S partnerem máme krizi (jeho nevěra). Čtvrt roku se snaží vztah napravit. Nebydlíme spolu. Nedávno dospěl k tomu, že mě miluje, což pro mě mělo stěžejní význam. Začala jsem se mu víc otevírat. Dříve mi byly jeho dotyky cizí, sám navrhl, že počká, až s iniciativou přijdu já, svou omezil, ale ne úplně, prý mu to nedá (pohlazení, pusa na veřejnosti). Několikrát mi psal, jak mu fyzický kontakt se mnou chybí (nejen sex). Najednou jsem ho zase začala brát jako intimního partnera. Ale když jsem mu nabídla svou náklonnost, jednal spíš jakoby z povinnosti, vyhýbal se kontaktu, byl odtažitý. Vůbec nechápu. Prý mu chybím, když spolu nejsme, ale na návštěvě u něj nevěděl, co se mnou. Děkuji moc za názor
Zmatená z jeho chování
- 29. 12. 2013
Myslíte si, že vyřešíte svůj problém sami?
Do 3 prac. dnů vám dodám návod na postup řešení vašeho problému za 1 200 Kč.
Dobrý den, každý člověk má určitou potřebu psychické vzdálenosti od toho druhého. Každý se cítí bezpečně v té své nevědomě určované zóně. Pokud jsme moc daleko/blízko, tak se přestaneme cítit dobře a buď se začneme více snažit o toho druhého nebo se odtáhneme. To je tedy případ i vašeho přítele. Jednodušeji řečeno, když ho odmítáte, tak se bojí, že vás ztratí a snaží se. Když má pocit, že už je vše v pořádku, tak se vrací do své zóny. Více zde http://www.partnerske-vztahy.eu/partner-se-nerad-liba-nepotrebuje-tolik-intimity/.