Já (17) praktikant na táboře, on (14) táborník. Minulý rok jsme se poznali a hodně se sblížili, došlo i na držení za ruce, časté objímaní, pár pus. Přes rok jsme si psali, hodně utužili vztah a stali se z nás dobří kamarádi. Lidé si ale pamatují a strašně mu pořád omílali, že já a on… Nikdy se nezmínil. Letos jsme přijeli na tábor. První dny byli dá se říci v klidu, ale pak mi začalo vrtat hlavou, co je špatně. Po deseti dnech, kdy se mnou stěží promluvil a jen mi odseknul, jsem toho měla dost. Potkala jsem ho smutného a samotného. Byl jako dřív, objala jsem ho a ozbrečel se mi na rameni. Pak řekl, že to že se nebavíme je proto, že mu to ostatní předhazují. Teď ani jeden nevíme, jak začít
Přátelství nad zlato
- 27. 7. 2018
Myslíte si, že vyřešíte svůj problém sami?
Do 3 prac. dnů vám dodám návod na postup řešení vašeho problému za 1 200 Kč.
Dobrý den, chápu, že to je složité, jeden proti všem. Nicméně základ je v tom, jak se k tomu postaví. Pokud bude dávat přednost posměškům před tím, že je jeho svobodná věc, co dělá, pak mu nebude dobře. Bohužel vůbec netuším, jak na situaci reaguje. Zda se vůči posměškům ohradil atd. Začněte tak, že nic nebudete řešit. Bavte se o čemkoliv a nehodnoťte to. Zaměřte se na to, co vám dávají společné chvilky, a na to, co si povídáte a děláte.