Dobrý den.
Jsem podruhé vdaná, matka 10 leteho chlapce z prvního manželství.Již po několikáté stojím sama před sebou, zůstat nebo odejít ? Naše, jak říkávám kvartální krize jsou důsledkem chybějící komunikace ze strany manžela. Já myslím komunikuji ( snažím se mile a ve vhodnou chvíli )řící co mi vadí, i když vím, že manžel to bere jako útok na svou osobu a kritiku.Nemohu jej přesvědčit, aby výchovu mého syna ( neustálé kritiky, jen málo chvály ) nechal na mě. Neshodujeme se absolutně v názorech na výchovu a začínám syna více bránit.Odejít nechce, raději výčitky, urážky a pak odprošování. Mezi krizemi to klape, sportujeme společně, vše společně !!! Raději bych pracovala na sobě…děkuji
Prosím o radu – nevím, jak se rozhodnout
- 26. 4. 2012
Myslíte si, že vyřešíte svůj problém sami?
Do 3 prac. dnů vám dodám návod na postup řešení vašeho problému za 1 200 Kč.
Dobrý den, bohužel fungující komunikace není jen o tom, že řeknete, co vám vadí. Musíte také říci, jak jinak (zcela konkrétně) byste to chtěla. Protějšek vám pak musí svými slovy vysvětlit, jak váš požadavek pochopil, atd. Tím chci říct, že opravdu dobře komunikovat s cílem se dohodnout není tak jednoduché. Dále se domnívám, že syna byste měli vychovávat oba. Další věcí je, že píšete, že odejít nechce. To přece nezáleží jen na jednom. Pokud s někým nechcete žít, tak vás nikdo nemůže nutit. Doporučuji vám, abyste si nejdříve zvážila, zda chcete ve vztahu i nadále zůstat. To proto, že náprava vztahu není jen tak a hlavně, musí to opravdu chtít oba. Viz článek http://www.partnerske-vztahy.eu/jaky-udelat-prvni-krok-kdyz-nastane-krize-vztahu/. To samé by měl udělat i partner. Pokud spolu zůstanete, tak se můžete například zúčastnit mého kurzu – Jak vytvořit spokojený vztah, který je právě o komunikaci a naplňovaní potřeb ve vztahu.
Děkuji Vám za radu, mám o čem přemýšlet….
prosím mohu mít ještě jeden dotaz ? Opravdu jste zastáncem toho, aby nevlastní rodič vychovával také ? A do jaké míry ? Po 5 letech se nám to společné nedaří a mám obavy, aby to nebylo horší…. Jak jsem řekla, naše názory na výchovu se diametrálně lišší. Nejsem zastáncem tvrdé výchovy, poslechnout na slovo – okamžitě ! Samozřejmě musí být nastaveny hranice. Ty nastaveny jsou. Syn je velmi inteligentní a citlivý a jakoukoli hrubost ze strany manžela odmítá. Jeho vlastní otec s ním takto nejedná….rozumím i Tomu, že ani nechce, neb se nevídají tak často….Navrhla jsem tedy, že to bude na mě, abych tedy kromě kritiky přidala i řešení…zajímá mě Váš názor.
Děkuji
….ano, každé dítě potřebuje oba rodiče. Muž i žena mají nezastupitelnou hodnotu při výchově. Míru si musíte stanovit vy. Nicméně měli byste se snažit, co nejvíce přiblížit, jako výchově vlastním otcem. To je jedna rovina. Druhá je ta, jak se nevlastní otec chová (jak popisujete) a s tím nesouhlasím. Nesouhlasil bych, ani kdyby to byl vlastní otec.