztah špatný.

Nemá smysl stále partnerovi připomínat, čím nám kdy ublížil. Pokud jsme si takovou věc jednou vyříkali a vyřešili, ničemu nepomůže se k ní dokola vracet. To dělají pouze lidé, kteří chtějí ve svém partnerovi vyvolávat neustálé pocity viny. Pokud se tak někdo chová, má často problém se svým sebevědomím a měl by se sám zamyslet, proč to dělá.

Pokud máte ve vašem vztahu problémy se kterými se nevíte rady, neváhejte mě kontaktovat. Vybrat si konzultaci, která bude vyhovovat právě vám si můžete zde.