„…cele tohle zvažovani trvalo rok a pul,nedokázal jsem se pořádně hnout..“

Dobrý den, p.Chábo.
Moc děkuji za Vaše vyjádření a podmety.
Asi jsem potřeboval slyšet ,to co už déle vím. Ikdyž jsem do milenky byl zamilovaný, společný život s ni jsem si jen těžko představoval. Zřejme z nedostatku intimity doma mě to k ni stale táhlo. Ted odesla ze spolecneho zamestnani,tak snad bude lehči kontakty přerušit. I diky Vam jsem pochopil,že strachy , ktere mi také odchodu branily,by se zřejme pozdeji doopravdy znásobily. Taktež vim,že sve děti nejsem schopen opustit, zkrátka by mi chybeli, ať jsem se to snažil v sobě všemožně potlačovat. Cele tohle zvažovani trvalo rok a pul,nedokázal jsem se pořádně hnout ani na jednu stranu,hodně mě to vysílilo. Ano ,i psychoterapie byla zřejme nedostatečná, jak jste popsal,spíše povídaní. Na posledni terapii,mi sama p.psycholožka nabídla změnu,ukončila spolupraci s tím ,že se mam více zaměřit na veci mimo vztah(sport,jiné koníčky a pod.) nebo si najít jinou milenku.. Ješte jednou moc děkuji,myslím ,že Vaše rozmluva mi pomohla..Mejte se moc hezky,přeji spousty spokojených klientů