Dobrý den pane Chábo,
ráda bych Vám dala zpětnou vazbu, ale vymazala jsem si maily a nevím jistě, kdy jsme byli v posledním kontaktu…myslím, že 6. dubna, žádala jsem Vás o konzultaci a posílal jste mi své vyjádření… jednalo se o partnerský trojúhelník a mé “ zamrznutí“ v celé situaci.
Doporučoval jste mi psychoterapii, bohužel v dnešní době je to problém, takže nakonec jsem začala sama. Dle Vaší rady jsem přestala řešit situaci a začala se věnovat sama sobě…jen pro sebe…. sebevědomí, sebehodnota, staré vzorce atd. Stála jsem se součástí takové ženské skupiny a z dalšího zdroje používám určité metody práce s myslí. Začátky těžké, ale už to je mnohem lepší a dějí se věci…cítím se dobře a lidé se ke mně začali chovat jinak…to mě tedy velmi překvapilo…víc respektu…a zájem mužů o kontakt se mnou…na to jsem moc zvyklá nebyla :-D.
S manželem jsem si v klidu promluvila a navrhla mu, že může odejít za tou druhou ženou, pokud to tak cítí, že budem všichni spokojenější a takhle je to už nedůstojné nás všech. Byl překvapený a po krátké době mi oznámil ukončení paralelního vztahu a že chce být jen se mnou. Dokonce mi konečně řekl, jak to opravdu bylo: náhodné setkání, přeskočila jiskra, přitažlivost, flirt atd …, měl to být nezávazný sexuální vztah a časem se to posunulo jinam…
Vím, že jsem teprve na začátku a nemám zdaleka „hotovo“, a že s manželem na našem vztahu musíme pracovat, že to nejde „samospádem „.
Jenže taky už chápu to, že člověk se nemá příliš upínat na vztah s partnerem, že se má naučit být šťastný a spokojený i sám se sebou. Dřív jsem se do tohohle stavu chtěla „natlačit“…nešlo to…tak jsem se chtěla natlačit do toho udržet vztah za každou cenu…taky to nešlo… ale ono to nejde dospět do nějakého uvědomění hlavou, jde o ten prožitek, procítění, aby se člověk nemusel přesvědčovat o své sebehodnotě, ale prostě to věděl, cítil… a dokázal si ohlídat své hranice.
Děkuji za všechno, mějte se krásně v osobním životě a přeji hodně trpělivosti ( s námi všemi) v práci.
