Dobrý den,
deset let žiji s přítelem, je mi 35 let, vdaná nejsem, nemáme děti, ale za to máme psa a to je ten problém. Krátce a stručně: konečně jsem pochopila, že můj přítel je despota, cholerik, muanipulátor a narcis. V průběhu let mě doslova zadupal do země a já už chci pryč z toho neustálého psychického týrání. Mám kam jít a nedostatku peněz už se také nebojím. K němu už nic necítím. Jen mi poraďte, jak se odloučit od jeho psa, kterého jsem si opravdu zamilovala. Asi to zní hloupě, ale rozum nějak neumí přesvědčit srdce a city, i když jde „jen“ o zvíře. Budu vděčná za jakoukoliv konkrétní radu. Děkuji.
Dobrý den, není na tom nic hloupého. Vy si psem citově suplujete to, co nemáte s partnerem. Není nic divného na tom, že jste si na psa vytvořila vazbu. Přirozeně by to mělo probíhat tak, že vám bude smutno, budete po psovi truchlit, až odejdete. Mysl se s tím umí vyrovnat. Nicméně může se stát, že i po několika týdnech na tom nebudete dobře, a pak byste měla navštívit psychologa. Ale jak píši: nějaká bolest ze ztráty psa bude a je to přirozené.