Zkomlikovala jsem si život, nevím jak z toho ven

Po třech měsících známosti a velké zamilovanosti jsme si „pořídili“ dítě. On je cizinec, žijeme v cizině. Od té doby co jsem otěhotněla se vše změnilo. Cítím nepřekonatelnou potřebu vrátit se do ČR, kde mám rodinu, přátele, jedním slovem zázemí. Syn má dnes 14 měsíců. S partnerem se stále hádáme. Plyne to z rozdílnosti mentality i náboženského vyznání. Nyní mi oznámil, že má posttraumatickou stresovou poruchu, kterou na něj přenesl otec, který byl kdysi ve válce. Nevím jestli je to pravda. Je pesimista a cholerik, všude vidí nebezpečí, všichni mu chtějí ublížit.. prý nejvíc já. Mě to psychicky ničí. Léčit se nechce. Pokud bych neměla syna, vztah bych ukončila. On syna miluje. Nevím co dělat.

Subscribe
Upozornit na
guest
Jakmile bude váš komentář zodpovězen, budete upozorněni e-mailem. Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.
Pole označená hvězdičkou jsou povinná.
Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů
1 Komentář
Inline Feedbacks
View all comments
Karel Chába

Dobrý den, lidé by se vůbec neměli brát a plodit děti, když jsou ve stavu zamilovanosti. Pokud se nechce léčit, tak se situace nemůže změnit. Co se týká vašeho potomka, musíte si uvědomit, že váš psychický stav se bude zásadně na jeho povaze a výchově odrážet. To, co vy navrhujete, že byste zůstala, může být pouze medvědí službou pro syna. Dítě musí být vychováváno tak, aby se vyvíjelo správným směrem a ne tak, aby bylo vystavováno tomu, co ho bude poškozovat.

Myslíte si, že vyřešíte svůj problém sami?

Do 3 prac. dnů vám dodám návod na postup řešení vašeho problému za 1 200 Kč.

Potřebujete s tímto problémem pomoci?

Už jste četl/a mou knihu Partneři a krize?

Líbí se vám články na webu? Kniha je psána v podobném duchu!