Postoje jsou rozhodnutí, která určují,  jak se budeme dlouhodobě stavět k situacím. Přečtěte si jakým postojům, byste se měli vyhnout, aby váš vztah vydržel co nejdéle spokojený. 

Ve šťastném vztahu se partneři nehádají

Hádka ve vztahu ještě nemusí být známkou, že je partnerství nefunkční či narušené. A naopak, pokud se partneři vůbec nehádají, není to záruka šťastného vztahu. Může to mnohdy právě znamenat, že se hádky neobjevují proto, že se konflikty tzv. zametají pod koberec nebo již partneři na jakékoliv vyjadřování svých názorů a řešení problémů rezignovali.

Je dobré si připustit, že i ve spokojeném vztahu se hádky občas prostě objevují. Důležitý je ale spíše průběh a také vyřešení hádky. Pokud jsou partneři schopni si věci vyříkat, domluvit se a hledat kompromisní řešení, mohou hádky odstraňovat napětí a nedorozumění ve vztahu. Také pokud jsou partneři ochotni bojovat za vztah, po hádce se snaží o usmíření a opětovné sladění, nemusí být občasná hádka v žádném případě ohrožením vztahu.

Dokážu změnit svého partnera

Tento postoj vlastně znamená, že nám partner nevyhovuje takový, jaký je, a nejsme s nim spokojeni. To má pak za následek, že se jej snažíme přesvědčit, že na něm není něco v pořádku a měl by se proto změnit. Pravdou ovšem je, že lidé většinou nechtějí, aby je kdokoliv včetně partnera převychovával. Pokud chceme partnera vychovávat, neustále jej kritizujeme, můžeme s největší pravděpodobností očekávat odmítnutí, vzdor nebo ignoraci. Partner také může navíc začít používat stejné zbraně a začne kritizovat i on nás.

Lidé ve šťastném vztahu berou své partnery takové, jaké si je vybrali. Milují jejich silné stránky, ale dokáži respektovat a tolerovat i ty stránky, které se jim zrovna nelíbí. Nechtějí měnit partnera podle svých představ. Partneři se pak cítí přijímání a milováni takoví jací jsou. Samozřejmě teď nemluvím o porušování základních hodnot nebo zcela nevhodné chování, které překračuje hranice, které máme ve vztahu nastaveny.

Ke štěstí potřebuji partnera

Nespočet milostných písní je o tom, že šťastní můžeme být jen s partnerem. Hledáme-li ovšem partnera, aby nás udělal šťastné, protože sami se šťastně a spokojeně vůbec necítíme, pak se možná dočkáme jen zklamání. Vzorec kde jeden plus jedna rovná se štěstí bohužel samoúčelně a trvale nefunguje. Možná máme tento pocit naprostého naplnění svého života pouze partnerem v prvních měsících vztahu, kdy jsme zamilovaní.

Později bude s největší pravděpodobností pro partnera problémem nést veškerou tíhu našich očekávání tak, aby kompenzoval náš nedostatek vlastní lásky. Lidé, kteří jsou sami šťastní jsou plní lásky. Proto mohou předávat ze své lásky i něco svým partnerům. Ve šťastném vztahu jsou si lidé vědomi své vlastní zodpovědnosti za to, jestli se cítí být šťastní nebo ne. Jsou ochotni dávat lásku svému protějšku, ale na druhou stranu vědí, že mohou žít i bez svého partnera. Rozchod by byl jistě pro ně také bolestivý, ale neznamenal by konec světa.

Partner by měl být na prvním místě

Kdo upřednostňuje svého partnera před sebou se vlastně dobrovolně vzdává své hodnoty. Pokud vždy klademe své potřeby a touhy až na druhé místo riskujeme, že to partner nejen neocení, ale že si nás náš partner nebude ani dostatečně vážit. Také hrozí, že se v nás začne hromadit množství zklamání z nesplněných přání a poroste tím naše nespokojenost. Budeme pak očekávat vděčnost za to, že jsme se ve vztahu obětovali.

Ve šťastném vztahu považují partneři své potřeby a přání za rovnocenné. Pokud se nedají přání obou partnerů splnit současně (což je často), jsou připraveni ke střídavému a vyrovnanému kompromisu. Takové partnerství je pak založeno na vzájemném dávání a přijímání. Nikdo pak nemá pocit, že se obětuje, dává mnoho a dostává málo.

Ve šťastném vztahu mi partner rozumí beze slov

Přestože můžeme našimi gesty, mimikou a dalšími neverbálními projevy toho mnoho říci, bohužel nemusí nás vždy náš partner pochopit správně. Cítíme se pak mnohdy opomíjení a nepochopeni našim partnerem. To právě z důvodů, že čekáme, že náš partner umí číst naše myšlenky, ví nejen co si myslíme ale také, co bychom si přáli.

Partner, přestože nás miluje, žije ve svém zcela subjektivním světě myšlenek a pocitů, a stejně tak my žijeme ve svém. Není to tolik romantické, ale přesto je dobré přímo vyslovit naše přání a objasnit naše potřeby. Ve šťastném vztahu partneři oceňují, když druhý vycítí, co by si jeho protějšek přeje. Na druhou stranu ale neočekávají, že partner zvládá umění čtení myšlenek a nebojí se říci o to, co potřebují.

Ve šťastném vztahu máme stejné potřeby

Nejen žena a muž ale i lidé stejného pohlaví jsou velmi rozdílní, co s týče tělesných ale i duševních potřeb. Bohužel ani ta největší náklonnost a láska není schopna překonat zákonitosti a návyky našeho těla. Třeba potřeba odpočinku nebo aktivity, potřeba rozhovoru nebo naopak ticha a klidu, něžností nebo divokého sexu se mohou ve vztahu dvou lidí dostat navzájem do nesouladu.

Partneři ve šťastném vztahu si užívají chvíle, kdy jsou jedno tělo a jedna duše. Vědí však, že jde jen o prchavé chvilky, protože ve skutečnosti jsou samozřejmě dvě těla a dvě duše se svými specifickými potřebami. Přestože mají  jiné potřeby, snaží se navzájem tyto odlišné potřeby respektovat.

Pokud se potýkáte s problémy ať ve vztahu, či týkající se vztahu, neváhejte mě kontaktovat a vybrat si jednu z možných konzultací zde.