Dobrý den, velice Vás žádám o zhodnocení celé situace.Jsme s manželem 22 let, máme dva dospělé syny 18 a 21 let, kteří bydlí s námi doma.Pracujeme spolu v jedné firmě, v jedné kanceláři.Manžel je veliký sportovec, vždycky byl.Když byli kluci malí, tak sport omezoval, podnikali jsme společně hodně výletů, byli jsme jako rodina pohromadě.Ale v poslední době, když už jsou kluci dospělí, tak začal zase sporotvat více a nejraději by snad každý den šel za sportem a soboty trávil někde na závodech. A mě tato situace velmi trápí.Vysvětluji si to tak, že nechce trávit čas se mnou, tudíž mě nemá rád.On zase nechápe, z jakého důvodu mi to vadí, že je za hodinku dvě doma….v čem je problém. Neustále se kvůli tomu dohadujeme, doma je dusno….a mě celá situace velmi trápí. Už sama nevím, co je normální, zda není problém ve mně.Potřebuji slyšet nezávislý názor.Manžel chodí dvakrát týdně plavat, dvakrát týdně na fotbal, jednou běhat, jednou na kolo….a v sobotu by nejraději byl někde na závodech.A já jsem naštvaná, že není se mnou…..Moc Vás prosím o Váš názor, děkuji, přeji krásný den Katka
Dobrý den, není v této věci dobře a špatně. Je jen to, co si dohodnete správně. Pokud vám to nevyhovuje, tak máte právo to řešit. Je nutné hledat kompromis. Bylo by tedy fajn, abyste mu zkusila popsat své emoce. Nevyčítat, nehodnotit, nicméně jen své emoce, mluvit jen o sobě. Jeho do vašeho popisu vůbec nevkládat. Tedy „cítím se tak a tak, podepisuje se to na mě, tak a tak, bojím se toho a tamtoho, v tom momentě mě ovládá to a to“. Dejte mu pak čas a požádejte ho o to, aby o tom přemýšlel. Pokud nebude zase reagovat, tak mu dejte přečíst toto http://www.partnerske-vztahy.eu/jak-se-naucit-zit-bez-deti/.