Přítel (28) žije u své matky (50), která je na něm psychicky závislá a žárlí na mě,jako na jeho partnerku, musíme jí říkat, kde jsme a co děláme. Neustále partnerovi volá, následovalo psychické vydírání, že je nemocná, aby partner dojel k ní domů. Její nenávist vůči mě vygradovala hádkou před partnerem, který mě částečně bránil a poté se z toho složil, protože chtěl ve stejném domě žít se mnou.Teď čekám, jak se partner zachová, jestli udělá nějaký krok a odstěhuje se třeba od ní. Ale reálně o tom pochybuji a uvažuji o rozchodu. Je to 2 dny a partner se mi neozývá, je v péče matky doma. Nevím, co mám dělat, bez ní nám vše klape a máme skvělý vztah, bojím se, mám po něm chtít ultimátum? Děkuji
Závislost matky na synovi
- 11. 3. 2014
Myslíte si, že vyřešíte svůj problém sami?
Do 3 prac. dnů vám dodám návod na postup řešení vašeho problému za 1 200 Kč.
Můj přítel (43)žije s matkou(75), ve dvanácti letech mu zemřel otec a matka onemocněla cukrovkou. Žijí ve stejné domácnosti. Matka si na něm vytvořila závislost. Jsme spolu rok a ještě mě ani neviděla. Odsuzuje mě a jemu nadává a uráží ho. Dělá mu peklo. Když ji je špatně svádí to že to má z nás. Chcem normální vztah ale podle ní je to špatně. Nevíme si rady. Nechci o něj přijít co mám dělat. On je na tom špatně mám o něj strach. Co pak tohle může matka dělat svýmu dítěti. Že chce mít to co mají ostatní a on to mít nemůže. Co můžu udělat jak pomoct
Mám přítele, kterému zemřela před 15 lety sestra a zůstal jen on s matkou.Neustále poslouchám, jak je jeho matka šikovná, že ho zvládla vychovat.Vídáme se jen o víkend a to tak, že vždy přijede i jeho matka.Přítel má totiž dvougenerační dům, kde si společně rekonstruujeme část domu, ale v druhé části domu plánuje bydlet jeho matka.Vše, co v domě děláme i v naší části s ni musí neustále konzultovat, dokonce i koupelnu a kuchyň udělal podle ni, i přesto že jsem mu řekla, že se mě tenhle typ moc nelíbí. Tchýně vždy říká, že mě má ráda, ale neustále se nade mne povyšuje, když to řeknu příteli, tak vždy řekne, že na ni vidím pořad jen něco špatného.Já se děsím dne, kdy budeme bydlet spolu. Děkuji
Dobrý den, ne, žádné ultimátum, ale rozhovor, ve kterém zvážíte možnosti, řeknete si, co uděláte a jak to uděláte. Budete podporovat a ne na sebe vytvářet tlak. Pocit nelásky. Vše další se pak ukáže.