Strach a beznaděj spojené s tlakem z blízkého okolí na to, že už mi tikají biologické rodiny a jestli to nechci prošvihnout, tak už včera bylo pozdě, mě vedly k tomu, že jsem, oproti minulosti ignorujíc negativní signály a pocity, dopustila, že jsem se spojila s někým, s kým bych se normálně nikdy dohromady nedala. Výsledkem tohoto spojení je úžasný půlroční tvor, jehož porodem jsem vystřízlivěla z jakési letargie a natvrdo si uvědomila, co se stalo. Nechci s tím člověkem trávit svůj čas, sdílet svůj život, svoje myšlenky…nemám potřebu ničeho, je mi cizí, zároveň se bojím o potomka, abych mu nezkazila život. Otec je vzdálen navíc přes 300 km:-(. To, že jsem blbá vím, nevím, jak z toho ven.
Rozchod a kojenec
- 8. 11. 2023
Myslíte si, že vyřešíte svůj problém sami?
Do 3 prac. dnů vám dodám návod na postup řešení vašeho problému za 1 200 Kč.
Dobrý den, je všeobecně rozšířeným názorem, že když spolu partneři zůstanou a vychovávají spolu potomka, je to pro dítě to nejlepší. Není to ale pravda, jde hlavně o to, v jaké atmosféře dítě vyrůstá. Jak moc je matka v psychické pohodě, jak empaticky ji muž podporuje, jaký mezi sebou celkově mají vztah atd. Tudíž pokud už teď vidíte vaše soužití tak, jak píšete, jak by to mezi vámi vypadalo za pár let?