Reference

Názor od třetí neutrální strany, má sílu problém ve vztahu posouvat

Dobrý den pane Chába,

moc vám děkuji za nahrávku, poslechla jsem si ji několikrát, po domluvě jsem ji poslala i manželovi. Proto jsem nepsala dříve, jelikož jsem čekala, co mi k tomu řekne ještě manžel, s kterým jsem se viděla až včera. Vše mi bylo jasné, srozumitelné, otevřelo mi to dost oči, pochopila jsem spoustu věcí a souvislostí. Naplňování potřeb tohu druhého u nás chybělo na obou stranách už roky. Oba jsme se snažili to nějak druhému dávat najevo (bohužel nekomunikace a na toto téma ani žádné mluvení), ale každý jinak a oba úplně špatně. Opravdu jsem byla velmi mile překvapená rozsáhlostí odpovědi a hloubkou, do které jste šel. Manžel vůbec nechtěl slyšet o nějaké poradně nebo pomoci od někoho, jako jste vy, ale sám pak po poslechu uznal, že svoji práci děláte dobře a vzal si z té nahrávky dost a myslím, že hlavně i to podstatné. Mě v nahrávce nascházelo nic, manželovi prý to, že jste se jen 1x zmínil o dětech, rodině, ale to jsem mu vysvětlila, že ten problém máme my dva, že jako rodina a vůči dětem je vše v pořádku, ten problém máme my. Netuším, co přesně tím manžel myslel, že jste se málo zmínil o dětech a soudržnosti rodiny, myslím, že to potřeboval slyšet, aby se ujistil, že dělá správně, když se rozhoduje více pro nás než pro milenku. Jo a ještě jeden dotaz měl manžel a to ten, že jak má vědět nebo poznat, že už si to „odžil“, tu zamilovanost. Řekla jsem mu na to, že to musí cítit sám, že buď zjistí, že už mu to nic nedává, že je to pořád stejné nebo se něco stane na její straně nebo u nás a může ho to ovlivnit, ale to byl jen můj názor. Upřímně vůbec nevím, jak toto člověk má poznat sám na sobě, že už si odžil zamilovanost.

Pěkný den

„Nemá cenu ho přemlouvat a prosit…“

Krásný dobrý den,

až dnes jsem se dostala k tomu, abych si v klidu sedla a pozorně Vás poslechla. Mockrát Vám děkuji za odpověď a zároveň pohled na moji situaci. Vše co jste mi ve videu říkal, má hlavu a patu a beru si to všechno k srdci.

Jak jste řekl, nemá cenu ho přemlouvat a prosit. Naposledy co jsem se s ním viděla, omluvila jsem se, přiznala jsem své chyby, ale více se k tomu vracet nemá smysl. Musím říci, že dneska, a díky asi i počasí na mě zase padla taková depresivní nálada, ale po Vašem videu, mám zase trochu élanu. Moc jste mi pomohl.

Určitě zvážím toho psychoterapeuta a začnu na sobě pracovat. Školu jsem si odsunula, našla jsem si zaměstnání, do kterého nastupuji hned od července a cítím se mnohem, ale opravdu mnohem lépe.

Děkuji Vám.

Hezký víkend

Když víte, kde je problém …

Dobrý den,

velice děkuji za Vaší audionahrávku. Byl jsem mile překvapen, že žárlivosti a problémům s dcerou jste se věnoval jen okrajově. Že zdroj problému je úplně jinde a nebýt tématu s dcerou bylo by úplně jiné téma se stejným problémem. Identifikoval jste jako zdroj problémů párovou komunikaci a nereálně dokonalou představu ženy o muži, který věští z křišťálové koule a je 100% oddaný své ženě vždy a ve všem za všech okolností.

Mě osobně jste s tím STRAŠNĚ!!! pomohl. Potácel jsem se nad propastí nekonečných depresí, neustálého obviňování sebe sama atd. Nyní cítím vnitřní klid a mír a pevnou půdu pod nohama.

Partnerce jsem nabídl jak možnost písemné její verze a následné skype konzultace, nebo rovnou skype konzultaci, tedy pokud se rozhodne pro setrvání ve vztahu se mnou. Napsala mi když to zkrátím „MOŽNÁ“ a že když ano tak osobně a v Benešově, že má nějaký vlastní kontakt. Tím to pro mě „končí“. Udělal jsem pro náš vztah absolutní maximum, takže počkám zda tedy tomu svému kontaktu zavolá a bude na stole nějaké řešení cesty ke změně párové komunikace.

Ještě jednou děkuji

S pozdravem

Dvě zprávy od klienty na vývoj situace ve vztahu

Klientka reaguje na mé zpracování písemné konzultace:

Pekny den prajem. S velkym zaujmom som niekolko krat pocuvala vase vyjadrenie a chcem vam podakovat za profesionalitu a za objektivny nazor. V skutocnosti som ocakavala podobnu odpoved .ale s cim som nepocitala bol fakt ze nevieme spolu komunikovat.Ja som casto hovorila o svojich pocitoch a niekolko krat som pisala na papier co ocakavam od toho druheho a aj Miroslav mal napisat nieco podobne a potom sme to mali tak za pol roka tu obalku otvorit.Mala som pocit ,ze nas vztah sa nikam neposuva a ze ani neviem co mozem ocakavat. Moj mail Vam bolo ako volanie o pomoc .To co som Vam pisla som pricitala aj Miroslavovi a Vasu odpoved sme si niekolko krat vypoculi.Aj doporucenu komunikaciu a hladali sme na webe vsetko o podobnych temach.Kazdy den si vyhradzujeme cas na to aby sme sa pekne porozpravali a venovali sa jeden druhemu a je to na dobrej ceste ,pretoze sme zajedno v jednom ,ze chceme byt spolu a zit pre nasu lasku a byt jeden druhemu druhom ,pred ktorym sa nemusim odkryt svje tuzby a ciele.Neriesime problem nakupovania a rozhadzovania penazi ,ale pokrok sme spravili v bodoch ,ze sa radime ,a ze 1 krat za 5 rokov mi dovolil urobit rozpocet a tyzden som hospodarila ja a dokazala som mu ,ked som nesiahla na zasoby v spajzi ,ze pri jeho prijme sa da velmi slusne zit a aj sporit 300-400€ mesacne .Sam bol prekvapeny ,ked videl cisla na papieri a uznal ,ze je nerozumne sa tak chovat.Pochopil aj moj postoj ,ked som mu naznacila ,ze nechcem zit vedla cloveka ,ktory sa sprava nerozumne ,ze si ho vazim ale nemozem suhlasit a snazila som sa mu ukazat ,ze ako ja nakladam s peniazmi a ze si kazdy cent odlozim a za pol roka som vyplatila takmer cely uver ,zatial co on oba rozdaval svojej rodine ,a nechal sa manipulovat .Aj ked som mu povedala ,o tom ze nemam problem mu prispiet na domacnost ,ale ocakavala by som ze mu svedomie nedovoli ,aby plytval a rozdaval ,ked sami nic nemame.Tak sme si urcili pravidla aspon ,ze bilancia sa bude robit za 3 mesiaca a bude sa snazit dodrziavat plan sporenia .Ja zase odchadzam na 3 mesiace na turnus a aj ked sa bojim zlyhania ,ze sa mu nepodari vsetko dodrzat ,vidim ze je velmi namotivovany a velmi sa snazi aj byt ustre tovy a kazdy den mi povie ,ze ci je to lepsie ,lebo snahu ma aj on aj ja .Mozno to ,som mu nastavila zrkadlo a ukazala mu ,ze az take super vsetko nie je a pochopil aj mna ,vyjadrenie ze by si zasluzil facky hovorilo za vsetko.Sme rozhodnuti i nadalej pracovat na nasom vztahu a ucit sa komunikacii,pretoze vrucny cit ,ktory kazdy z nas citi je to co nas robi stastnymi a sam mi povedal ,ze si asi 10 dni myslel,ze je uz nemilovany a ze to bolo velmi zle.Este raz vam z celeho srdca dakujem ,za vynikajuce rady ,ktore sme uplatnili v nasom vztahu a aj ked sme vekovo starsi ludia ,predsa sa musime ucit .Vdaka s pozdravom

Po nějakém čase se opět ozvala:

Pekny den ,ani som nedufala ,ze si uvedomi ,ako je na tom ,ale teraz sa otvorene rozpravame a dokonca sa ani on neboji ,ze budem frflat ,dnes som mu povolila vydaj nad 600€ a bol prekvapeny mojou reakciou ,ze som mu odobrila taku vysoku polozku ,ale usudila som ze stary robot dosluzil a treba novy.Kedze bude mat 5.5 .narodeniny ,tak som mu povedala ze mu aj rada prispejem ,co on nechcel ,ale tesil sa ze si to bude moct kupit .Ja som si vsimla ,ze chodi na stranku castejsie a tak som mu sama navrhla ze ,ked po tom tuzi ,tak nech to ma.Ze to povazujem za rozumnu investiciu.Pochopitelne ,ze mi prenechal kontrolu nad peniazmi ,a sam aj priznal ,ze bude najlepsie ,ze ked on nevie tak hospodarit ,aby som ja mala dohlad . Ja som si uvedomila ,ze naozaj zalezi ako aj volim slova ,pretoze on zostal podrazdeny ked som bola prilis tvrda a neustupna.Je to 200% lepsie ako to bolo a tak len ostava ,ze sa to nepokazi ,ked budeme k sebe uprimny a tolerantny.Povedala by som ,ze aj vlk je syty aj baran cely.. Este raz aj my dakujeme za skutocne slova ,ktore nas donutili sa zamysliet .Teraz sa rozpravame a ja neplacem a on nie je grobian ,ale jeden druheho pocuvame a ideme za rovnakym cielom.vrela vdaka

Zpětná vazba na písemnou konzultaci

Dobrý den, pane Chábo, děkuji Vám za názor a rady.

Několikrát jsem si poslechla Vaši nahrávku a mohu Vám říci, že jste přesně pojmenoval problém mého manžela a tím pádem i můj. Já jsem v podstatě něco podobného očekávala. Vím, že mi nemůžete více poradit, je mi jasné, že na nápravu vztahu musí být dva, jen jsem to asi potřebovala slyšet od odborníka. Pokusím se řídit Vaší radou a zkusím v nějaké dobré chvilce (pokud nějaká bude) s manželem promluvit a navrhnout mu spolupráci s odborníkem. Je pravda, že si od toho moc neslibuji, znám manžela přes dvacet let, ale zkusím to. Mrzí mě, že to k Vám máme daleko, jsme z Moravy. Radíte mi také povznést se nad ty jeho výlevy, pokusím se o to, ale někdy je to opravdu náročné, protože já nejsem zrovna flegmatik a on je někdy opravdu na zabití 🙂 Pokud jde o ten rozvod, nevím, zda to tentokrát nemyslí vážně, protože každý den odpoledne chodí za svým synem a hledají nějaký penzion pro mého muže. Ale je fakt, že takto hledali už před čtyřmi lety, a manžel si to rozmyslel. Prostě nebudu to řešit, počkám, uvidím. Já si totiž myslím, že utéct ze vztahu a rozvést se je v podstatě daleko jednodušší, než na tom vztahu pracovat. Ovšem na pálení mostů je můj muž přeborník. Takže uvidíme. Já se budu snažit ho neprovokovat, ale to se snažím už dávno, správně říkáte, že se nikdy nedá odhadnout, co spustí jeho agresi. Pokud by uznal, že má problém, bylo by dobře, ale nevím. Každopádně Vám moc děkuji, pomohl jste mi. .

Přeji Vám hodně úspěchů ve Vaší záslužné práci, moc Vás zdravím, a pokud bude třeba, ozvu se znovu.

Někdy stačí „jednoduchá“ rada

Dobrý den pane Chábo,

Váš projekt je zajímavý, ale nechci se do něho zapojit, nicméně mě to inspirovalo Vám napsat. Moc ráda si čtu články, které píšete, ale hlavně bych Vám chtěla poděkovat za radu, zkušenost, kterou jste mi před čtyřimi lety poskytl. Byla jsem za Vámi ohledně tehdejšího vztahu, tehdy jsem kontakt na Vás našla náhodně na internetu. Po tom, co jsem Vám vyprávěla svůj životní příběh, jste se zeptal, co bych poradila kamarádce, která by mi vyprávěla takový zivotní příběh…. tím jsem tehdy sama sobě odpověděla, co mám udělat. Pro Vás běžná praxe, ale mně to tehdy neuvěřitelně pomohlo, „nakoplo“ v pozitivní slova smyslu. V hodně směrech se mi za ty čtyři roky změnil život k lepšímu. A za to bych Vám chtěla moc poděkovat.

s přáním hezkého dne

Strach z rozhodutí se rozplynul

Dobrý den pane Chába, vaši konzultaci jsem si několikrát poslechl a musím říct, že v hodně věcech máte naprostou pravdu. Již před tím než jsem Váš rozbor a doporučení obdržel jsem si vnitřně řekl, že stojí za to se v této fázi k situaci postavit konstruktivně a dát nám oběma šanci se s tím naučit žít. (rozhodnutím z leknutí bych nic nevyřešil) S pani jsem měl otevřený rozhovor a ona si je vědoma, že je to složitá situace, ale touha po poznání hranic je pro ní silná. ( tím se se zatím ukazuje spíš, že varianta 2 ve vašem rozboru je ta správná, ale to ukáže až čas)…opět jsem opatrně naznačil, jestli by nestálo zato zajít někam na konzultaci jak jste naznačil a odpověd je jednoznačná, že ne. (že jí prostě tato sexuální praktika baví…zde uvidíme, kdy a v jaké míře budu opět postaven před další výzvu? Nicméně ted již vidím další variantu jak se mám v této situaci zachovat až nastane) Snažím se a budu se i do budoucna snažit používat typ rozhovoru Já a tím pádem nás k sobě více přiblížit a více chápat jeden druhého. Dále se pokouším postupně dle Vaší rady pracovat na svém vědomí a podvědomí tak, aby bylo možné celou situaci zvládnout a vytěžit z ní maximum pro mě i pro manželku. Budu vás postupně písemně informovat jak vše postupuje a pokud budu cítit, že je to potřebné, tak si zaplatím další konzultaci. Závěrem bych Vám chtěl poděkovat za Vaší perfektně odvedenou práci. Děkuji!

Klient díky písemné konzultaci pochopil mnoho chyb a dosáhl aha efektu

Dobrý večer pane Chába, zprvu chci skutečně velice upřímně poděkovat za vaši nahrávku a řekl bych, že mě osobně dala mnohem více než několik knih od Miroslava Plzáka i jiných autorů dohromady.

Vezmu to postupně nahrávku jsme si hned po doručení oba poslechli a shodli se oba dva, že se chceme spojit a společně náš vztah a komunikaci zlepšit a tím řešit naše společné problémy. Poprvé jsem slyšel na toto téma něco co má dává logický smysl a je to férové na obě strany.

Po pustění nahrávky jsme šli s Petrou na 3 hodiny na procházku do lesa a pokušeli se mluvit většinou ve vámi navrhnutém já stylu, a skutečně se dostavil pocit úlevy, kde nikdo nikoho nenapadal. Probírali jsme různé sporné situace z minulosti a podle mě se i shodli na faktických věcech a vysvětlili si emoce co kdo prožíval, i když musím přiznat, že mi to připadalo ze začátku trochu zženštělé, ale odměna že vás žena poslouchá a reaguje je opravdu úleva. Poté posilněni úspěchem jsme samozřejmě otevřeli téma dcery a i když jsme dodrželi všechny postupy jako předtím dostali jsme se do bodu, kdy jsme řekli že si oba ubližujeme a dál to nešlo, takže jsme řekli že to nemá smysl a zastavili a nepohádali se a odjeli domů.Problém je, že v ostatních případech jsme se shodli na faktech v tomto zřejmě pod návalem emocí a zranění se neshodneme naprosto na ničem, jak věci šli za sebou, kdo co říkal prostě na ničem, takže to byl nesmysl. Jinak k nahrávce není co dodávat oba souhlasíme naprosto se vším, akorát jsme se shodli, že tak zle aby jsme ztratili důvěru na tom ještě nejsme a oba jsme odhodlaní na věci pracovat a vyřešit ji. Jsme schopni si sdělit pocity, Petra v podstatě to dělá celou dobu, ale já jsem to zřejmě považoval za nepodstatné a já to nedělal, já sděloval fakta.

Je tu jedna věc která mě ve vaši nahrávce téměř šokovala, jinak jsem se vším souhlasil, a to ta, že emocionální rovina vztahu je důležitější,než rovina faktická, bylo zřejmě myšleno pro porozumění ve vztahu, jinak bych s tím nemohl souhlasit, protože když se podívám kolem sebe, tak pohromadě drží jen vztahy kde je faktická rovina v pořádku, a vztahy co jsou plné porozumění a sdělování pocitů a vzájemně se podvádějí, nemají kde bydlet a co jíst končí velmi rychle. Pak jsem se nad tímto zamýšlel a v podstatě pokud vezmu toto tvrzení jako axiom, zdá se mi, že to vysvětluje téměř všechny otázky které jsem nikdy nedokázal pochopit.Přijde mi, že ženy reagují na teto emoční rovině, např. vztah přítelkyně s dcerou a je to ta věc, proč nevadí věci faktické jako lži atd,Emoční rovinu měli Petra s dcerou vždy v pořádku, uměla to s ní, Petra ji vždy věřila a věří. Všude po nás chtějí faktickou rovinu, škola, zaměstnání, sport, jinak neuspějete, a pak přijde vztah, kde když dojde ke sporu, neřeší se fakta, ale mnohem důležitější je společné řešení jako dvojice, i když jste přesvědčen, že se druhý mýlí. Dotaženo do absurdního příkladu, pokud jsem správně pochopil a toto nemá hranici, pokud jsou na stole 3 talíře, všude musíte říct že jsou tři, případně je spočítat, jako důkaz a ve vztahu když partner vidí dva talíře, není řešením je počítat, dokazovat za pomoci ostatních že jsou tři, ale jít za partnerem mluvit, zjistit co se děje a společně hledat kompromis, co s tím, že on vidí dva a vy tři. Pochopit ho.

Potřeboval bych tomuto přesně porozumnět jak to funguje, osobně mám pocit, že u mužů je vše postaveno na rovině faktické a emoce jsem vždy vnímal jako nějaký důsledek této faktické roviny. V podstatě věc problematickou.Pokud byla fakta ok, emoce byly ok a opačně. Když se ohlednu zpět ve svém životě, vždy jsem dělal něco kde fakta byla fakta, kdo je správně vnímal a nenechal se ovládat emocemi, byl uspěšný, kdo to nezvládl, nezvládl odlišit fakta a emoce neuspěl. V postatě si zakládám na správnosti svého vnímání, objektivitě a výsledky to dokazovali . Proto jsem si myslel, že když přítelkyni sděluji věci, jak se skutečně odvíjí a co se pravděpodobně stane, dělám to nejlepší a nejupřímnější co mohu, ale na emoční rovině jsem s ní skutečně na tom dobře asi nebyl. I když si dodnes věříme, sex je ok(podle mě :-), nedomluvíme se bez ublížení druhého téměř na ničem. Přijde mi, že tato emoční rovina je důvodem, proč jsou lidé tak snadno oklamatelní, princip podvodníků, politiků. Díky mé degeneraci v tomto směru jsem zřejmě vůči tomuto velmi odolný a poznám manipulace a lži velmi rychle. Aby to nevyznělo jako že jsem nějaký psychopat bez emocí, to vůbec ne, dokážu je vnímat a číst a vyhodnocovat,a mám jich sám dost, dokáži přijít na úřad nebo jednání a říct věci které lidé chtěji slyšet, abych docílil svého, ale vnímám že to není uplně čisté víno a k lidem blízkým bych to to považoval za neupřímnost. Ale to není totéž jako skutečné pochopení emocí druhého samozřejmě, o čem mluvíte vy. Jen je to práce s emocemi, kterou jsem skutečně zanedbával nic netušíc. Podle mě by se to mělo učit na základních školách a nemuselo by tolik lidí trpět 🙂

Od včera jsem vnímal jak se mezi námi odehrává komunikace a kdy dochází k napětí a vše co jste nastínil tam je. Dokud žena mluvila o sobě není problém, jak začne říkat že já něco dělám proto a proto abych dosáhl toho a toho, dostávám strašný vztek protože to já tak nevidím, když tedy pravda ve vztahu neexistuje , začnou narůstat emoce a pak je obrovský problém pochopit o co komu jde a aby pustil vyvolané napětí. Nutně bysme oba potřebovali naučit způsoby komunikace, které toto nevyvolávají. Zas to ale vidím na mužskou a ženskou záležitost. Dokáži se bavit se synem a za ceý týden ani jeden nezvýšíme hlas, nikdo se nerozčiluje vše vyřešíme, pobavíme se, stejně tak s kamarády, spolupracovníky. Jak začneme komunikovat s Petrou syn hned křičí, já když to poslouchám ve stejných místech jako on vnímám nefer věci, když to řeknu vše je špatně a jsme v sobě znovu. Ona zas dokáže mluvit s dcerou a nehádají se. Já ani minutu. Musíme se to naučit a předat to i synovi at to nemusí řešit , což vidím jako další byt vedlejší důvod. Ale to přeskakuji a musíme popořadě.

Jinak důvod, že to všechno děláme proto, aby jsme dosáhli výsledku jako tým je skvělý a mě osobně to mění uplně náhled a dané křivdy už vidím mnohem méně bolestivé, když jsem si uvědomil že bud vyhrajeme oba a nebo oba prohrajeme. Jeden vyhrát nemůže.

Takže závěrem, oba se chceme vydat na cestu řešení, napsali jsme si vaše návrhy co máme a nemáme dělat a chtěli bychom se objednat k osobnímu setkání co nejdříve. Jsme z Benešova, ale není problém dojet kamkoli. Jediný problém je časový a to vždy nedříve ve 13.30 či kdykoli později.

Petra s tímto vyjádřením souhlasí a považuje ho za objektivní.

Předem velice děkujeme za skutečně kvalifikovaný názor

Zdravíme vás oba a přejeme hezký den

V této referenci se mnoho z vás pozná

Dobrý den pane Chábo, velmi děkuji za nahrávku. Trefil jste naprosto přesně „problém“ mezi námi. Hned na začátku říkáte že já neumím komunikovat. Do teď jsem si myslela že ano:-) Asi mi celé roky nedochází, že vztah je hlavně o pocitech, že vlastně to nejdůležitější je to, jak se ve vztahu cítím. Já se již delší dobu cítím nemilovaná, zanedbávaná, využívaná, podvedená, zraněná. Byla doba, kdy jsem toto partnerovi říkala, nebo jsem se snažila mluvit o svých pocitech, a chtěla jsem společně hledat cestu, abych se ve vztahu cítila lépe. Partner vždy mé pocity popřel, tzn. reagoval tak, že to, jak to já cítím, že to tak není. Tím pádem jsem se začala postupně uzavírat do sebe a o svých pocitech přestala mluvit. Je fakt, že jsem si teď tou vaší nahrávkou: „vy neumíte komunikovat“ ( za to moc moc děkuji, ještě nikdy mi to takto neřekl, hezky se to neposlouchá, ale bohužel je to tak), uvědomila, že to mám z dětství a komunikací s matkou, která vždy popřela moje pocity, které jsem jí jako dítě svěřovala a já se zcela uzavřela se svými pocity před celým světem. Bojím se mluvit o svých pocitech, právě proto, že je pro mě ještě víc zraňující, když je ta blízká osoba popře, nepřijme, to pak bolí ještě víc. Partner jednou reagoval na svěření mých pocitů tak, že mi řekl, že nejsem normální, když to tak cítím a že bych se měla jít léčit. Zase mě to více zranilo a nic se nevyřešilo. Vlastně když o tom tak přemýšlím, vždy jsem měla pocit, že si ve vztahu vše musím vyřešit sama a že nemám tu podporu partnera, že mě ani nevyslechne. On se většinou taky uzavře do sebe a řeší si to sám. Také tvrdí, že se mnou se nedá mluvit….atd. teď je úplně zablokovaný, hodně na mě naštvaný, cítím, že je zraněný. Atmosféra je teď klidná. Ptala jsem se partnera jak to vidí dál, co teď prožívá, odpověděl, že potřebuje čas. Takže v zásadě je takové klidné dusno, kdy spolu komunikujeme jen o těch nejnutnějších věcech. Já mám sice obrovskou potřebu mu říct jak se cítím a co prožívám, ale zase cítím, že on moje pocity není schopen přijmout. Možná on cítí to samé, že se nemůže svěřit, protože bych to já nedokázala přijmout. Možné to je, i to, že je někdy velmi těžké jen naslouchat a „nekomentovat“. Já bohužel teď nevím jak on se cítí, on bohužel neví jak se cítím já. Oba jsem velmi zraněni. Otázkou je co dál? Po poslechu nahrávky a uvědomění si toho všeho, mám najednou pocit, že ten problém je ještě větší a bude i bolestivé se vzájemně jeden druhému otevřít se svými pocity, ovšem pokud on vůbec bude chtít, cítím jak mě teď vinní úplně ze všeho. Tady v tom vidím největší úskalí. Kdykoliv jsem se v minulosti snažila mluvit o pocitech, tak se to nikam neposunulo, on nechce. Možná proto, že i já nejsem ideální přijímač. Zkusím mu pustit nahrávku, až se emoce ještě více zklidní a uvidíme. Dle mého názoru, ale potřebujeme někoho, kdo nás ze začátku povede, abychom vůbec mohli začít spolu mluvit o emocích, abychom se ještě víc nezraňovali, protože jsme to doposud dělali, tak asi oba budeme mít strach. Cítím teď spíš velký smutek z toho všeho. Pokud bude partner souhlasit, objednáme se osobně.

p.s. Ještě jednou děkuji, je až neuvěřitelné jak moc jste se trefil a asi to ve mě otevřelo „Pandořinu skříňku“. Teď jsem právě zažila, že opravdu já neumím mluvit o svých pocitech a když mám začít, tak jsem úplně nervózní a mám velký strach a je jedno jestli je to přímo partner, kamarád, člen rodiny. Kde to dokážu je můj syn. Jsem vděčná za toto odhalení, dávám si za úkol začít mluvit o svých pocitech s kýmkoliv. Došlo mi, jak musí být obtížné pro partnera se ke mě přiblížit, když já sama mám pocity zavřené hluboko uvnitř. ještě jednou děkuji, Děkuji za vaši nahrávku, přeji hezký den s pozdravem,

Díky písemné konzultaci našla klientka sílu řešit svůj problém

Dobry den,

Dekuji za nahravku. Priznavam, ze po prvnim poslechu, jsem z toho nemela uplne prijemny pocit. Pri dalsim, uz mi bylo lepe. Diky Vasi odpovedi, jsem si uvedomila dve veci. Jednak jsem si uvedomila, ze jste se trefil s tim, ze se hluboko uvnitr nemam rada. A take, jsem si uvedomila, ze mam na vyber, ze nemusim zustavat v negativnim prostredi, ktere partner vytvari, bez ohledu na moje pokusy o komunikaci, jako ze tedy jste se trefil, ze urcite komunikovat neumim. Taky memu partnerovi moc nerozumim. K te komunikaci bych chtela uvest, ze jsem zkousela najit nejakou spolecnou rec, i o pravidla ve vztahu jsem ho zadala, ale partner nechtel. V diskuzi, pokud se tedy nerozlobil hned, to pak vycitky, nadavky, bouchani dvermi vycitky, …. dusno a mlceni ukrivdenost a po dalsi dny ironie ci sarkasmus, pri diskuzi jsem si tedy chvili drzela nadhled, ale pak rekl neco, na co se nedalo logicky odpovedet, pretocil nejak vetu nebo zmenil vyznam … nastala situace, kdy jsem nemohla zustat nad veci prislo mi to nefer …..a … brecela jsem a on se mi posmival v klidu a nebo se tvaril povysene… a bylo dusno, ticho, ukrivdenost … pak ironie a sarkasmus “ … tedy to k te komunikaci. Jinak jsem mu dala precist svuj email a poslechnout Vasi nahravku…. Vse se trochu v soucasnosti zmenilo. Partner se nevzteka ani neurazi atd Byli jsme nezavisle na Vasi hlasove odpovedi , objednani na terapii, tedy jinam. Prestala jsem se pred treti osobou bat vsech jeho praktik a rozmluvila se. Doslo mu, ze se bojim, ze je zase spusti. A uz to nechci. A tudiz chci oddelene bydleni. Postavil to tak, ze pokud se ma odstehovat, nas vztah skonci. Rekla jsem mu,, ze mam pocit, ze me ma rad za servis. Pozadal me, abychom chodili na spolecnou terapii, aby se pokusil nevyuzivat slabosti druhych. Tedy i mne. Pokud zacnu, rada bych si napravila ponicene sebevedomi a nasla tam nekde, proc se nemam rada. Ve vztahu to mam ted tak, ze kdyz pritele nevidim, je mi dobre. Citim jistotu. Kdyz ho vidim mam strach, co bude. Ta nejistota z jeho emocni nestability a nasledne negativity je pro me neprijemna a trvam na rozestehovani.

Dekuji moc zatim za vse