srdce nebo rozum…jak dal?

dobry den,
mam pro stredoevropana mozna ponekud zvlastni vztah,muj psycholog pred nekolika lety, kdyz jsem trpela depresemi, byl otevrene skepticky…pred nekolika lety jsem konvertovala k islamu..pozdeji jsem se pri studijni ceste do zahranici setkala s uzasnym clovekem, jiz od zacatku jsem vedela, ze je zenaty a s manzelkou se nerozvede, uz ji jednou opustil kvuli jejimu charakteru, ale kvuli detem to pak urovnali.podle islamu muze mit az ctyri manzelky. jejich manzelstvi bylo dohodnute a krom nej a deti spolu nemaji mnoho spolecneho. k zadnemu vzplanuti nikdy nedoslo. pak potkal mne a oba jsme vzplanuli silnou potrebou blizkosti jednoho k druhemu. laska mezi nami je velmi silna a hluboka, alespon tak to citim a i pres nase hadky se nemeni, jiz ctyri roky.jsme na sobe citove zavisli. kdyz jsme spolu, je to jako by nic jineho neexistovalo, jako by cas stal…a ja si jen preju, aby to tak bylo navzdy… vzdala jsem se kvuli nemu uplne vseho, kariery(vstudovala jsem VS), rodiny, pratel a odjela zit do jeho zeme s prislibem domova a rodinneho zivota.ted uz dva roky bydlim v ubytovne meho zamestnavatele, jeden pokoj s prislusenstvim, je to spis jako hotel.muj manzel rekl, ze je to pro me vyhodnejsi a bezpecnejsi. casto se kvuli tomu hadame, protoze se tu necitim pohodlne, je mi skoro tricet a potrebuju domov, potrebuji se usadit a „zahnizdit“. on to nechape. myslim, ze mozna proto, ze uz jeden domov a jednu rodinu ma. kdyz jsem byla nedavno doma v cr, nechtela jsem se uz vracet.uvedomila jsem si, co vsechno mi tady chybi, rodina, volnost..jen hloupoucke veci, jako moci si jit sednout do kavarny, nebo do restaurace na jidlo…nebo na prochazku..malichernosti…hodne jsme se hadali a ja vyhrozovala rozchodem,ale nedokazala jsem ho opustit, kvuli bolesti uvnitr me a kvuli bolesti, kterou jsem mu zpusobovala, nici me citit, ze trpi….rekl, ze se bude vic snazit a ze, kdyz nejsem stastna tady, tak v zime pojedeme spolu do cr, zaridime formality a v lete se usadime v cr, protoze jedine, na cem mu zalezi, je moje stesti. praci v cr mu mam najit ja, vsechno mam zaridit ja, protoze je to moje zeme.zatimco, kdyz jsem ja jela sem, tak jsem si praci musela hledat taky, protoze nechtel, aby ho nekdo se mnou spojoval. jeho rodina dodnes o nasem vztahu nevi, pry pro klid v rodine. Co boli je, ze stejnym zpusobem nepremysli o me rodine, o mych rodicich, kteri trnou hruzou, moje rodice nejsou muslimove. Tusi, ze tu jsem kvuli nemu a nelibi se jim to. Vedi, ze je zenaty, a ja jsem pro ne „rozvracec rodiny“. Uz nekolikrat mi slibil, ze pojedeme do cr spolu, protoze trvam na tom, ze by mel pozadat me rodice o mou ruku, coz on nechape, protoze v podle nej v evrope na nejake pozehnani kazdy kasle, kdyz i muj bratr zije se svou pritelkyni u mych rodicu..tvrdi, ze je zbytecne zadat me rodice…vcera je zadal pres messenger!!! :(., vzdy rekl, ze pojede do cr se mnou..a pak vzdycky nasel nejaky neodkladny duvod nejet. A ja si vzdy rekla, jestli nepojede, tak je konec…ale nikdy jsem nebyla schopna to udelat. Tak jsem tu zpet. podminkou meho navratu bylo, ze v zime pojedeme do cr, a pak se tam usadime. A on uz zase mluvi o tom, ze asi pojedu do cr sama, protoze tady zrusili ceskou ambasadu a on se nepotahne do nejake jine zeme, aby dostal vizum do cr…ze pry pojedu sama a zaridim vsechno sama…a kdyby to nevyslo, tak ze zustaneme tady…ale ja tu zit nechci…jsem tu uplne sama, nemam tu zadne pratele…ani rodinu…predevcirem jsme se opet pohadali, hodne, rekl mi, ze se mam vratit do cr a ze uz od nej v zivote neuslysim ni slovo, ze jsem mrcha a celou tu hadku jsem si naplanovala, a ze jsem hruba a nevim, co je respekt…(samozrejme, ze jen vyhrozoval)ale pro me to bylo skutecne, verim mu vzdy kazde slovo…uprimne z pocatku prisel pocit ulevy ze pojedu domu, ale asi po minute prisla hrozna bolest..zhroutila jsem se a prosila ho, aby me neopoustel.neopustil.desi me predstava, ze by nebyl v mem zivote. ale desi me predstava zivota tady. kdyz jsem sem jela, slibil mnoho veci, verila jsem mu a verila jsem,ze to nejak zvladnu. ale ted uz vim, ze to tu nezvladnu. kulturni rozdily jsou obrovske, nejen tady ale i mezi nami. casto se hadame jen kvuli nedorozumenim, protoze pro me nektere veci znamenaji neco jineho. pripadam si tu jako vezen. od te doby, co jsem se sem vratila se upinam pouze k zime, kdy pojedu do cr, a k letu, kdy se vratim natrvalo..jenze mam hrozny strach..je fakt, ze co jsem se vratila, travi se mnou mnohem vic casu, jak slibil, abych se necitila sama a opustena, travi se mnou v bdelem stavu vic casu nez s jeho rodinou…a ja jsem za to vdecna, ale kdyz zacal mluvit o planu „B“, a ze si tu kdyztak najdu misto na univerzite…a ze mozna v zime pojedu sama..zacalo me to desit..pry doma oznamil, ze pojede pracovat do evropy…ale i tak se.bojim, ze se mnou neni na 100% v prestehovani se do cr…ja chapu, ze tady ma svuj domov, praci, kterou nesnasi, ale ma ji, ze tu ma rodinu, zna to tu, ma tu sve pohodli….a ze v cr nevi, co ho ceka…a proto si myslim, ze se mu do cr nechce…rekl, ze s tim souhlasil jen kvuli mne…bojim se, ze nebude cr mit rad, uz tak trikrat byl jako turista, jeste nez jsme se poznali, a ze mi to pak bude cely zivot vycitat…bojim se, ze i kdyz vsechno zaridim, tak si najde vymluvu, proc nejet…a ja tu za rok budu v depresich…vzdycky, kdyz zkousim mluvit o tom, co me trapi, tak mi rekne, ze si veci nemam tak brat, a nemam nad tim premyslet, ani me nenecha „vylit si srdicko“, protoze ke me si chodi odpocinout a „vypnout“, nechce se bavit o budoucnosti, nechce planovat, ani o tom nechce premyslet…co myslite, ze mam delat?mam bojovat za lasku, tak jak to tvrdi knihy a filmy? myslite, ze je odhodlan odejit se mnou do cr, a je jen opatrny?nebo nas vztah nema budoucnost?nemam zadne pratele ani rodinu s kym bych se mohla poradit..a. jsem ponekud zoufala…cast mne by nejradeji odjela a uz o nem nikdy neslysela…zila poklidny zivot v cr…mezi lidmi, kterym relativne rozumim…kulturne…mozna, kdyby me rodice trochu podporili…anebo on ukazal vic podpory a zajmu o nas plan..takhle mam pocit, ze vsechno delam ja, zatimco on se veze…po ctyrech letech nesplnenych slibu uz nejak nemam trpelivost…bojim se, ze me zase zklame…citim se rozpolcena mezi mymi city a rozumem a zrazenou duverou..
predem dekuju za pomoc