Dobrý večer, mám problem žiji s přítelem už 3 rok. Jemu 32 a mě 29 let, bydlíme v domě po jeho babičce, který je psaný na jeho maminku. Je ze jeho otec neustále terorizuje rodinu a můj přítel má na něj pevnou vazbu. Dokonce jsem pochopila proč mají všichni strach tátovi odporovat, jen řve, hází věcmi pokud není po jeho. Popřípadě začne vyhrožovat sebevraždou, psychicky partnera vydírat. A ten ikdyz ho to štve se mu nepostaví protože nechce dělat zle (vše se pak otáčí proti mám či partnerove mamince). Že začátku jsem z jeho tatínka byla tak vyklepana že jsem kejvla i na to že jim budu odevzdávat peníze a chodit si jen pro příděl. Jak to mám udělat aby si už určil meze? A my se pořád nehadali?
Rodiče a zbabělost
- 25. 3. 2019
Myslíte si, že vyřešíte svůj problém sami?
Do 3 prac. dnů vám dodám návod na postup řešení vašeho problému za 1 200 Kč.
Dobrý den, toto není vůbec jednoduchá věc, a už vůbec to není černé nebo bílé. Naše mysl si proti úzkosti vytváří obranné mechanismy. Takže to, co vy můžete považovat za zbabělost, já považuji za mechanismus, o jehož prospěšnosti je osoba, která ho používá, přesvědčená. A to proto, že v době, kdy byl tento obranný mechanismus použit poprvé (v dětství), funkční byl. Začal bych u toho, že vy dva se jeden druhému více přiblížíte tím, že si otevřeně vysvětlíte, co kdo z vás v této věci prožívá. Jak se cítí v blízkosti agresora. Je to důležité pro vzájemnou podporu a pochopení, proč děláte to, co děláte nebo nemůžete udělat, co jeden po druhém chcete. Až se v tomto posunete, má smysl, abyste se