„Díky Vám jsem získala jiný úhel pohledu a opravdu se mi ulevilo“.

dávám si načas s odpovědí, protože jsme se s přítelem ještě neviděli, máme vztah na dálku. Takže myslím, že se Vám potom ozvu ještě jednou.

Chci Vám poděkovat za podrobné vysvětlení, vůbec jsem to takto nečekala a příště se pokusím i já o podrobnější popis. Ale i přes to, že jsem svou situaci popsala stručně, jste přesně podchytil a vysvětlil to, co je pro mě důležité. Přiznám se, že jsem měla strach z toho, že byste mi spíš doporučil nerozvíjet složitý vztah. Já slyším všude okolo, že „pokud jsou od začátku zádrhele, nemá to smysl, správný vztah se pozná tak, že jde hladce“… a docela jsem se tím nechávala ovlivnit. Vy jste mi to ale podal z mého hlediska a během poslechu se mi dost ulevilo. Zjistila jsem, že dávám hodně na názory ostatních, ale nikdo nemá stejný život, výchovu a tímpádem ani nepochopí mé vztahy a radí jen na základě svých zkušeností. Jsem ráda, že jste mi popsal podvědomé ovládání vztahu. Pochopila jsem, že ve vztahu s introvertem se cítím opravdu bezpečně. Dříve jsem měla společenského přítele a necítila jsem se dobře a podobně bych to asi prožívala, kdybych si začla s tím, kdo se mi nabízí. Má totiž vlastnosti, které já nemám a vzhlížím k nim. S přítelem jsme si opravdu povahově tak podobní, až jsem z toho měla strach. Proto jsem měla v sobě tak obrovské rozpory. Mám pořád tendence ho „napravovat“, i když si uvědomuji, že jsou to přesně moje vlastnosti, které se mi nelíbí. Když jste mluvil o očekáváních, řekla bych, že mám obrovské očekávání a požadavky, až nereálné (vnímám to jako svou chybu). A chybí mi trpělivost, nejradši bych chtěla všechno hned a jak už jsem psala, ideálně aby měl ty vlastnosti, které já nemám. Vtipné je, že přítel mi připadá nevyspělý, ale při psaní této zprávy vidím, že já jsem ještě dost nevyspělá a mám dětinský přístup ve vztazích. Díky Vám jsem získala jiný úhel pohledu a opravdu se mi ulevilo. Teď to jen zvládnout v té realitě. Myslím, že s přítelem máme šanci se zharmonizovat a posunout se. Chci dát na Vaší radu a dostávat se k sobě blíž komunikací. Jen mám v sobě trochu strach, že se to příteli tak často nebude líbit a  že by si řekl, že tohle nemá zapotřebí. Je to ale jediná cesta, jak se postupně otevírat, já potřebuji komunikovat a vlastně na komunikaci ztroskotaly mé vztahy. Nedokázala jsem vyjádřit a pojmenovat čeho se bojím, co mi vadí, dostávala jsem se do úzkostí, vinu jsem obracela na sebe. Teď mám šanci učit se komunikovat a učit se trpělivosti. Pochopila jsem způsob komunikace, který jste mi doporučil a chtěla bych ho zařazovat do svého vztahu.

Myslím, že Vás budu ještě kontaktovat, abyste mě trochu navedl v komunikování s partnerem, jakmile budu mít nějaké zkušenosti.

Ještě jednou DĚKUJI.