Ve své poradenské praxi se velmi často setkávám s tím, že za mnou lidé přichází v hluboké
krizi vztahu, kdy už sami nevědí, jak postupovat dál a co změnit, a ptají se mě, jestli by teď
jejich vztahu pomohlo odloučení. To je poměrně závažná myšlenka, proto vám teď ukážu,
jak se tedy na tuto problematiku správně dívat.
Problémy ve vztahu musíte řešit společně
Za prvé, pokud máte ve vztahu nějaký problém, tak ho musíte chtít řešit oba dva a ideálně
ho musíte řešit společně. Tím, že se od sebe odloučíte, rozhodně nevyřešíte žádnou z
příčin, kvůli kterým se váš vztah do krize dostal. V odloučení se rozhodně nenaučíte spolu
lépe komunikovat, určitě takto nevyřešíte žádné křivdy, ani si nevysvětlíte, jaké kdo máte
potřeby a jak si představujete jejich naplňování. Prostě pokud nebudete spolu, těžko můžete řešit problémy nebo se naučit důležité věci, které jsou ve vztahu potřebné.
Další věcí, kterou byste si měli uvědomit je, že lidský mozek si dříve či později zvykne na
každou změnu. To znamená, že to, co moji klienti nejčastěji od odloučení ve vztahu
očekávají, se sice může stát, ale v konečném důsledku to pak může znamenat něco úplně
jiného.
Pomůže odloučení vztahu? Ne, pokud jen zkoušíte, zda si budete chybět.
Velká spousta lidí, kteří se pokouší problémy ve vztahu řešit odloučením, to dělají proto, že si chtějí vyzkoušet, jestli jim ten druhý bude nebo nebude chybět.
Co se pak ale může stát?
Představme si, že se pár po nějaké dlouhodobé vleklé krizi odloučí, protože už toho oba dva mají plné zuby a nevědí si rady, jak postupovat dál. Odloučením si chtějí vyzkoušet, jestli si budou chybět.
Takové chování je iracionální. Proč bych měl zkoušet, zda mi bude chybět někdo, s kým
bych chtěl žít, když smyslem vztahu je úplně něco jiného.
V případě takovéhoto odloučení mohou nastat 2 různé výsledky.
Za prvé, lidem po odloučení není dobře. Cítí se sami, mají pocit opuštěnosti, připadá jim, že jsou nemilovaní. Často mají strach, že si ten druhý najde někoho jiného a podobně. Mozek má pak tendence vytěsnit vše negativní, co ve vztahu bylo. Vznikne pak dojem, že člověku ten partner chybí a dostavují se pocity, že by bylo lepší se do vztahu vrátit.
Jakmile se pak k sobě vrátí, bohužel velmi často po nějaké době opět vyplavou na povrch
všechny problémy, které ve vztahu byly dříve, protože se vůbec neřešily. A lidé potom
začínají zjišťovat, že ten pocit, že jim partner chybí, který prožívali v odloučení, nebyl tak
docela pravdivý. Že jenom na tomto pocitu se vztah dlouhodobě stavět nedá, a proto opět
brzy stojí před rozhodnutím, co dělat dál. Tentokrát už definitivním.
Druhá varianta je, že se od sebe dva lidé odloučí. A samozřejmě lidská mysl si na každou
změnu zvykne. Dříve či později přestane člověku ten druhý chybět. Prostě si člověk zvykne
na svůj nový život a nový rytmus. Možná si dokonce najde někoho nového a usoudí, že ten
původní vztah už dál vůbec nechce.
Samozřejmě je možné to takto udělat a existují lidé, kterým to takto vyhovuje a kteří nemají problém s tím, že jsou vlastně ovlivňování svým mozkem v tom smyslu, že si dříve či později zvyknou na život o samotě nebo s někým novým.
Já se osobně domnívám, že řešit takto partnerskou nebo manželskou krizi je naprostý
nesmysl.
Výjimečné případy, kdy odloučení vztahu pomůže
Jediný důvod, kdy svým klientům doporučuji ve vztahu odloučení, je, pokud je ve vztahu
nějaká závažná záležitost jako například závislost na alkoholu či drogách, násilí, vážná
žárlivost a podobně. Ti lidé se pak dohodnou na tom, že si dají pauzu, aby ten, kdo má
problém, měl dostatek času to začít řešit resp. uvědomit si, že sám to nezvládne a bude
muset vyhledat odborníka a začít se léčit. Ten člověk pak bude mít po určitou dobu čas na
klid na změnu a zároveň se tak vyvarují toho, že by se ve vztahu nebo rodině stalo něco
závažného.
Další případ, kdy doporučuji, aby si lidé dali ve vztahu na nějaký čas pauzu je, pokud se oba dva dohodnou, že oba dva chtějí na tom vztahu pracovat a zlepšit ho, nicméně atmosféra ve vztahu je v tu chvíli tak šílená, že je nejlepší krátké odloučení, aby nejprve mohly vychladnout emoce. Nicméně takové odloučení není na nějakou dlouhou dobu. Často stačí jen 14 dní. Toto odloučení také není za tím účelem, aby dva lidé zjistili, zda bez sebe mohou žít.
Odloučení na zkoušku jde proti smyslu vztahu
Odloučení na zkoušku, aby lidé zjistili, zda jim ten druhý bude chybět nebo ne, jde vlastně
naprosto proti smyslu vztahu a zcela to popírá, proč lidé ve vztahu jsou.
Lidé jsou ve vztahu proto, aby spolu něco budovali, aby spolu něco sdíleli, aby se navzájem podporovali a podobně. A ve vztahu můžeme žít s mnoha různými partnery. Nejsme od přírody naprogramovaní tak, abychom si v životě našli jednoho jediného partnera, tak jako to mají v přírodě například labutě. U labutí se pak nezřídka stává, že úmrtí jednoho z životních partnerů má jako důsledek to, že i druhá labuť zemře steskem.
Ale lidé to takto nemají, proto v naprosté většině případů nedoporučuji zkoušet, zda vztahu pomůže odloučení za účelem zjištění, jestli jeden druhému bude chybět, nebo nebude.
Pokud prožíváte hlubokou partnerskou krizi pak je naprosto pochopitelné, že vám po
nějakém čase začne docházet síla. Že vaše víra ve váš vztah bude pomalu ale jistě
polevovat a že vaše vztahové dovednosti už nebudou stačit na to, abyste svůj vztah
napravili. Od toho jsem tady pak já nebo moji kolegové poradci. Nebudete-li
si vědět se svojí partnerskou krizí rady, nezkoušejte, zda vztahu pomůže odloučení. Obraťte se na odborníka, který vám dokáže říct, co a jak byste měli dělat, abyste tuto těžkou situaci vyřešili a napravili problémy ve vztahu. Zkušený poradce vás tím problémem provede tak, aby byla co největší šance, že pokud spolu ještě aspoň trochu můžete být, tak abyste ten svůj vztah napravili.
autor článku: Karel Chába
Dobrý den, manžel se zamiloval a zhruba 5 měsíců má milenku. Hodně lže. Když je se mnou, chce být se mnou, když je s ní, chce být s ní. Dle jeho slov už náš vztah po 18 letech vyprchal a je delší dobu nespokojený. Bohužel to nikdy dostatečně neřekl, jen stále naznačoval a já to nevnímala jako průšvih. Nyní se rozhodl odstěhovat a být sám. Chce si utridit myšlenky s kým být. Pronajal si byt. Nechce, abychom spolu komunikovali o našem vztahu, chce omezit komunikaci pouze na děti. Jak to vidíte? Hodně mi ublížil, myslíte, že je šance, aby se vrátil? Nejvíce tím trpí děti, kdy jim tatínek řekl, že se nerozchazime, ale že tatínek potřebuje být sám. Řekl, že minimálně do konce roku.
Dobrý den, Petro, tento navržený proces by teoreticky mohl fungovat. Nicméně záleží na tom, jak s tím odloučením manžel naloží. Musí být aktivní v tom, že chce sám sobě porozumět, a ideálně by k tomu měl vyhledat odbornou pomoc. Sám a jen tak, že bude pasivně čekat na to, co bude cítit, se nejspíše nikam neposune. Bohužel odloučení je často jen vytvořením prostoru pro milenecký vztah. To není až tak špatně, pokud je to řečeno na rovinu a má to sloužit k tomu, aby si zamilovaný co nejdříve svůj stav odžil.
Dobry den, muj manzel je jiz patym mesicem v zahranici. Nase komunikace uvada, ja v dobe corony nikam nemuzu a on se sblizil z kolegy, s kterymi tráví svuj volný cas a poradaji spolecne vylety, tury, připravuje jim vikendove obedy. Ja nejsem priorita a tak on zacal raději mlzit a fabulovat. Vidim, ze jeho stred zájmu nejsem ja a je mi hrozne uzko. Mluvili jsme společně o te situaci zlepseni přišlo a vydrzelo 2 dny. Pote se vse vratilo do jeho zajetych koleji. Nyni jsem navrhla pauzu od společně komunikace a uvidime, zda mne zklidni. Musela jsem k tomu rozhodnuti dojit, to neustale podezrivani, ze mne udelalo trosku. Jsme spolu 13 let, ale takhle jsem ho jeste nezazila. Pomuze offline
Dobrý den, Lado, nemohu to vědět. Každý člověk je jiný. To si musíte vyzkoušet. Zkušenost je taková, že někomu se uleví a někdo to nese ještě hůře. Důležité je, že se snažíte hledat cesty. Jde ale také o to, co to udělá s partnerem. To zjistíte.
Dobry den. Pred 2 lety jsem mel milenku. Byl jsem s ni 2x. Sice jsem se zamiloval ale ukoncil jsme to a zustal s rodinou. Zena nic nevedela. Nyni jsem odhalil zene milence. Lhala mi cca 3 mesice do oci, ze me miluje a nikoho nema i kdyz jsem mel velke dukazy a prosil o pravdu abychom to mohli resit. Lhala tak dobre, ze to vzdy zkoncilo mou omluvou a jeste jsem sebza sebe stydel, ze ji neverim. Byl jsem na dne a kazdy den vice. Nakonec jsem ji v opilosti zahnul. Zase zatajil. Kdyz to na zenu prasklo, rekla, ze miluje jeho. Rekl jsem ji o prvni nevere abych ji podporil, ze to jde prekonat. Chtela byt se mnou a zkusit to. Jenze js chtel ve vztahu pravdu a priznal i druhou. Nyni se chce odloucit
Dobrý den, chce se odloučit, protože je na jednu stranu vámi raněná a zrazená, a druhou stranu chce mít prostor pro milence, který jí mimo jiné má zacelit ty „díry“, které jste v ní vytvořil. Záleží hodně na tom, jak to odloučení oba chápete, co je jeho cílem. O tom od vás nic nevím a je otázkou, zda jste si to vy řekli a víte to a zda ho budete vůbec schopni dodržet, naplnit. Myslím si, že ne, a pak se vaše odloučení dá brát spíše jako čas na uklidnění emocí a odžití zamilovanosti u ženy.
Pry chce mit cas sama na seba, na malou, tu si budeme stridat a pak na me, ze bychom se zase poznavali. Pry mame oba vse v sobe prebrat, odpustit sobe i druhemu a pak odlozit.
Zena se rozhodla pro mne a kdyz mu to chtela zavolat druhy den. On vecer napsal ji, ze na to kasle. Takze nezavisle na sobe to ukoncili oba. Mohli jsme uz budovat vztah. Jenze ja nechtel lzi, tak jsem rekl o druhem uslapnuti. A ted se chce odloucit. S milencem nekomunikuje
Dobrý den,
po 10 let. vztahu (dcera9l. dceru a z 1.manželství syn 16 let) jsem partnerovi navrhla odloučení. Na podzim jsem zjistila, že mi byl nevěrný, hodně lhal, ale hlavně, když jsem svá podezření chtěla řešit, mluvit o nich, tak mě napadal, že si vymýšlím, protože mi chybí sebevědomí. Když vše prasklo hodně se začal snažit, nechtěl o nás přijít, po měsíci a půl se ale vše vrátilo do starých kolejí, už zase jednání, kdy ho nezajímalo, co potřebuji řešit, často nechtěl komunikovat. Komunikace nám nikdy moc nešla, i co se jiných věcí týče, vzájemně máme oba pocit, že ten druhý je dominantní. Navrhla jsem tedy odloučení (původ. rozchod) s tím, že budeme dál kamarádi. Může to pomoci?
Dobrý den, Lenko, ne, nemyslím si, že vám to pomůže. Máte problém v komunikaci, a té se při odloučení nenaučíte. Učit se jí musíte společně
Dobrý den,
partner (27) chce po 3,5 letech vztahu (z toho 2 roky společného soužití) pauzu z toho důvodu, že sám neví co chce, neví jakým směrem se posunout v práci a má navíc trochu problém se závislostí. Prý se chce teď o sebe starat sám, momentálně by se se mnou rozešel, ale myslí si že to není dobrý nápad. Myslíte si, že vztah ještě lze zachránit a že měsíc odloučení bude stačit na jeho osobní vyrovnání? Déle totiž asi v této nejistotě asi být nemohu.
Děkuji za odpověď.
Dobrý den, pokud by to odloučení využil aktivně, pak to může mít smysl. Aktivně znamená, že bude spolupracovat s koučem, psychologem na tom, aby si uvědomil, co se v něm děje a co potřebuje. Aby pochopil své hlubší motivy, ke kterým se teď nemůže dostat.
Dobrý den, jsem s manželem 16 let. Máme tři krasne děti (13,10 a 7 měsíců). Manžel si bohužel před půl rokem našel jinou. Prý je naše manželství vyhaslé. Teď nastupuje do jiné práce, která je daleko takže si tam našel podnájem a bude jezdit jen na víkendy. S tou dotyčnou chce být, ale nechce odejít od děti. Myslíte si, ze toto odloučení by mohlo pomoci, aby si uvědomil, co chce a nám to třeba zachránilo manželství? Nic mu nevyčítam a ani mu nedělám žárlive scény. Nechávám ho být a zbytečně do nej nereju. O našem problému mluvíme, ale on pořad tvrdí, ze neví co chce a ze potřebuje čas. Sice to bolí ty jeho odchody, ale pevné věřím, ze nám toto pomůže. Moc děkuji za odpověď.
Dobrý den, Moniko, ano, je to možné, že když bude mít čas a prostor pro sebe, že si uvědomí, co chce. Určitě v tom naději vidím.
Jsme spolu 20 let. Trpím dlouhodobými depresemi/negativním myšlením. Moje žena mě celou dobu „zachraňuje“, ale už jí došla síla. Navíc se zřejmě dostala do krize středního věku a neví co dál. Dohodli jsme se na odloučení na 3 měsíce, protože si Lenka vybudovala ochrannou hráz, která vyústila až v averzi a už jsme spolu nedokázali být. Chodíme na individuální terapie a snažíme se každý najít sebe. Komunikaci jsme omezili na provozní kvůli dětem, u kterých se po týdnu střídáme. Lenka se na párovou necítí připravena. Vím, že ji nemohu přesvědčovat, že k tomu musí dojít, ale jak dlouho se držet zpět? Děkuji, M.
Dobrý den, to nejde přesně říci, když nevím nic od ní. Určitě by jí pomohlo, kdyby u vás viděla pokrok. Já netuším, na jaký druh terapie chodíte, a jak intenzivně, a to je přirozeně klíčová informace k tomu, jak rychle je možné udělat zásadní pokroky. Obecně to poznáte podle toho, jak bude komunikovat, jak vám bude nakloněna, jak bude sama aktivní oproti tomu, jak se chová teď. Jak bude případně chtít řešit vaší budoucnost, atd.
Dobrý den, pane Chábo. Děkuji za odpověď. Psycholog našeho staršího syna nám doporučil rodinnou terapii. Žena i kluci souhlasí. Prosím, děláte rodinnou terapii v páru? Lze z rodinné plynule přejít nebo doplnit párovou ve stejném týmu? Děkuji, Sgalitzer