Jsem s přítelem již 2 roky, mně bude 29 a příteli 31 let. Vždy je ke mně velmi pozorný, zajímá se, co dělám, dokáže mne podpořit, poradit, nikdy mne neschazuje před cizíma, máme podobné zájmy, podobné názory na svět i podobný pohled na budoucnost, vzorně se v mé společnosti chová i k ostatním, neopíjí se s kamarády. Takže na jednu stranu ideální muž. Ale stále přede mnou tají své finanční problémy, chce si je vyřešit sám, tajil je i před svými rodiči, jak je to teď, nevím. Když se ho zeptám, jak to s ním je, tak se rozčílí a říká, že nic nikomu nedluží.Když hrozí, že se kvůli tomu rozejdem, tak vytváří různé falešné důkazy, dokonce se v telefonu vydával za svého otce. Vůbec nevím, co dělat.
Dobrý den, začal bych u toho, že bych se zamyslel nad tím, proč tak potřebujete vědět, jak je to s jeho penězi. A nedoporučuji vám, abyste se omezila na odpověď, že je to snad přirozené, že to chcete vědět. Ano, na jednu stranu to přirozené je, ale také to ukazuje na něco ve vaší osobnosti. Mám pocit, že si ho chcete formovat do své ideální podoby, a když takovým není, tak se necítíte bezpečně. Vaše vyjadřování „nikdy mne neshazuje před cizími“ a proč by měl? „vzorně se v mé společnosti chová i k ostatním“ Vzorně? Vy jste jeho matka, že ho takto hodnotíte? Proč by mělo hrozit, že se rozejdete? Když neudělá přesně to, co chcete, tak ho trestáte? Problém vidím u vás obou. A pokud ho chcete změnit, musíte začít u sebe. Domnívám se totiž, že se k němu chováte v některých situacích nadřazeně, respektive že on si připadá jako vaše dítě. To mu určitě někdy vyhovuje, ale třeba, co se týká otázek ohledně peněz, tak ne. Zkuste si tedy otevřeně promluvit o tom, jaký ze sebe při debatě o penězích máte vzájemný pocit.