kratsi to nejde…posledni pokus…

dobry den,
miluju ho, vzdala jsem se kvuli nemu uplne vseho, kariery, rodiny, pratel a odjela zit do jeho zeme s prislibem domova a rodinneho zivota.ted uz dva roky bydlim v ubytovne, jeden pokoj s prislusenstvim, je to spis jako hotel.on rekl, ze je to pro me vyhodnejsi a bezpecnejsi. casto se kvuli tomu hadame, protoze se tu necitim pohodlne, potrebuju domov. on to nechape. myslim, ze mozna proto, ze uz jeden domov a jednu rodinu ma. kdyz jsem byla nedavno doma v cr, nechtela jsem se uz vracet.uvedomila jsem si, co vsechno mi tady chybi, rodina, volnost…hodne jsme se hadali a ja vyhrozovala rozchodem,ale nedokazala jsem ho opustit, kvuli bolesti uvnitr me a kvuli bolesti, kterou jsem mu zpusobovala, nici me citit, ze trpi….rekl, ze se bude vic snazit a ze, kdyz nejsem stastna tady, tak v zime pojedeme spolu do cr, zaridime formality a v lete se usadime v cr, protoze jedine, na cem mu zalezi, je moje stesti. praci v cr mu mam najit ja, vsechno mam zaridit ja, protoze je to moje zeme.zatimco, kdyz jsem ja jela sem, tak jsem si praci musela hledat taky, protoze nechtel, aby ho nekdo se mnou spojoval. jeho rodina dodnes o nasem vztahu nevi, pry pro klid v rodine. Co boli je, ze stejnym zpusobem nepremysli o me rodine, o mych rodicich, kteri trnou hruzou, moje rodice nejsou muslimove. Tusi, ze tu jsem kvuli nemu a nelibi se jim to. Vedi, ze je zenaty, a ja jsem pro ne „rozvracec rodiny“. Uz nekolikrat mi slibil, ze pojedeme do cr spolu..a pak vzdycky nasel nejaky neodkladny duvod nejet. A ja si vzdy rekla, jestli nepojede, tak je konec…ale nikdy jsem nebyla schopna to udelat. Tak jsem tu zpet. podminkou meho navratu bylo, ze v zime pojedeme do cr, a pak se tam usadime. A on uz zase mluvi o tom, ze asi pojedu do cr sama…ze pry pojedu sama a zaridim vsechno sama…a kdyby to nevyslo, tak ze zustaneme tady…ale ja tu zit nechci…jsem tu uplne sama, nemam tu zadne pratele…ani rodinu…predevcirem jsme se opet pohadali, hodne, rekl mi, ze se mam vratit do cr a ze uz od nej v zivote neuslysim ni slovo(samozrejme, ze jen vyhrozoval,nemyslel to vazne)ale pro me to bylo skutecne, verim mu kazde slovo…uprimne z pocatku prisel pocit ulevy ze pojedu domu, ale asi po minute prisla hrozna bolest..zhroutila jsem se a prosila ho, aby me neopoustel.neopustil.desi me predstava, ze by nebyl v mem zivote. ale desi me predstava zivota tady. kulturni rozdily jsou obrovske, nejen tady ale i mezi nami. casto se hadame jen kvuli nedorozumenim, protoze pro me nektere veci znamenaji neco jineho. pripadam si tu jako v kleci..je fakt, ze co jsem se vratila, travi se mnou mnohem vic casu, jak slibil, abych se necitila sama a opustena, travi se mnou vic casu nez s jeho rodinou…pry doma oznamil, ze pojede pracovat do evropy…ale i tak se bojim, ze se mnou neni na 100% v prestehovani se do cr…ja chapu, ze tady ma svuj domov, praci, kterou nesnasi, ale ma ji, ze tu ma rodinu, ma tu sve pohodli….bojim se, ze i kdyz vsechno zaridim, tak si najde vymluvu, proc nejet… kdyz zkousim mluvit o tom, co me trapi, tak mi rekne, ze si veci nemam tak brat, a nemam nad tim premyslet, ani me nenecha „vylit si srdicko“, protoze ke me si chodi odpocinout a „vypnout“, nechce se bavit o budoucnosti, nechce planovat, ani o tom nechce premyslet…co myslite, ze mam delat?mam bojovat za lasku, tak jak to tvrdi knihy a filmy? myslite, ze je odhodlan odejit se mnou do cr, a je jen opatrny?nebo nas vztah nema budoucnost?nemam zadne pratele ani rodinu s kym bych se mohla poradit..mam pocit, ze vsechno delam ja, zatimco on se veze…po ctyrech letech nesplnenych slibu uz nejak nemam trpelivost…bojim se, ze me zase zklame…citim se rozpolcena mezi mymi city a rozumem a zrazenou duverou..