Mně i manželovi je 60 let. Již delší spolu dobu nekomunikujeme jako dříve, buď se hádáme, nebo on čte noviny nebo se dívá na televizi a když něco říkám, nevnímá mě.
Každý večer chodí do hospody, má jen kamarády a já jsem pořád sama doma. Od svatby upřednostňuje kamarády.Můj svátek ani narozeniny se mnou neslaví, jako bych nebyla. Defakto vedle sebe jen žijeme a já „čekám na smrt“. Mám děti i vnoučata, ale žijí daleko a moc se s nimi nevidím. Do práce nechodím již 11 let, mám plnou invalidku. Rozvádět se v tomto věku už se mi nechce. Když to chci s manželem probrat a říct mu o svých problémech (lečím se psychiatrii), jen se tomu směje. Je nějaké řešení?
Úplně jsme opustili společenský život.
Nejistota ve vztahu a ostatní ootázky
- 15. 2. 2017
Myslíte si, že vyřešíte svůj problém sami?
Do 3 prac. dnů vám dodám návod na postup řešení vašeho problému za 1 200 Kč.
Dobrý den, upřímně, když jeden nechce, tak to nejde řešit. Můžete mu zkusit napsat e-mail a svěřit se s pocity. Požádat o pomoc. Bude tak mít více času přemýšlet o tom.
Děkuji za Vaši radu. Již 3x jsem mu písemně sdělila moje pocity, vždy si to přečte, řekne, že se polepší, 1-2 dny se to zlepší a pak se to dostane zase do stejných kolejí. Přitom když jsem byla vloni v lázních-3 týdny tak mi 4x denně volal, že se mu stýská a když pro mě přijel, tak by mě láskou snědl, bylo vidět, že je šťastný, že si mě veze domů. Za pár dní to bylo zase stejné. Možná mě má rád a neumí to dát najevo, ale nejhorší je, že od 40 let už je doma, nemá trvalý PP a strašně tím zlenivěl. Nikam nechce se mnou chodit, jen s kamarády a mě to ubíjí. Mohla bych chodit sama, ale z mého inv.důchodu si to nemohu dovolit. Pomalu se s tím začínám smiřovat, ale nechci v 60-ti přestat žít.