Dobrý den, poslední dobou mám neustálé pochybnosti o vztahu, který s přítelem mám… Je mi čerstvých 23 let a přítelovi je stejně. Jsme spolu 2 a půl roku a tu samou dobu spolu i bydlíme. Nemůžu říct, že by mi kdy něco špatného udělal, ale je to kuchař, vydělává kolem 30 000, což se může přo někoho zdát hodně pěněz, ale vzhledem ke splátkám na auto, které máme a dalším poplatkům, které měsíčně platíme je to pro nás nutná částka…. Já vydělávám kolem 50 000 měsíčně, je to však velmi náročné a můj organismus to přestává zvládat a neustále končím doma na neschopence, protože jsem nemocná, nebo vyčerpaná k padnutí… Je to jeho první vztah i láska, což neznamená, že by se nesanažil, je to skvělý přítel, ale nevidím tu možnost, mít někdy děti a jít na mateřskou… A já po nich začala dost toužit… Je to pro mě taková životní priorita a je to pro mě moc důležité. Nechci být jedna z těch maminek, co stojí v supermarketu a říkají si, tak ted musím koupit jen malé máslo a nějaké levnější jogurty, protože bysme nevystačili..Dnesní společnost je velmi komplikovaná pro mladé lidi… jsem beznadějná, to si musím najít bohatého přítele, abych se nemusesla bát takových věcí? Nynějšího přítele moc miluju, ale zárověň si myslím, že vzhledem ke svému věku a povolání (kuchař) nikdy nebude schopen mi dopřát ten ,, luxus,, jít na mateřskou a užít si miminka bez toho abych se klepala, že nemáme zaplacený nájem.. Neustále na to musím myslet a vím, že on mi nic špatného neudělal, spousta dívek by asi byla spokojená, ale já nějak nemůžu… Začala jsem miminko hodně chtít a nevím jestli to půjde… bojím se, že mu ublížím a protože ho miluju mě to moc bolí, ale co dělat, když víte, že asi nikdy nebudete mít to, po čem jste toužila? Nevím co dělat, jsem zmatená a přecitlivělá, přepracovaná… dnes je to tak těžké a nevím jestli jsem schopna tento nový systém společnosti, kdy mají lidé děti ( spíš jen jedno) v pozdním věku 30 a více… Je to logické, dříve si nestačíte vybudovat domov a vše nutné k pořízení rodiny, ale to já prostě nechci… chci být mladá maminka a ne aby se na mne jednou moje děti dívaly jako na babičku, protože jsem je měla později…
poradte, mám se rozejít s přítelem kvůli takovým pochybám? Neustále mi to vrtá hlavou a samozřejmě se o tom i bavíme, ale já nevím co mám dělat.. je to tak moc těžké….
Děkuji za radu
Dobrý den, zda se máte nebo nemáte rozejít vám opravdu radit nemůžu. Nežiji váš život, abych mohl rozhodovat za vás. Jak chcete dosáhnout svého, když chcete, aby za vás rozhodovali druzí? Nevypovídá to o něčem zásadním? Já bych vám spíše poradil, aby jste se dala psychicky do pořádku (viz vaše nemoci). Vaše nemoci jsou jen důsledek, takže se bude muset řešit příčina. Dále si přesně ujasnila co chcete, jaké jsou vaše cíle a to s koučem. V takto zásadních životních rozhodnutích totiž nejde jen o to, co chcete. To samo o sobě přesně pojmenovat je složité bez pomoci odborníka. Jde také o vaše nastavení a přesvědčení (viz, že něco musí nějak být, společnost je taková, atd), která přímo ovlivňují směr a úroveň vašeho rozhodování. Tyto vzorce chování máte uložené v podvědomí a nesete si je z dětství do současnosti. Tím přímo určujete jaká bude vaše budoucnost. Chci tím vším říct, že nemusí být řešení najít si bohatého muže, neb nastavení a strachy si ponesete pořád sebou bez ohledu na to s jakým mužem budete. Pokud budete potřebovat jsem připraven vám pomoci vydefinovat vaše cíle, odhalit vzorce chování, které vás omezují a změnit je tak, aby jste svých cílů mohla bez problémů dosáhnout.