Dobry den, v praci som spoznala uzasneho kolegu, od zaciatku sme si sadli na ludskej urovni a stali sa priatelmi. Takto to trvalo vyse polroka. Potom sme si zacali uvedomovat, ze k sebe citime viac a aj ked sme s tym bojovali, kedze je zenaty, nedokazali sme to. Po polroku snazenia sa sa napokon rozhodol, ze je cas ukoncit roky trvajuci nestastny vztah s manzelkou a chceme zacat spolocnu buducnost. Moj problem je, ze musim stale mysliet na jeho zenu, ktorej mi strasne luto, napriek tomu, ze som presvedcena, ze je to spravne rozhodnutie pre vsetkych zucastnenych, kedze roky ziju ako spolubyvajuci, nie manzelia. Deti nemaju.
Neviem vsak ako sa vyrovnat s vycitkami, ze som jej ublizila.
Dobrý den, je možné, že někde za svými výčitkami si uvědomujete, že by se to mohlo stát i vám. Nicméně si to nechcete připustit, a tak to obracíte na sebe, a to pak vyústí ve výčitky. Přirozeně za výčitkami může být i něco jiného. O to až tak teď nejde. Podstatné je, že byste se měla zkusit zamyslet a zvědomit vše, co vás napadne k tématu. Zkuste si najít své soukromí, a to opakovaně a třicet minut mluvte nahlas o všem, co vás k tématu napadá. Nic nezatracujte, vše vyslovte. Možná si uvědomíte něco podstatného. Přirozeně je ale možné, že budete potřebovat osobní pomoc odborníka, a pokud se to nebude lepšit, vyhledejte terapii.