Dobrý den, partnerce se zabil muž (sebevražda), já právě řešil rozchod se svou ženou a po této události jsem se vydal mou současnou partnerku zachraňovat. Udělali jsme dohodu, že se než začnou děti chodit do školy přestěhujeme z domu, který on postavil (cca 30 minut autem od mě) na neutrální území (moje špatné pocity). Partnerka dohodu nedodržela. Ze vztahu jsem odešel, po měsíci odluky slíbila po druhé, že časem se přestěhujeme. Její děti nastoupili do školy a já pochopil, že to nenastane. Po té jsem se začal chovat dominantě a bral jsem to jako zradu a na mém chování to bylo velmi patrné (ultimáta atd.), časté hádky na toto téma. Partnerka se rozhodla, že kvůli svým dětem nic měnit nebude.
Dobrý den, základní problém je v tom, že se nechápete. Přesně jak píšete: „ z mého pohledu se na děti vymlouvá“. Oba máte své motivy a důvody, proč se chováte tak, jak popisujete. A tyto motivy a důvody mají emoční základ a jsou často iracionální. Jde tedy o to, abyste se přestali zabývat na nějakou dobu racionální stránkou problému a začali pracovat na odhalování toho, co je na pozadí v rovině emocionální. Základ je v tom, že se dohodnete, že si opakovaně, trpělivě a s „naprostým“ respektem k tomu, co jeden druhému řeknete, postupně odhalíte, jak se vám v té situaci žije a proč v tento moment to chcete tak, jak si to před druhým prosazujete. Jde o popis emocí, ne faktů. Dokud nebudete jede