Dobrý den, pane Chábo,
děkuji za Vaši zvukovou nahrávku. Píšete, že jsem to zestručnila, já jsem naopak měla pocit, že jsem moc podrobná, omlouvám se, to bude asi tím, že s tímto nemám zkušenost a nevěděla jsem, co všechno do požadavku zahrnout, jak obšírně rozepsat jednotlivé potíže závislé na tom jednom velkém problému a už vůbec mne nenapadlo, že bych se měla rozepisovat i o sobě. Ano, máte naprostou pravdu, jsem si vědoma, že nejsem vůbec dokonalá a spoustu chyb beze sporu dělám, myslím si, že jak jste v nahrávce i naznačil, bude problém i v mé komunikaci. Rozhodně ne v tom, že bych partnera trestala, dělala z něho věčného viníka, rozhodně se necítím jako nějaká „sekernice“. Naopak se spíš snažím přizpůsobovat, hledám si přátele, abych nebyla pořád sama, což cítím, že také není dobře, tím se akorát odcizujeme. Spíš jsem z Vašeho povídání sama sebe rozebrala a došla k tomu, že se jaksi „zapouzdřím“ a pak raději nekomunikuji vůbec, abych se nevnucovala a nezažila další zklamání (bývalý přítel mě opustil).
Takže i když jste měl pravděpodobně málo informací, i o příteli, můj jednostranný pohled, myslím si, že jste situaci odhadnul dobře, pochopila jsem, že rozhodně práce na sobě mi prospěje, pokusit se s ním povídat o svých pocitech, nechat i jeho povídat… rozhodně je třeba hledat cestu k sobě a brát problém jako společný, to je, věřím, dobrá cesta, jak posílit nebo dokonce znovu vybudovat vzájemné pouto. Vlastně to byl i důvod, proč jsem si Vás vybrala a oslovila, byla jsem bezradná, probírala jsem to s nejbližšími, každý mi dal ten svůj ovlivněný a velice amatérský pohled, takže jsem spíš řešila, zda ze vztahu za těchto podmínek odejít nebo se pokusit dát situaci vážnost, „aby si uvědomil“. Váš pohled, jak jsem očekávala, byl úplně o něčem jiném a věřím, že mi, jak píši výše, něco „docvaklo“, sama jsem poměrně odhodlaná udělat pro vylepšení vše, pracovat hlavně sama na sobě, protože mi na příteli záleží a pokud to jde, pokud je šance, chci, abychom se spolu cítili dobře, dokud to bude jen možné. Jsem si vědoma, že závislost je vážný problém, právě proto to chci být já, kdo na tom může pracovat co nejsprávněji. Od přítele spolupráce určitě je, bez pár měsíců to budou dva roky, co nekouří, s alkoholem to bude možná běh na dlouhou trať s výsledkem nejasným, ano, toho jsem si vědoma. Ale sám vidí výsledky, již se mu netvoří nádory na hlasivkách, nechodí na operace, mluví se mu dobře, i to je motivace, snad není vše ztraceno.
Vůbec nelituji investice, myslím, že mi to velmi pomohlo. Spíš jsem si myslela, že pokud je třeba něco doplnit, že ještě třeba nějakou doplňující otázku napíšete, díky mé nezkušenosti jsem to napsala tak, jak mi to šlo, aby to bylo stručné a jasné. Ale Vy jste situaci opravdu pochopil správně i z toho mála, dal jste mi to, co jsem potřebovala, a to cestu, jak na té věci začít pracovat, pojmout situaci jako společnou, velice jste odhadl asi běžný problém – tendence k obviňování, sklony k ublíženosti, pracuji na tom, ale tam jsem se zarazila, tu tendenci jsem mívala a asi i mívám, ale z vývoje situace vidím, že to nefunguje a dnes se snažím, pokud emoce povolí, výčitky nechat uložené hluboko v sobě. Každopádně mě Vaše práce zaujala, jsem odhodlána pracovat na sobě i na vztahu a věřím, že Vás znovu oslovím a na tuto práci si vyberu právě Vás. S přítelem je to zatím těžké, on žije v trošku bláhové představě, že on je šťastný, tak je pohoda. Jo, to jsem dělat nemusel, budu na tom pracovat a hurá, pojďme si zaplavat nebo se psem ven. Pokud se mi podaří ho přimět ke spolupráci s třetí osobou, bude to, jak jste i sám zmínil, dost o trpělivosti. 🙂
Moc Vám děkuji za pomoc, určitě pro začátek je to pro mě cesta, kterou jsem potřebovala, byla jsem bezradná, dnes vím, čím rozhodně začít.
