Dobrý den, je mi 35, mám dvě již větší děti. Poznala jsem muže (45 let), bezdětného, který je velmi sečtělý, rozumný, zásadový. To mě na něm ihned zaujalo, ale bohužel zjišťuji, že se asi nejedná tak úplně o výhodu. Je velmi samotářský typ,nerad chodí do společnosti a když, tak je hodně nesvůj, stále sedí v opozici a je vidět, že tím trpí. Myslím, že mě má rád, i děti, ale svým způsobem. Je to chladnější typ člověka, neumí se projevovat. Jeho „zásady a rady“ posloucháme doma neustále. Neumí se uvolnit. Vím, že ho nezměním, ale ráda bych mu dala šanci. Jen potřebuji vědět, zda s tím lze vůbec nějak pracovat. Děkuji
Dobrý den, ano lze ale… Musí to chtít, musí to být jeho motivací. Nikdo mu nemůže zaručit, jaký by byl pokrok, a je to na roky poctivé a pravidelné docházky na terapii.