komunikace s mámou

Prosím o radu. Před třemi lety jsem se rozvedla a odstěhovala od manžela. Současně semnou se odstěhovali za prací a za svým životem i mé dospělé děti (26 a 24 let). Od té doby semnou máma komunikuje pouze prostřednictvím táty. Pokud je navštívím, otočí se a odpovídá zády ke mně. Pokud se delší dobu neobjevím ( 3 týdny), vzkazuje po sestře nebo tátovi, že jsem nevděčná dcera, která má povinnost je navštěvovat. Podotýkám, že do doby před rozvodem bylo vše s rodiči v pořádku. Dává mi za vinu, že jsem neustála manželovi nevěry a nezachovala se dle příručky občana a ona je teď kvůli mě pomlouvána mezi kamarádkami. Nejvíc mě mrzí, že si svou zlost vybíjí na mých dětech. Odmítá je kdykoliv navštívit v jejich nových bytech s tím, že ona jezdí do města pouze dopoledne k lékaři, a to oni nemůžou ( pracují). Klade si podmínku, že se s nimi setká pouze v jejich rodném domě, kde bydlí jejich otec. I mě řekla, že mě nikdy nenavštíví. Udržuje dál přátelské vztahy s rodinou bývalého muže, což mi nijak nevadí, rozešli jsme se v klidu, ale při jakékoliv příležitosti neopomene podotknout, že se navštěvují častěji, než se vidí s námi ( já a moje děti ) a jak je to fajn. Jsem už z toho dost vyčerpaná, na jednu stranu je chci vídat a stýkat se s nimi, ale pokaždé když se vrátím, jsem úplně vysátá a na dně a říkám si, jestli se ještě snažit. Vím že není univerzální recept, ale myslíte si, že se to někdy srovná?