zdravím,přítelkyně po mně chtěla abych ji v 5 ráno odvezl 30km do práce,kde by ji v 6h. vyzvedla kolegyně a jeli by na týdenní školení,to jsem odmítl a řekl ji,že ji odvezu jen do centra na bus 4:30,že na kolegyni pak 30min počká.Protože bych musel jet 30km tam i zpět a ještě bych přišel pozdě do práce atak si musel vzít náhradní volno.Napadla mě,že jsem sobec,že jí tam nechám čekat.Bývá to poslední dobou docela často,hádky kvůli hloupostem,které podle mě jdou řešit jednoduše domluvou a pochopením druhého.Už jsem z toho unavený.Jsem opravdu sobec já nebo ona?Přijde mi,že je od rodičů(spíš od mámy)zhýčkaná,a když něco chtěla,tak to dostala.A já to tak nedělám.Jak to řešit?Děkuji za odpověď
Sobec
- 3. 3. 2020
Myslíte si, že vyřešíte svůj problém sami?
Do 3 prac. dnů vám dodám návod na postup řešení vašeho problému za 1 200 Kč.
Dobrý den, nejde jen o věcnou stránku témat, která řešíte. Na jejich pozadí jde o to, že si mimo jiné pomocí těchto témat dokazujete vzájemně hodnotu, bezpečí, lásku jako takovou. Když se na tom tématu nedohodnete, tak jí tím v souhrnu dokazujete, respektive partnerka to tak subjektivně vnímá, že ji nemáte rád. A tak následná hádka a výčitky nejsou ve věcné rovině, ale v rovině emocionální. Když tedy píšete o pochopení druhého, tak máte pravdu, ale pochopit emoční rovinu druhého není jednoduché. Změna může nastat, jen pokud se budete v případě nutnosti bavit i o tom, co je za věcnou stránkou diskuze, tedy jaký je tam prožitek, jak se v tom dotyčný/á cítí a jak se emocionálně podpořit. Tedy nejde jen o řešení věcné stránky, ale o emoční přiblížení se k druhému.