„Těhotenství a mateřství je pro mě nejúžasnější životní zkušeností. Jsme s manželem nesmírně šťastní, že jsme našli jeden druhého, a že se nám podařilo zplodit zdravé a tak báječné dítě. Prožívám nejkrásnější období svého života.“ (zdroj: internetový magazín)

Čekáme miminko a nejsme šťastní

Martina má vztah asi 2 roky a čeká s přítelem první miminko. Vztah bohužel, jak říká, značně skřípe. Mezi Martinou a jejím přítelem začaly největší neshody a hádky z důvodu příprav na příchod miminka. Martina má pocit, že on není vůbec aktivní. Martina by chtěla, aby její přítel třeba vymaloval a vůbec účastnil se všech příprav na příchod dítěte. Chtěla by, aby k ní byl pozornější, více projevoval těšení se na dítě.

Ten ale jako by vůbec neposlouchal, co mu ona říká. Vždy, když mu začne Martina jeho postoj vyčítat, vyčte jí on zase, že stále přehání a zveličuje. Nakonec vše skončí hádkou. Došlo to tak daleko, že každý spí ve svém pokoji. Nespali spolu už asi 4 měsíce. Martina začíná cítit, že svého přítele začíná téměř nesnášet. Těšila se, jak dítě přivede do prostředí plného lásky, teď viní svého přítele za to, že je to spíše prostředí „plné dusna“.

Těhotenství je značnou fyzickou i psychickou zátěží především pro ženu. Tak to většinou všichni vnímáme a nepochybujeme o tom. To, že tento stav své ženy může vnímat i partner nějak jinak, než pouze kladně, si ale vůbec nepřipouštíme. Očekává se zkrátka, že muž se bude na dítě těšit, bude stále nesmírně šťastný a bude ženu na rukou nosit, plnit všechna její přání. Pokud tomu tak není, je brán jako někdo, s kým je něco špatně.

Muž se musí těšit a být šťastný

Tyto názory jsou pak v ženě utvrzovány jejími kamarádkami, které již děti mají. Mnohdy líčí, jak byl partner šťastný od první chvíle, a jak si celé těhotenství užíval. Stejně nebezpečné je zevšeobecnit si názory na různých diskuzních fórech pro nastávající maminky. Ženy se tam často předhánějí v opěvování svých protějšků, otázkou však je, kolik takových příspěvků je opravdu pravdivých.

Jestliže začne mít taková mladá nastávající maminka očekávání, že její partner bude stále štěstím bez sebe, může se dočkat zklamání. Když se stane, že je partner k tomu třeba občas protivný a nabručený, získá taková žena pocit, že ji nemá rád, a nebude mít rád ani dítě. Situaci pak ještě často zhoršuje její přecitlivělost, za kterou stojí prudké hormonální změny probíhající v jejím těle. Taková žena je pak více plačtivá, má tendenci si vše více brát.

K tomu se pak samozřejmě připojují i výčitky směrem k partnerovi. Pokud je partner z nastalé situace nejistý, výčitky tuto nejistotu ještě prohloubí, a krize mezi partnery je na světě. Oba pak mají pocit, že mu ten druhý vůbec nerozumí a nemá ho rád.

Za vše může on

Někdy se stane, že se muž opravdu začne chovat právě během těhotenství partnerky jinak. On se totiž v případě těhotenství partnerky mnohdy dostává pod značný tlak. Je v takovém případě jedno, jestli bylo dítě dlouhodobě plánované. Začíná pociťovat zodpovědnost nejen za svoji partnerku, ale i za dítě, které se má narodit.

Mnohdy je sám zmatený z toho, že se u něj objevují i jiné, než jen pozitivní pocity. Často si také není jistý, zda bude dobrým otcem, zda vše zvládne, jestli bude schopen uživit rodinu. Stejně tak na něj můžou působit negativně fyzické změny, které prodělává tělo jeho partnerky. Jsou samozřejmě muži, kteří jsou nadšeni a opravdu si těhotenství partnerky užívají, ale je třeba si uvědomit, že každý člověk je jiný a může tak stejnou situaci prožívat každý člověk zcela jinak.

Když se k tomu přidá třeba odtažitost partnerky, která začne mít menší zájem o intimnosti, ale i třeba o mazlení, může se muž opravdu cítit spíše frustrovaně, než šťastně. Bohužel někdy taková situace vede i k nevěře partnera, který se cítí těhotnou partnerkou přehlížen.

Proč o tom muži nemluví

Jenže mluvit o takových věcech není zvykem. Pokud by partnerce řekl, že má nějakou nejistotu, zřejmě by se dočkal pouze výčitek. Také strach z toho, že nebude úspěšný jako živitel rodiny, není to, s čím by se muž rád svěřoval. A tak takový muž mlčí a frustrace v něm roste. Jak on, tak jeho partnerka si pak vytvoří navzájem domněnku, že je ten druhý už nemá rád, že si vlastně nerozumí, že by raději spolu nebyli.

Velkou chybou je již očekávání, že těhotenství a narození dítěte bude vyvolávat v rodičích pouze kladné emoce a bude znamenat automaticky větší sblížení a zlepšení vztahu. Přitom právě tyto etapy jsou velkou zátěží nejen pro každého v páru jako pro jednotlivce, ale často také prubířským kamenem vztahu.

Pokud tedy již dojde k takovému odcizení, jak popisuje Martina, bylo by dobré se pokusit znovu o sblížení. Partneři by si měli bez výčitek upřímně říci, co se v nich děje. Měli by respektovat to, co cítí ten druhý (třebaže to může být bolestné) bez toho, aby na sebe začali slovně útočit a obviňovat se. Jelikož je toto období opravdu velmi náročné, a také se často muž má tendenci uzavřít a nelze s ním mnohdy “hnout”, je mým doporučením se obrátit alespoň pro začátek na odborníka (a to raději dříve, než později).

Vztahový poradce může přece jen svým odstupem lépe rozklíčovat situaci, rozpoznat co se opravdu děje a pomoci ke znovusblížení partnerů. Vždy se dá na vztahu pracovat, pokud je vůle na obou stranách. V případě očekávání narození dítěte je o důvod vice, se snažit vztah zachránit. Rozchod je vždy až poslední možností, proč ale nejdříve nezkusit druhého pochopit?

V případě, že se potýkáte ve vztahu s podobnou situací, neváhejte si vybrat jednu z konzultací. Vybrat si typ konzultace dle vašich možností a preferencí můžete zde.