Krásný den, mám trošku problém se svoji sousedkou, známe se asi tak rok, velmi intenzivně se navštěvujeme, jezdíme na výlety a tak podobně, je to bezva holka. Ale vztah mezi námi není. Posledních pár týdnů je to „takové divné,“ přijde mi, že se mi snaží i vyhnout, hraje počítačové hry, začala být nedůsledná, odkládá schůzky a tak podobně. Vím, že mezi námi nic není, ale považuji za slušnost alespoň odpovědět na zprávu, když se zeptám, jestli nechce něco koupit, když jdu na nákup a tak podobně. Rozhodně nejsem stíhačka, že bych jí psal 100× denně, tohle je třeba jedinečný dotaz ten den. Přemýšlím, jak se odpoutat, abych nevyhledával její společnost, tohle mě ničí. Kdyby nebyla sousedka, snáze
Dobrý den, vůbec nezvažujete možnost se jí zeptat, co se děje. Není vám příjemné, jak se chová, ale je otázkou, zda jste jí to vůbec řekl, aby měla možnost to dělat jinak a také aby vám mohla případně říci, co se děje u ní. Jste docela sebestředný v tom, že vnímáte svou bolest, ale nenapadne vás, že za změnou jejího chování něco musí být a vy se jí nezeptáte. Zkuste se o ni zajímat a možná budete překvapen, co se dozvíte, kam se posunete a že už nebudete muset řešit, jak se jí vyhnout.
Krásný den, děkuju, je to tak. Již jsem se s ní samozřejmě bavil, tuten dotaz jsem psal dost… rozlícený, proto to vypadá tak, jak to vypadá. Měla prostě těžší týden, nechtělo se jí ani z baráku a tak podobně. Naprosto je to pochopitelné. A vím, že jsme se choval trošku… sebestředně, to je správné slovo, ano. Děkuji moc za zprávu, doufám, že si o mně teď nemyslíte, že jsem nějaký mimoň, postě v době psaní zprávy jsem byl fakt hodně rozlícený a jen „to potřebovalo ven,“ vy jste byl bohužel ten, co to slíznul. A moc děkuji za Váš čas! Ať se daří a krásný den 🙂