Každý vztah má svůj očekávatelný vývoj. V průběhu vývoje vztahu mezi partnery může a často i dochází k rozkolům a nesouladu. V dnešním článku vám tento vývoj popíši a upozorním vás, kde případně vám hrozí největší nebezpečí a jak s ním zacházet.
Vývoj vztahu ve čtyřech fázích
Vztah se vyvíjí ve čtyřech fázích. První fází je namlouvání a zamilovanost. Tato fáze je velmi důležitá, abychom se na partnera navázali, a abychom si na něm vytvořili zdravou závislost. V této fázi vývoje vztahu mezi partnery dojde k vytvoření citové vazby. Závislost a citová vazba je ve vztahu důležitá proto, aby nebylo tak jednoduché ze vztahu odejít. Tím, že jsme svým způsobem na partnerovi zdravě závislí, nám dává smysl něco ve vztahu vydržet nebo něco pro vztah udělat a ne to hned vzdát při první hádce.
Citová vazba je jakýsi link mezi partnery, který nás v lepším případě udržuje v pocitu bezpečí a pomáhá nám uvědomit si své lidské hodnoty. Každý člověk, pokud je ve stresu, samozřejmě každý v jiné podobě, potřebuje mít pocit, že se má na koho obrátit. Potřebuje vědět, že je tam někde někdo, kdo mu pomůže, kdo pro něj bude emocionálně a psychicky dostupný.
Po fázi zamilovanosti se vztah mezi partnery i nadále vyvíjí
Druhá fáze vztahu je vztah jako takový. Je to období, kam se vztah vyvine po zamilovanosti. Do této fáze mohou partneři vstoupit jen za předpokladu, že po odeznění zamilovanosti, jim na nevědomé úrovni dává stále smysl spolu zůstat. Vytvoříme si mezi sebou jakousi pomyslnou, většinou nevyslovenou dohodu, že my dva se k sobě hodíme, protože máme na hlubších nevědomých úrovních stejné přesvědčení o tom, že takto vztahy fungují.
Jinými slovy, máme stejný nebo podobný názor, ve kterém se i doplňujeme, že vztahy fungují tak, jak si myslíme. Shodujeme se, že ve vztazích je normální právě to, co oba za normální považujeme, a tím se i podporujeme a vzájemně doplňujeme. Je to fáze, ve které vztah rozvíjíme. V této fázi si většinou pořizujeme děti, stěhujeme se k sobě nebo budujeme něco společného. Bohužel je to i fáze, ve které nabudeme dojmu, že partnera máme jistého, a že jsme vlastně už vše zařídili právě tím, že jsme si tohoto partnera našli.
V této fázi vývoje vztahu si drtivá většina partnerů, až na malé výjimky, zadělává na krizi. Je to způsobeno tím, že většina z nás neumí správně komunikovat. Co to je komunikace, se můžete dočíst v článku Komunikace mezi manželi. Tím, že nedostatečně nebo nesprávně komunikujeme, způsobíme, že si postupně vytváříme seznam zklamání a frustrací.
Tato zklamání jsou většinou zrcadlením toho, v čem nám partner nerozumí a co neudělal, tak jak bychom potřebovali, v čem nás oproti první fázi vztahu zklamal, zranil nebo jaké naše potřeby nenaplnil. A tím dochází k oslabování citové vazby, až máme postupně pocit, že partner není tak bezpečný a tak dostupný, jak jsme si v první vývojové fázi vztahu představovali.
Vztah mezi partnery se postupně vyvine až do krize
Třetí fáze vztahu je fází, ve které propukne krize. Vztah se vyvine až do krize na základě toho, že se něco zásadního v našem vztahu nebo v našem životě změní. Tyto změny jsou buď očekávané, kam řadíme například narození dětí nebo naopak odchod dětí z rodiny. Mohou to být ale i takové příjemné věci, jako je postavení si nového domu nebo nastoupení manžela na novou, zodpovědnější pozici a podobně.
Mezi naopak ty nečekané změny patří nějaký problém zvenčí vztahu, který se předem vůbec nedá předpokládat. Může to právě být, že manžela, který živí celou rodinu, naprosto nečekaně vyhodí z práce. Samotný problém nemusí být v tom, že by vám došly peníze, ale pro některé muže je toto nepřekonatelný problém. Díky tomu začne mít svou osobní krizi, kterou přenese i do vašeho vztahu a ten se začne vyvíjet směrem ke krizi ve vztahu.
Krizi dále prohlubujeme i tím, že nevíme, jak ji s partnerem nejlépe řešit. Snažíme se z krize co nejdříve dostat, resp. snažíme se co nejdříve vrátit do druhé fáze vztahu. Bohužel tím jen jdeme vývojově proti směru hodinových ručiček. Není možné se vrátit do stejné podoby vztahu, pokud se váš vztah něčím vyčerpal, tedy ve vztahu došlo k nějaké zásadní změně. Je potřeba se zastavit a zamyslet se, co můžete změnit a čemu novému je třeba se naučit, abyste naopak mohli přejít do čtvrté fáze vztahu.
Závěr vývoje – nové dovednosti a nový náhled na vztah mezi partnery
Čtvrtá fáze vztahu je fáze, ve které se budete především učit novým vztahovým dovednostem, což je hlavně komunikace a její základy. Podrobný návod najdete v článku Proč by měl mít každý vztah pravidla komunikace. Díky tomu se naučíte novému úhlu pohledu, abyste vnímali svůj protějšek i sami sebe a váš vztah jinak. Zároveň začnete pracovat na své osobnosti a budete zlepšovat své nedostatky, které byly zásadní příčinou toho, že jste se s partnerem střetávali a nemohli jste se nikam posunout ve vývoji vašeho vztahu.
Je tedy naprosto přirozené, že každý vztah se jednoho dne, ať po pěti, deseti nebo dvaceti letech, musí dostat do krize. Není běžné, aby se za takovou dobu ve vašem životě, ve vaší osobnosti nebo ve vašem vztahu nic zásadního nezměnilo. I kdyby se nic nezměnilo, tak většinou stejně dojde k oslabování vztahové vazby právě tím, že neumíme správně komunikovat a pracovat se vztahy ve druhé vývojové fázi. Je normální, že se postupně prostě odcizujeme, i když si toho mnoho let nemusíme vůbec být vědomi.
Jediná možnost, jak se snažit nepříjemnostem ve vztahu, resp. krizi, předcházet nebo jí zmírňovat, je snažit se pracovat na vztahu konstantně. Musíte se vašemu vztahu věnovat tak, jako se věnujete jiným činnostem ve svém životě. Začít můžete právě u komunikace, kterou jsem vám doporučil. Dále můžete zapracovat na partnerských potřebách. Podrobnosti najdete v článku Partnerská dohoda.
Pokud se nacházíte v obdobné situaci a stále si nevíte rady, jak tuto situaci řešit, nejste si jistí ani po přečtení tohoto článku, pak se na mě neváhejte obrátit. V odkazu si můžete vybrat jednu z možných konzultací – konzultace.
autor článku: Karel Chába
Dobrý den,jsem s partnerem 7 let.Cely nás vztah se mnou partner soupeří,kdo je lepší.Nuti mi své názory.Na ty me rekne,ze jsou blbe a snaží se prosadit svoje.Hleda chyby v každé maličkosti a vůbec nevidí to dobré.Pochvali mě minimálně.Kdyz se mu něco nelíbí,tak se hned rozcili,vzteka se a nebojí se urážek a sprostých slov.Prijde mi,že neví,co říct,že je tak pohlcen emocema,že je mu jedno,co říká..Je dost těžké s ním vyjít.Ja jsem optimista a on pesimista,co vidí chyby i tam,kde nejsou. Nevím, jak tento vztah udržet, abych si nepripadala tak menecenne. Tak strašně bych si prala, aby respektoval mou osobu.Choval se ke mě slušně a s úctou, jako já k němu.Je možne to změnit?? Máme dvě děti..
Dobrý den, Jano, domnívám se, že problém se svou hodnotou nebude mít nejspíše jen váš partner. Rozdíl je v tom, jak s ním oba pracujete. Není to tedy na první pohled zjevné a nenechte se tím zmást. Klíčové je, abyste oba s tím, co vás trápí (i když to trápí jen jednoho z vás), chtěli pracovat. Začněte tedy tím, že zkusíte požádat partnera o to, abyste vztah zachránili. Neřešte tedy v tento moment jednotlivé věci, které vás trápí, ale formu, vaše spojenectví a to, jak se postavíte problémům jako tým. Přikládám odkazy na články, kde píši více o tom, co se u vás děje: https://www.partnerske-vztahy.eu/jak-opravit-nefunkcni-vztah/ a https://www.partnerske-vztahy.eu/komunikace-mezi-manzeli/ a https://www.partnerske-vztahy.eu/naslouchani-ve-vztahu/ a https://www.partnerske-vztahy.eu/co-delat-kdyz-to-ve-vztahu-neklape/.
Dobrý den, s partnerem jsem se seznámila v mých 14, kdy jemu bylo 21 let a chodil s mojí sestřenkou.
Od mých 16 let, partner podváděl svoji tehdejší přítelkyni se mnou. Potom se rozešli.
Nyní jsme spolu my dva 3 roky v září u něj budu bydlet 2 roky.
Přítel je moc hodný, ale má majetnické sklony je podezíravý, má potřebu mě furt za něco peskovat.
Jsme jen doma, sobotní večery trávíme u tv.
Přibližně před rokem jsem mu poprvé přišla na to, že si dopisuje s různými ženami přes sociální sítě.
Před pár měsíci , jsem mu na to opět přišla, zval ženy do vířivek, lichotil jim, posílal své fotky.Vždy mi odpověděl, že neví proč to dělá.
Jsem ve fázi, kdy chci odejít,..Nebo mu mám dát ještě šanci?
Dobrý den, je opravdu běžné, že lidé svému chování nerozumí a neznají pravé příčiny svého konání. To by ale nemělo být omluvou. Abyste měli nějakou naději, že se to už nebude opakovat, tak by musel být partner ochotný chodit na psychoterapii. Jedině tak může své chování pochopit a tím měnit.
Jsem S partnerkou rok a pořád je v kontaktu s bivalim porad si píší tak nevím jestli nebude lepší se rozejít..přijde mě ze si více rozumí oni dva než já a budoucí nevím co si mám o tym myslet
Dobrý den, její chování má nějaký motiv. On pro ni má stále nějakou hodnotu. A o těchto věcech je nutné se začít bavit. Nemá smysl vyčítat, zakazovat, ale má smysl hledat, co je na pozadí toho, co dělá. To je ta nejlepší možnost, jak to celé posunout. Přirozeně se na tomto procesu musíte chtít účastnit oba.