Má smysl setrvávat ve vztahu, ve kterém si nerozumíme? Záleží především na tom, proč si vlastně nerozumíme, jaké jsou důvody, a také jestli si nerozumíme od začátku. Nebo vše začalo až v průběhu vztahu.. Podle toho se také odvíjí, jestli takový stav, kdy si nerozumíme ve vztahu můžeme změnit.

Nerozumíme si ve vztahu – jsme neslučitelní

Co to znamená, že jsme neslučitelní? A jak je to možné, že jsme se do sebe tedy tak zamilovali? Příroda je mocná čarodějka a tak se klidně můžete zamilovat do někoho, kdo má s vámi jen malou míru slučitelnosti – zkrátka se k sobě příliš nehodíte. Překážky, které se dají jen velmi těžce překonat nebo se nadají překonat vůbec nastávají především v situaci, kdy mají partneři úplně odlišný pohled na život a mají každý jiný cíl. Nebudete si jednoduše rozumět.

Znamená to tedy, že třeba muž chce pouze nezávazný vztah, ale žena chce naopak vztah vážný. Je tedy jasné, že společný vztah těchto dvou bude záhy způsobovat frustraci jedné či oběma stranám. Stejně tak jsou neslučitelní partneři kde žena chce děti, a muž již naopak žádné nechce. Třeba proto, že již děti má s předchozí partnerkou. Tato žena pak bude v tomto vztahu značně frustrovaná z toho, že její mateřská potřeba zůstane nenaplněna a nebude s se svým mužem rozumět.

Viníka pak samozřejmě uvidí především ve svém partnerovi. To může vést k nespokojenosti, k hádkám, posléze třeba i k rozchodu. Je tedy lepší si hned na začátku vztahu ujasnit, co v životě chceme a co ne, co je pro nás důležité a bez čeho se naopak klidně obejdeme. Je důležité již na začátku vztahu jednat na rovinu, aby šance na vzájemné porozumění byla co největší. Říci partnerovi, jak to mám já a nikterak své plány „nemaskovat“, že to později nějak dopadne. Když totiž něco zatajíme právě proto, abychom působili slučitelněji, dříve nebo později se nám taková hra vymstí.

Nerozumíme si ve vztahu – jsme každý jiný

Tady záleží na tom, jakým způsobem jste každý jiný a jak moc vám to v konečném důsledku povede k tomu, že si nebudete rozumět. To, že jste rozdílní ještě neznamená, že váš vztah nemusí fungovat. Dlouholeté harmonické manželství může mít sportovec a žena, která má ke sportu téměř odpor. Záleží spíše na tom, jaké má který z partnerů v životě priority a požadavky, co chce s partnerem dělat společně. Pokud muž sportovec chce své sportovní nadšení s partnerkou sdílet, zřejmě bude ve vztahu s takovou ženou, která má ke sportování odpor neustále nespokojen a frustrován.

Je ošemetné, když si pak takový muž myslí, že partnerku předělá k obrazu svému. Měl by jí respektovat takovou, jaká je. Pozdější výčitky a nátlak na změnu, budou způsobovat velká nedorozumění. V takovém případě bude daleko jednoduší, když si k sobě najde tento muž někoho stejně sportovně založeného, s kým pak může svůj zájem sdílet bez většího nátlaku.

Na druhou stranu může být muž vášnivý sportovec ale partnerku ke svému koníčku nepotřebuje. Naopak si svého koníčka rád užívá sám či s partou přátel. Pak přestože takový pár nesdílí společný koníček je možné naopak oceňovat toleranci druhého a také možnost si od vztahu občas „odpočinout“. Je pak zřejmé, že takoví partneři vztah staví na jiných společných hodnotách a vztah může fungovat i přes zdánlivost odlišnost např. v zájmech. Důležité je vzájemné porozumění.

Takových odlišností, kdy přesto vztah funguje můžeme najít mnoho a nemusí jít jen o koníčky. Tuto odlišnost pak většinou kompenzuje jiná slučitelnost, jako jsou třeba společné hodnoty, cíle a blízkost páru. Nejdůležitější je tedy rozklíčovat, jestli to, že jsme každý v určité věci jiný, oběma nebo jednomu z nás vadí, a může to tak vztah ohrozit nebo si naopak budete rozumět.

Nerozumíme si ve vztahu – máme jiné postoje a hodnoty

Jiné postoje a hodnoty jsou větší problém, než když jsme každý trošku jiný. Společné hodnoty a cíle jsou to, co dokáže pár dlouhodobě udržet v pospolitosti a také vztah posouvat. V případě, že je od začátku jasné, že jsou v hodnotách mezi partnery rozpory, může vztah fungovat spíše po omezenou dobu prvotní zamilovanosti.

V tu chvíli, když jsme zamilováni jsme totiž ochotni značně ustupovat, či své hodnoty nikterak hlasitě nevyjadřovat (často si dokonce myslíme, že protějšek nějak přetáhneme na svoji stranu). Aby pak vztah mohl fungovat i v pozdější fázi, kdy zamilovanost odejde a obnoví se nám reálný( a často i kritický) pohled na partnera, musí jeden z partnerů ze svých hodnot slevit. Jinak začne docházet k nespokojenosti a střetům.

Jeden z partnerů může samozřejmě slevit ze svých hodnot, ale pokud o této změně není vnitřně přesvědčen, stejně bude jeho nespokojenost časem narůstat. Je velmi těžké, když spolu mají fungovat lidé, kdy je jeden založen třeba spíše materiálně a druhý penězi téměř pohrdá. Stejně tak, jako když jeden z partnerů považuje nevěru za malý prohřešek a pro druhého jde o zradu nejtěžšího kalibru. Pohled na takovéto postoje a hodnoty toho druhého by měli partneři poznat dříve, než se pustí do vážného vztahu či zakládání rodiny. Ušetří si pak mnoho bolesti a zklamání.

Za zklamáním a dalšími negativními emocemi pak vidí především vinu toho druhého, přestože ten od začátku projevoval jednoznačně svůj postoj. Přitom je zcela zbytečné se přít o tom, který postoj a hodnota je ta správná. Každý člověk to může vnímat jinak, rozdíly jsou nejen v lidech z různých zemí, náboženství, ale i v různých rodinách. Je nutné respektovat, že to, co se nám zdá nepřijatelné, může pro druhého být normální a že si nerozumíme. Najít si člověka s podobnými postoji a hodnotami znamená větší pravděpodobnost harmonického vztahu a vyhnutí se tomu, že si ve vztahu nerozumíme.

Ve vztahu jsme si dříve rozuměli, nyní si již nerozumíme

Někdy se stane, že původně harmonický vztah se změní, a ti dva mají najednou pocit, že si již nerozumí. Každý vztah prochází vývojem a také každý z partnerů prochází navíc určitými změnami. Někdy se může stát, že se původně dobře slučitelný pár stane párem neslučitelným. Třeba se původně partneři dohodli, že děti nechtějí, ale jeden z nich najednou po dítěti zatouží natolik, že si život bez dítěte nedovede představit.

V takovém případě je vhodné prozkoumat pohnutky, které partnera vedou k tak výrazné změně, a pokusit se třeba zkusit hledat únosný kompromis (pokud jej udělat chcete a pokud je vůbec možný). Jsou ovšem situace, kdy si ani partner není vědom proč najednou takto změnil svůj postoj (mnoho procesů běží na nevědomé úrovni) a pak je nutné jeho rozhodnutí respektovat i za cenu možného rozchodu.

V případě, že mezi partnery nějaká velká neslučitelnost ovšem nevznikla, a přesto cítí, že si ve vztahu nerozumí, je na vině často nějaký konflikt (či mnoho malých nedorozumění) ve vztahu. Za dobu fungování vztahu se mnohdy nakupí mnoho drobných křivd, zranění a nepochopení. Špatná komunikace pak vede často k uzavření se do sebe a k vědomému či podvědomému obviňování druhého z toho, že si ve vztahu nerozumíme.

Někdy pak dochází k slovnímu napadání a hádkám, které jsou značně nepříjemné a časem vztah rozloží. Na druhou stranu přestože může vypadat verbální komunikace v pořádku, je možné, že jeden partner cítí z komunikace neverbální (mimika, odtahování se, obracení oči v sloup) či paraverbální (vzdychání, pláč) určité nepřátelství.

Pokud pak začnou partneři ke komunikaci používat pasívní agresi (víc najdete v článku Pasívní agrese ve vztahu), problém se začne zvětšovat, a za chvíli to ve vztahu vypadá že si partneři vůbec nerozumí.

Nebývá pak úplně jednoduché najít ve vztahu primární problém, který spustil konflikt, sérii hádek a pocit, že si ve vztahu vlastně nerozumíme. Hádka totiž není většinou o tom, kvůli čemu se hádáme ale problém je často někde úplně jinde, než jsme si ochotni vůbec připustit (víc v článku Proč se ve skutečnosti hádáme). Až když odstraníme to, co nás opravdu trápí a zraňuje, jsme schopni napravit vztah tak, abychom neměli pocit, že si nerozumíme.

Pokud váš vztah ohrožují hádky a nevíte si rady se svými nebo partnerovými emocemi, máte pocit, že si ve vztahu nerozumíte, nedokážete problémy řešit nebo s nimi následně pracovat, neváhejte mě oslovit v sekci Konzultace.