Někdy stačí „jednoduchá“ rada

Dobrý den pane Chábo,

Váš projekt je zajímavý, ale nechci se do něho zapojit, nicméně mě to inspirovalo Vám napsat. Moc ráda si čtu články, které píšete, ale hlavně bych Vám chtěla poděkovat za radu, zkušenost, kterou jste mi před čtyřimi lety poskytl. Byla jsem za Vámi ohledně tehdejšího vztahu, tehdy jsem kontakt na Vás našla náhodně na internetu. Po tom, co jsem Vám vyprávěla svůj životní příběh, jste se zeptal, co bych poradila kamarádce, která by mi vyprávěla takový zivotní příběh…. tím jsem tehdy sama sobě odpověděla, co mám udělat. Pro Vás běžná praxe, ale mně to tehdy neuvěřitelně pomohlo, „nakoplo“ v pozitivní slova smyslu. V hodně směrech se mi za ty čtyři roky změnil život k lepšímu. A za to bych Vám chtěla moc poděkovat.

s přáním hezkého dne


Strach z rozhodutí se rozplynul

Dobrý den pane Chába, vaši konzultaci jsem si několikrát poslechl a musím říct, že v hodně věcech máte naprostou pravdu. Již před tím než jsem Váš rozbor a doporučení obdržel jsem si vnitřně řekl, že stojí za to se v této fázi k situaci postavit konstruktivně a dát nám oběma šanci se s tím naučit žít. (rozhodnutím z leknutí bych nic nevyřešil) S pani jsem měl otevřený rozhovor a ona si je vědoma, že je to složitá situace, ale touha po poznání hranic je pro ní silná. ( tím se se zatím ukazuje spíš, že varianta 2 ve vašem rozboru je ta správná, ale to ukáže až čas)…opět jsem opatrně naznačil, jestli by nestálo zato zajít někam na konzultaci jak jste naznačil a odpověd je jednoznačná, že ne. (že jí prostě tato sexuální praktika baví…zde uvidíme, kdy a v jaké míře budu opět postaven před další výzvu? Nicméně ted již vidím další variantu jak se mám v této situaci zachovat až nastane) Snažím se a budu se i do budoucna snažit používat typ rozhovoru Já a tím pádem nás k sobě více přiblížit  a více chápat jeden druhého. Dále se pokouším postupně dle Vaší rady pracovat na svém vědomí a podvědomí tak, aby bylo možné celou situaci zvládnout a vytěžit z ní maximum pro mě i pro manželku. Budu vás postupně písemně informovat jak vše postupuje a pokud budu cítit, že je to potřebné, tak si zaplatím další konzultaci. Závěrem bych Vám chtěl poděkovat za Vaší perfektně odvedenou práci. Děkuji!


Klient díky písemné konzultaci pochopil mnoho chyb a dosáhl aha efektu

Dobrý večer pane Chába, zprvu chci skutečně velice upřímně poděkovat za vaši nahrávku a řekl bych, že mě osobně dala mnohem více než několik knih od Miroslava Plzáka i jiných autorů dohromady.

Vezmu to postupně nahrávku jsme si hned po doručení oba poslechli a shodli se oba dva, že se chceme spojit a společně náš vztah a komunikaci zlepšit a tím řešit naše společné problémy. Poprvé jsem slyšel na toto téma něco co má dává logický smysl a je to férové na obě strany.

Po pustění nahrávky jsme šli s Petrou na 3 hodiny na procházku do lesa a pokušeli se mluvit většinou ve vámi navrhnutém já stylu, a skutečně se dostavil pocit úlevy, kde nikdo nikoho nenapadal. Probírali jsme různé sporné situace z minulosti a podle mě se i shodli na faktických věcech a vysvětlili si emoce co kdo prožíval, i když musím přiznat, že mi to připadalo ze začátku trochu zženštělé, ale odměna že vás žena poslouchá a reaguje je opravdu úleva. Poté posilněni úspěchem jsme samozřejmě otevřeli téma dcery a i když jsme dodrželi všechny postupy jako předtím dostali jsme se do bodu, kdy jsme řekli že si oba ubližujeme a dál to nešlo, takže jsme řekli že to nemá smysl a zastavili a nepohádali se a odjeli domů.Problém je, že v ostatních případech jsme se shodli na faktech v tomto zřejmě pod návalem emocí a zranění se neshodneme naprosto na ničem, jak věci šli za sebou, kdo co říkal prostě na ničem, takže to byl nesmysl. Jinak k nahrávce není co dodávat oba souhlasíme naprosto se vším, akorát jsme se shodli, že tak zle aby jsme ztratili důvěru na tom ještě nejsme a oba jsme odhodlaní na věci pracovat a vyřešit ji. Jsme schopni si sdělit pocity, Petra v podstatě to dělá celou dobu, ale já jsem to zřejmě považoval za nepodstatné a já to nedělal, já sděloval fakta.

Je tu jedna věc která mě ve vaši nahrávce téměř šokovala, jinak jsem se vším souhlasil, a to ta, že emocionální rovina vztahu je důležitější,než rovina faktická, bylo zřejmě myšleno pro porozumění ve vztahu, jinak bych s tím nemohl souhlasit, protože když se podívám kolem sebe, tak pohromadě drží jen vztahy kde je faktická rovina v pořádku, a vztahy co jsou plné porozumění a sdělování pocitů a vzájemně se podvádějí, nemají kde bydlet a co jíst končí velmi rychle. Pak jsem se nad tímto zamýšlel a v podstatě pokud vezmu toto tvrzení jako axiom, zdá se mi, že to vysvětluje téměř všechny otázky které jsem nikdy nedokázal pochopit.Přijde mi, že ženy reagují na teto emoční rovině, např. vztah přítelkyně s dcerou a je to ta věc, proč nevadí věci faktické jako lži atd,Emoční rovinu měli Petra s dcerou vždy v pořádku, uměla to s ní, Petra ji vždy věřila a věří. Všude po nás chtějí faktickou rovinu, škola, zaměstnání, sport, jinak neuspějete, a pak přijde vztah, kde když dojde ke sporu, neřeší se fakta, ale mnohem důležitější je společné řešení jako dvojice, i když jste přesvědčen, že se druhý mýlí. Dotaženo do absurdního příkladu, pokud jsem správně pochopil a toto nemá hranici, pokud jsou na stole 3 talíře, všude musíte říct že jsou tři, případně je spočítat, jako důkaz a ve vztahu když partner vidí dva talíře, není řešením je počítat, dokazovat za pomoci ostatních že jsou tři, ale jít za partnerem mluvit, zjistit co se děje a společně hledat kompromis, co s tím, že on vidí dva a vy tři. Pochopit ho.

Potřeboval bych tomuto přesně porozumnět jak to funguje, osobně mám pocit, že u mužů je vše postaveno na rovině faktické a emoce jsem vždy vnímal jako nějaký důsledek této faktické roviny. V podstatě věc problematickou.Pokud byla fakta ok, emoce byly ok a opačně. Když se ohlednu zpět ve svém životě, vždy jsem dělal něco kde fakta byla fakta, kdo je správně vnímal a nenechal se ovládat emocemi, byl uspěšný, kdo to nezvládl, nezvládl odlišit fakta a emoce  neuspěl.  V postatě si zakládám na správnosti svého vnímání, objektivitě a výsledky to dokazovali . Proto jsem si myslel, že když přítelkyni sděluji věci, jak se skutečně odvíjí a co se pravděpodobně stane, dělám to nejlepší a nejupřímnější co mohu, ale na emoční rovině jsem s ní skutečně na tom dobře asi nebyl. I když si dodnes věříme, sex je ok(podle mě :-), nedomluvíme se bez ublížení druhého téměř na ničem. Přijde mi, že tato emoční rovina je důvodem, proč jsou lidé tak snadno oklamatelní, princip podvodníků, politiků. Díky mé degeneraci v tomto směru jsem zřejmě vůči tomuto velmi odolný a poznám manipulace  a lži velmi rychle.  Aby to nevyznělo jako že jsem nějaký psychopat bez emocí, to vůbec ne, dokážu je vnímat a číst a vyhodnocovat,a mám jich sám dost, dokáži přijít na úřad nebo jednání a říct věci které lidé chtěji slyšet, abych docílil svého, ale vnímám že to není uplně čisté víno a k lidem blízkým bych to to považoval za neupřímnost. Ale to není totéž jako skutečné pochopení emocí druhého samozřejmě, o čem mluvíte vy. Jen je to práce s emocemi, kterou jsem skutečně zanedbával nic netušíc. Podle mě by se to mělo učit na základních školách a nemuselo by tolik lidí trpět 🙂

Od včera jsem vnímal jak se mezi námi odehrává komunikace a kdy dochází k napětí a vše co jste nastínil tam je. Dokud žena mluvila o sobě není problém, jak začne říkat že já něco dělám proto a proto abych dosáhl toho a toho, dostávám strašný vztek protože to já tak nevidím, když tedy pravda ve vztahu neexistuje , začnou narůstat emoce a pak je obrovský problém pochopit o co komu jde a aby pustil vyvolané napětí. Nutně bysme oba potřebovali naučit způsoby komunikace, které toto nevyvolávají. Zas to ale vidím na mužskou a ženskou záležitost. Dokáži se bavit se synem a za ceý týden ani jeden nezvýšíme hlas, nikdo se nerozčiluje vše vyřešíme, pobavíme se, stejně tak s kamarády, spolupracovníky. Jak začneme komunikovat s Petrou syn hned křičí, já když to poslouchám ve stejných místech jako on vnímám nefer věci, když to řeknu vše je špatně a jsme v sobě znovu. Ona zas dokáže mluvit s dcerou a nehádají se. Já ani minutu. Musíme se to naučit a předat to i synovi at to nemusí řešit , což vidím jako další byt vedlejší důvod. Ale to přeskakuji a musíme popořadě.

Jinak důvod, že to všechno děláme proto, aby jsme dosáhli výsledku jako tým je skvělý a mě osobně to mění uplně náhled a dané křivdy už vidím mnohem méně bolestivé, když jsem si uvědomil že bud vyhrajeme oba a nebo oba prohrajeme. Jeden vyhrát nemůže.

Takže závěrem, oba se chceme vydat na cestu řešení, napsali jsme si vaše návrhy co máme a nemáme dělat a chtěli bychom se objednat k osobnímu setkání co nejdříve. Jsme z Benešova, ale není problém dojet kamkoli. Jediný problém je časový a to vždy nedříve ve 13.30 či kdykoli později.

Petra s tímto vyjádřením souhlasí a považuje ho za objektivní.

Předem velice děkujeme za skutečně kvalifikovaný názor

Zdravíme vás oba a přejeme hezký den


V této referenci se mnoho z vás pozná

Dobrý den pane Chábo, velmi děkuji za nahrávku. Trefil jste naprosto přesně „problém“ mezi námi. Hned na začátku říkáte že já neumím komunikovat. Do teď jsem si myslela že ano:-) Asi mi celé roky nedochází, že vztah je hlavně o pocitech, že vlastně to nejdůležitější je to, jak se ve vztahu cítím. Já se již delší dobu cítím nemilovaná, zanedbávaná, využívaná, podvedená, zraněná. Byla doba, kdy jsem toto partnerovi říkala, nebo jsem se snažila mluvit o svých pocitech, a chtěla jsem společně hledat cestu, abych se ve vztahu cítila lépe. Partner vždy mé pocity popřel, tzn. reagoval tak, že to, jak to já cítím, že to tak není. Tím pádem jsem se začala postupně uzavírat do sebe a o svých pocitech přestala mluvit. Je fakt, že jsem si teď tou vaší nahrávkou: „vy neumíte komunikovat“ ( za to moc moc děkuji, ještě nikdy mi to takto neřekl, hezky se to neposlouchá, ale bohužel je to tak), uvědomila, že to mám z dětství a komunikací s matkou, která vždy popřela moje pocity, které jsem jí jako dítě svěřovala a já se zcela uzavřela se svými pocity před celým světem. Bojím se mluvit o svých pocitech, právě proto, že je pro mě ještě víc zraňující, když je ta blízká osoba popře, nepřijme, to pak bolí ještě víc. Partner jednou reagoval na svěření mých pocitů tak, že mi řekl, že nejsem normální, když to tak cítím a že bych se měla jít léčit. Zase mě to více zranilo a nic se nevyřešilo. Vlastně když o tom tak přemýšlím, vždy jsem měla pocit, že si ve vztahu vše musím vyřešit sama a že nemám tu podporu partnera, že mě ani nevyslechne. On se většinou taky uzavře do sebe a řeší si to sám. Také tvrdí, že se mnou se nedá mluvit….atd. teď je úplně zablokovaný, hodně na mě naštvaný, cítím, že je zraněný. Atmosféra je teď klidná. Ptala jsem se partnera jak to vidí dál, co teď prožívá, odpověděl, že potřebuje čas. Takže v zásadě je takové klidné dusno, kdy spolu komunikujeme jen o těch nejnutnějších věcech. Já mám sice obrovskou potřebu mu říct jak se cítím a co prožívám, ale zase cítím, že on moje pocity není schopen přijmout. Možná on cítí to samé, že se nemůže svěřit, protože bych to já nedokázala přijmout. Možné to je, i to, že je někdy velmi těžké jen naslouchat a „nekomentovat“. Já bohužel teď nevím jak on se cítí, on bohužel neví jak se cítím já. Oba jsem velmi zraněni. Otázkou je co dál? Po poslechu nahrávky a uvědomění si toho všeho, mám najednou pocit, že ten problém je ještě větší a bude i bolestivé se vzájemně jeden druhému otevřít se svými pocity, ovšem pokud on vůbec bude chtít, cítím jak mě teď vinní úplně ze všeho. Tady v tom vidím největší úskalí. Kdykoliv jsem se v minulosti snažila mluvit o pocitech, tak se to nikam neposunulo, on nechce. Možná proto, že i já nejsem ideální přijímač. Zkusím mu pustit nahrávku, až se emoce ještě více zklidní a uvidíme. Dle mého názoru, ale potřebujeme někoho, kdo nás ze začátku povede, abychom vůbec mohli začít spolu mluvit o emocích, abychom se ještě víc nezraňovali, protože jsme to doposud dělali, tak asi oba budeme mít strach. Cítím teď spíš velký smutek z toho všeho. Pokud bude partner souhlasit, objednáme se osobně.

p.s. Ještě jednou děkuji, je až neuvěřitelné jak moc jste se trefil a asi to ve mě otevřelo „Pandořinu skříňku“. Teď jsem právě zažila, že opravdu já neumím mluvit o svých pocitech a když mám začít, tak jsem úplně nervózní a mám velký strach a je jedno jestli je to přímo partner, kamarád, člen rodiny. Kde to dokážu je můj syn. Jsem vděčná za toto odhalení, dávám si za úkol začít mluvit o svých pocitech s kýmkoliv. Došlo mi, jak musí být obtížné pro partnera se ke mě přiblížit, když já sama mám pocity zavřené hluboko uvnitř. ještě jednou děkuji, Děkuji za vaši nahrávku, přeji hezký den s pozdravem,


Díky písemné konzultaci našla klientka sílu řešit svůj problém

Dobry den,

Dekuji za nahravku. Priznavam, ze po prvnim poslechu, jsem z toho nemela uplne prijemny pocit. Pri dalsim, uz mi bylo lepe. Diky Vasi odpovedi, jsem si uvedomila dve veci. Jednak jsem si uvedomila, ze jste se trefil s tim, ze se  hluboko uvnitr nemam rada. A take, jsem si uvedomila, ze mam na vyber, ze nemusim zustavat v negativnim prostredi, ktere partner vytvari, bez ohledu na moje pokusy o komunikaci, jako ze tedy jste se trefil, ze urcite komunikovat neumim. Taky memu partnerovi moc nerozumim. K te komunikaci bych chtela uvest, ze jsem zkousela najit nejakou spolecnou rec, i o pravidla ve vztahu jsem ho zadala, ale partner nechtel. V diskuzi, pokud se tedy nerozlobil hned, to pak vycitky, nadavky, bouchani dvermi vycitky,  …. dusno a mlceni ukrivdenost a po dalsi dny ironie ci sarkasmus, pri diskuzi  jsem si tedy chvili  drzela nadhled, ale pak rekl neco, na co se nedalo logicky odpovedet, pretocil nejak vetu nebo zmenil vyznam    … nastala situace, kdy jsem nemohla zustat nad veci prislo mi to nefer …..a … brecela jsem  a on se mi posmival v klidu a nebo se tvaril povysene… a bylo dusno, ticho, ukrivdenost … pak ironie a sarkasmus “ … tedy to k te komunikaci. Jinak jsem mu dala precist svuj email a poslechnout Vasi nahravku…. Vse se trochu v soucasnosti zmenilo. Partner se nevzteka ani neurazi atd  Byli jsme nezavisle na Vasi hlasove odpovedi ,  objednani na terapii, tedy jinam. Prestala jsem se pred treti osobou bat vsech jeho praktik a rozmluvila se. Doslo mu, ze se bojim, ze je zase spusti. A uz to nechci. A tudiz chci oddelene bydleni. Postavil to tak, ze pokud se ma odstehovat, nas vztah skonci. Rekla jsem mu,, ze mam pocit, ze me ma rad za servis. Pozadal me, abychom chodili na spolecnou terapii, aby se pokusil nevyuzivat slabosti druhych. Tedy i mne. Pokud zacnu, rada bych si napravila ponicene sebevedomi a nasla tam nekde, proc se nemam rada. Ve vztahu to mam ted tak, ze kdyz pritele nevidim, je mi dobre. Citim jistotu. Kdyz ho vidim mam strach, co bude.  Ta nejistota z jeho emocni nestability a nasledne negativity je pro  me neprijemna a trvam na rozestehovani.

Dekuji moc zatim za vse


Vaše poděkování opravdu potěší

Dobrý den,

narazila jsem na Vaše stránky a jsem opravdu nadšená obsahem. Moc bych chtěla poděkovat, že všechny informace jsou volně dostupné a že je web tak přehledný a že je vše opravdu příjemně a nenásilně vysvětlené.

Právě to je asi důvodem, proč na mně působíte jako důvěryhodná osoba, na kterou se mohu obrátit. Měla bych zájem o partnerskou konzultaci, nicméně mě zajímá, zda by nebyl problém, že jsme homosexuální pár? S přítelkyní máme po dvou a půl letech vztahu za sebou velké krizové období po nevěře a naší „neschopnosti“ efektivně komunikovat a současně hledáme někoho, ke komu bychom mohly docházet a začít kvalitně pracovat na příčinách našich neshod.

Předem mockrát děkuji za odpověď,


Každý problém má řešení

Zdravím pane Chába,

Vaše nahrávka mi přišla. Děkuji za Váš názor. Chápu,že objektivnost v plném rozsahu není možná, přesto jelikož expartner nechtěl spolupracovat tak Váš náhled byl důležitý pro mě a už né pro nás. Moc mi to pomohlo,už jen ta možnost Vás oslovit písemnou formou a tím pádem si srovnat myšlenky, věnovat si ten čas a uvědomit si,že takový život dál žít nechci. Vaše odpověď mě utvrdila v tom co jsem tušila jen přes tu bolest a zklamání si to nechtěla připustit a zároveň jsem se v emocích ztrácela. To že Vaše odpověď přišla v podobě nahrávky mě potěšila. Lépe se mi chápe co slovy myslíte.. Mluvení nahlas o tom co právě prožívám občas dělávám a často se u toho i nasměju. Děkuji za Vaše doporučení zkusím nemluvit do sebe,ale směrem ven ze sebe. Vztah jsem v sobě s Vaší nahrávkou uzavřela a ulevilo se mi..a to moc! Pokud by nastala chvíle,že bych snad zapochybovala o své síle,ráda se na Vás obrátím. Děkuji za tuto možnost.

S přáním všeho pěkného


Někdy potřebujete dodat odvahy.

Dobrý den,

moc vám děkuji za názor. Už v minulém případě, kdy jste mi radil s krizí v manželství, jsem dala na vás a manželovi řekla vše narovinu, co cítím a i když to bylo asi to nejtěžší, co jsem kdy řekla, tak se tím vše vyřešilo a manžel mi pak poděkoval, že jsem to udělala, že on by asi nikdy odvahu nesebral a trápili bychom se oba dál. Půjdu tedy do toho a i v tomto případě řeknu vše narovinu, nebo možná napíšu, podle toho, jak bude příležitost. Už jsem o tom přemýšlela, ale bála jsem se,  aby pak neměl pocit, že moc tlačím a nelekl se úplně. Ale je pravda, že když to neudělám, tak se nezmění nic. Třeba mi nakonec taky poděkuje 🙂 Ta možnost, že si ze mě dělá srandu, mi nepřijde pravděpodobná, jsem přesvědčená, že to tak není. Vypadá dost nervózně, červená se a přijde mi opravdu vystrašený, zeseklý a mám pocit, že to dost možná vnímá jako já a taky už ho ta situace trápí. To, co říkáte o něm, by ale mohlo být i opačně. Napadlo mě, že by si mohl on myslet, že si dělám srandu já z něj. A taky já jsem na tom tak, že moc nevěřím, že by o mě opravdu mohl mít zájem a proto se bojím něco udělat. Ale někdo něco udělat bude muset. Už proto, že jsem hodně zvědavá, co se mu honí v hlavě, tak to budu já 🙂 I za cenu toho, že se dozvím jen to, že nemá zájem. A to, že se upínám k nějaké představě, iluzi, to si uvědomuju, vím, že ho neznám a že i když bude mít zájem se poznat, může přijít velké zklamání, že není takový, jaký jsem doufala… ale to je život.

Moc vám děkuji a určitě dám vědět s odstupem času, jak vše dopadlo.

Hezký den


Písemnou konzultaci si klient pouští opakovaně a tím si připomíná, co má dělat.

Dobrý den. Děkuji za vyjádření. Již jsem si ho několikrát poslech( a poslouchám ) a snažím se podle vašeho doporučení jednat. Dává mi to smysl a myslím že jsem to pochopil, i když je to velmi těžké. Moc mi nepřidává ani to, že manželka nepustí telefon z ruky. Zatím jsem s manželkou moc nehovořil na toto téma, bojím se abych něco neuspěchal a nebrala to jako nátlak. Jediné co jsem manželce sdělil, byla moje obava, že na vyřešení tohoto problému nemáme dosti sil a zkušeností, a že by bylo dobré navštívit specialistu. Dostal jsem slib, že o tom popřemýšlí. Tak uvidím. Jsem z Kladna a tak to do prahy mám pouze kousek, a tak bych si potom u vás rád domluvil konzultaci, buď sám nebo i s manželkou. Poté si na vašich stránkách domluvím konzultaci, asi budu preferovat osobní setkání. Mám pouze jeden dotaz týkající se časů konzultací. V jakém časovém horizontu provádíte konzultace ( Od kolika hodin do kolika ). Já jen, abych mohl popřemýšlet jak to skloubit z prací, a zároveň i s rodinou. Prozatím nechci aby manželka věděla že žádám o pomoc odborníka abych byl schopen situaci řešit. Tím si nemyslím, že je to slabost.


I při rozchodu se dá klient podpořit tak, že je mu lépe

Dobrý den,

chci Vám moc poděkovat za vaše rady a názory. Omlouvám se, že jsem vám to zkomplikovala tím, že jsem položila málo otázek, ale i tak vy jste odpověděl na ty mé, jaké jsem měla v hlavě. A to hlavně to, že už konečně můžu jít dál a na dotyčného zapomenout. Říkal jste, že je škoda, že jsem neuvedla kolik je ex partnerovi let, pro doplnění, je mu 26 let.

Potřebovala jsem tento názor slyšet i od nestranné osoby, protože i přes to, že mi přátelé i rodina říká podobné věci, člověk to tolik nevnímá jako od někoho jako jste vy. Ještě jednou tedy moc děkuji, vaše řec mě určitě posunula dál a myslím, že stále bude dál posouvat. Určitě si přečtu více vašich článků ohledně zmíněné komunikace a doufám, že už se brzo někdo objeví a budu moc pracovat na sobě a vztahu s partnerem.

Hezký den


1 2 3 6