Pasivně agresivní partner

Největší problémem pasívní agrese je mnohdy její těžká rozpoznatelnost. Snadno se může stát, že se pasivně agresivní partner se zdá jako ten, který je vlastně nekonfliktní, který to myslí vždy dobře nebo ten, který více trpí. Jaká je ale pravda?

Agresi v širším slova smyslu rozumíme cílevědomé jednání, jimž chceme něčeho dosáhnout a je zde zřejmá tendence k útočnému či nepřátelskému jednání. Při pasívní agresi není často právě toto útočné či nepřátelské chování mnohdy na první pohled zřejmé. U pasívní agrese je totiž mnohdy útočnost skryta. Často není ani příliš zřejmý cíl, kterého chce pasívní agresor vlastně dosáhnout. Pasívní agresi používají ve vztahu stejně tak muži jako i ženy.

Samozřejmě, že nějakou pasívní agresi použije občas každý z nás. Ve vztahu však způsobuji problém partneři, kteří řeší většinu vnitřních či vnějších konfliktů právě pouze pasivní agresí. Často totiž u nich nevíte, na čem jste. Cítíte se pak špatně či provinile, marně mnohdy hledáte pravý důvod, čím jste se jich dotkli a proč se naštvali.

Proč je pasívní agrese problém

Především právě nečitelnost pasivní agrese způsobuje ve vztahu značné napětí. Největším problémem je, že partner používající pasivní agresi není schopen vyjadřovat své pocity a potřeby ale místo toho používá pasívní agresi. To dělá různými způsoby.

Mezi způsoby pasivní agrese v partnerském vztahu může patřit:

Urážení se – nebudu s tebou mluvit Příklad: Partner dělá, že mu nevadí, že se šla partnerka večer bavit s kamarádkami. Na druhý den s ní ovšem nemluví, na její dotazy, co se stalo, říká, že nic. Trestá ji dusnem v domácnosti a tím, že s ní nekomunikuje, přestože vidí, že to partnerku trápí, že se takto chová.

Proč to pasivně agresivní partner dělá? Nechce, aby někam s kamarádkami chodila. Tím, že bude doma dusno, bude dělat uraženého a nemluvit s ní si to příště rozmyslí, než někam půjde. Není ji schopen na rovinu říci, že se cítí nejistý, že třeba žárlí, že by byl raději s ní.

Co by si měl pasívně agresivní partner uvědomit? Měl by pochopit, že za svoji nejistotu a své pocity žárlivosti nese odpovědnost on sám a také on sám se s nimi musí vyrovnat. Pokud to nedokáže, měl by hledat jiný způsob, jak si s tím poradit než pasívní agresi, kterou svoji nejistotu zastírá.

Odplata – dělej, jak myslíš, ale pak uvidíš Partnerka chce začít dálkově studovat. Partner nepříliš nadšeně souhlasí. Začne ovšem chodit často domů z práce velmi pozdě, někdy až v noci. Partner se úmyslně začal chovat způsobem o kterém ví, že to bude jeho partnerce vadit. Oběma je zřejmé, proč se partner takto chová, ale upřímně to partner nikdy nepřizná. Nanejvýš řekne: „Ty si chodíš do školy, tak já si budu také někam chodit.“ Vůbec mu nevadí, že porušuje určité, třeba nepsané dohody, které partneři uzavřeli.

Proč to pasivně agresivní partner dělá? Byl by raději, kdyby školu přestala navštěvovat. To, že partnerka začala navštěvovat dálkově školu v něm zřejmě vyvolalo nějakou nejistotu. Může mít pocit, že se mu začne vzdalovat, že ve škole pozná nové kolegy, kteří budou pro jeho partnerku třeba zajímavější. Pokud jde o rodinu s dětmi, může mít obavy, že partnerka začne zanedbávat domácnost, že více povinností padne na něj.

Co by si měl pasívní agresor uvědomit? Především by před každým vážnějším rozhodnutím ve vztahu měla proběhnout diskuze a každý by se měl svěřit se svými obavami. Jednak může druhý pomoci tyto obavy rozptýlit a partneři se můžou navzájem podpořit. Všechny obavy nelze samozřejmě rozptýlit (třeba, že se partnerka ve škole nezakouká do jiného). Přesto je nutné se s takovou nejistotou smířit bez omezování svého protějšku. Pokud pasívní agresor nedokáže určitou nejistotu unést, začne svými protiopatřeními vztah narušovat.

Provinění – vyvolám v tobě pocit viny Partner má možnost zahraničního pracovního pobytu na několik měsíců, který by značně pomohl vylepšit rodinný rozpočet. Partnerka na jednu stranu souhlasí, ale po návratu začne partnerovi líčit, jak děti byly smutné, protože byl pryč, a jedno dítě dokonce chronicky onemocnělo. Nepřímo tak obviňuje partnera i z onemocnění dítěte.

Proč to pasívní agresor dělá? Žena chce dosáhnout toho, aby příště partner již nikam neodjel. Zároveň chce, aby se cítil provinile, že je na nějaký čas opustil, a to i přesto, že se takto dohodli. Co je za tím? Partnerka může mít obavy, že partner zase odjede pryč. Může na partnera žárlit, může jej podezírat, že chce jen být z domu, nebo že dokonce někoho má. Může se ji ale jen obyčejně stýskat, může se cítit osaměle, není však své pocity schopna říci partnerovi otevřeně.

Co by měl pasívní agresor dělat? Tato žena musí pochopit, že problém je především v její vlastní nevyřešené frustraci, a že jí musí vyřešit sama či s pomocí manžela, ale bez házení viny na něj. Můžou v ní hlodat pochybnosti se kterými se musí sama poprat. Značně pomůže si upřímně pohovořit s partnerem o tom, jak se cítí, popř. může říci, jaké myšlenky se jí honí hlavou. Snažit se ale jakkoliv druhého manipulovat přes pocit viny či lítosti pouze zvýší napětí ve vztahu.

Má smysl ustoupit pasívní agresi?

Existuje mnoho partnerů, kteří pod tíhou pasívní agrese prostě rezignují a raději se přizpůsobí, než by snášeli pasívní agresi. Myslí si často naivně, že pak nastane klid a problém je vyřešen. Častěji ustupují ženy. Slyšíte, jak mnohdy říkají: „Nejedu raději nikam, nestojí mi to pak za to doma.“ Neuvědomují si, že pokud pasívní agresor dosáhne několikrát svým jednáním svého, bude se jeho chování opakovat, protože se mu vlastně vyplatilo. Nemusí se jen opakovat, ale pasívní agrese se může dokonce i stupňovat.

Jak vzniká pasívní agrese?

Vzorce chování, které máme a které nám často značně komplikují život jsou na druhou stranu pro nás nezbytné. Jsou vytvořeny proto, aby náš organismus, a především mozek šetřil energii a nemusel se učit stále dokola to, co se pravidelně opakuje. To, co se ukáže pro nás jako prospěšné opakujeme, a to časem zcela automaticky. Bohužel nám tato „automatika“ často komplikuje život. To, co náš mozek vyhodnotil pro nás jako vhodné, totiž nemusí být vhodné pro fungování vztahu.

Jak se chovat k pasivně agresívnímu partnerovi?

V první řadě je dobré si uvědomit svůj podíl na partnerově pasívní agresi. Je totiž možné, že si ji vytvořil jako obranu proti vám. To se může stát třeba v případě, že se partner snažil ze začátku s vámi o tom, co mu vadí či o svých potřebách mluvit. Jenže to třeba nebylo z vaší strany vyslyšeno, či dokonce jste jej mohli zesměšnit. Je pak docela možné, že se místo toho, aby se upřímně vyjadřoval, začal používat pasívní agresi.

Zamyslete se tedy především nad tím, zda umožňujete partnerovi se upřímně vyjadřovat a zda tomu tak bylo vždy. Pokud cítíte, že problém je i na vaší straně, musíte začít u sebe. Partner musí k vám získat znovu důvěru v tom, že se může vyjadřovat přímo, bez pasívní agrese.

Pokud ale partner přišel s tímto návykem již do vztahu, je vhodné partnera pasívní agresi zastavit hned v počátcích. Je žádoucí na ni nereagovat pozitivně, neměla by mu přinést žádoucí odezvu. To znamená, že v případě, že se partner chová pasivně agresivně neustupujte mu, ale pasivní agresi spíše ignorujte, či na její nevhodnost upozorněte. Na začátku vztahu je docela možné, že partner pochopí, že pasivní agresi u vás ničeho nedosáhne a přestane ji používat.

To je ovšem velmi ideální možnost a spíše výjimečná, spíše už bude mít partner takové chování zafixované, a bude pro něj těžké se ho zbavit. Může se stát, že partner, když zjistí, že u vás s pasívní agresi nepochodí, bude si hledat raději vhodný protějšek jinde. Toho nakonec nemusíte litovat. Takový partner si totiž není mnohdy ani schopen připustit, že pasivní agresi používá a pak je změna jeho chování téměř nemožná.

V případě, že partner je schopný si uvědomit, že má s pasivní agresi problém a chce tento problém řešit, má smysl ve vztahu pokračovat a o změnu se pokusit. Svépomocí je ovšem někdy problém se pasívní agrese zbavit. Je pak vhodné se v takovém případě poohlédnout po odborníkovi, který s „odnaučením“ pasivní agrese pomůže.

Pro člověka používající pasivní agresi jde o určité obranné chování. Je pak nutné se dostat mnohdy do větší hloubky jeho osobnosti a najít příčiny, které pasivně agresivní chování spouští. Člověk chovající se pasivně agresivně musí změnit své vzorce chování v kterých často chybí schopnost vyjadřovat přímo své potřeby a motivy.

Pokud jste v situaci, kdy se potýkáte v partnerství s pasívní agresí, nevíte, co dělat, neváhejte se obrátit na partnerského poradce v sekci konzultace. 

Autor: Svatava Kaletová, studentka kurzu partnerských vztahů

Novinky
na váš e-mail.:

Jak zvládat partnerské vztahy

Informace o zpracování osobních údajů
Zadat váš email

Zaslat na email

vytisknout

Komentáře

Své komentáře prosím formulujte maximálně do 700 znaků!
Jakmile bude váš komentář zodpovězen, budete upozorněni e-mailem. Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

* povinný údaj

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů