Mám problém, je mi 26 let a cítím, že bych s partnerem chtěla dítě. Není to tak, že bych hrozně chtěla pouze dítě ale chci aby naše láska měla pokračování. Cítím se hrozně nepochopená a bojím se, že partnera uháním do něčeho, co on nechce a nakonec mě opustí. Tvrdí mi, že chci pořád jen dítě ale nechci jeho, přitom já chci právě jeho aby naše dítě mělo jeho geny a byly jsme spolu navždy spojení. On bere vše jen pragmaticky, tvrdí, že nemáme dost financí a možnosti přivést dítě na svět, ale já si myslím, že spíš oddaluje to, co ještě nechce. Mrzí mě, že to necítí jako já. Pro mě , jako pro ženu, si připadám odmítnuta. Chci sex se vším všudy, né aby se furt hlídal, jako bych byla prašivá.
Dobrý den, problém je v tom, že si to neumíte vysvětlit na úrovni emocí. Že si dostatečně nevysvětlíte, jak to každý z vás cítí. Pocity se nedají a nesmí soudit. Ty se musí jen empaticky chápat. To ale oba musíte chtít. Musíte se tomu učit, protože jiné cítění věci ze strany partnera je zraňující. Takže zkuste se jeden druhému otevřít v prožívání toho tématu, o kterém zde píšete. Mluvte jen o emocích s cílem se do sebe empaticky vžít.