Dobrý večer pane Chába,
zprvu chci skutečně velice upřímně poděkovat za vaši nahrávku a řekl bych, že mě osobně dala mnohem více než několik knih od Miroslava Plzáka i jiných autorů dohromady.
Vezmu to postupně
nahrávku jsme si hned po doručení oba poslechli a shodli se oba dva, že se chceme spojit a společně náš vztah a komunikaci zlepšit a tím řešit naše společné problémy. Poprvé jsem slyšel na toto téma něco co má dává logický smysl a je to férové na obě strany.
Po pustění nahrávky jsme šli s Petrou na 3 hodiny na procházku do lesa a pokušeli se mluvit většinou ve vámi navrhnutém já stylu, a skutečně se dostavil pocit úlevy, kde nikdo nikoho nenapadal. Probírali jsme různé sporné situace z minulosti a podle mě se i shodli na faktických věcech a vysvětlili si emoce co kdo prožíval, i když musím přiznat, že mi to připadalo ze začátku trochu zženštělé, ale odměna že vás žena poslouchá a reaguje je opravdu úleva.
Poté posilněni úspěchem jsme samozřejmě otevřeli téma dcery a i když jsme dodrželi všechny postupy jako předtím dostali jsme se do bodu, kdy jsme řekli že si oba ubližujeme a dál to nešlo, takže jsme řekli že to nemá smysl a zastavili a nepohádali se a odjeli domů.Problém je, že v ostatních případech jsme se shodli na faktech v tomto zřejmě pod návalem emocí a zranění se neshodneme naprosto na ničem, jak věci šli za sebou, kdo co říkal prostě na ničem, takže to byl nesmysl.
Jinak k nahrávce není co dodávat oba souhlasíme naprosto se vším, akorát jsme se shodli, že tak zle aby jsme ztratili důvěru na tom ještě nejsme a oba jsme odhodlaní na věci pracovat a vyřešit ji. Jsme schopni si sdělit pocity, Petra v podstatě to dělá celou dobu, ale já jsem to zřejmě považoval za nepodstatné a já to nedělal, já sděloval fakta.
Je tu jedna věc která mě ve vaši nahrávce téměř šokovala, jinak jsem se vším souhlasil, a to ta, že emocionální rovina vztahu je důležitější,než rovina faktická, bylo zřejmě myšleno pro porozumění ve vztahu, jinak bych s tím nemohl souhlasit, protože když se podívám kolem sebe, tak pohromadě drží jen vztahy kde je faktická rovina v pořádku, a vztahy co jsou plné porozumění a sdělování pocitů a vzájemně se podvádějí, nemají kde bydlet a co jíst končí velmi rychle.
Pak jsem se nad tímto zamýšlel a v podstatě pokud vezmu toto tvrzení jako axiom, zdá se mi, že to vysvětluje téměř všechny otázky které jsem nikdy nedokázal pochopit.Přijde mi, že ženy reagují na teto emoční rovině, např. vztah přítelkyně s dcerou a je to ta věc, proč nevadí věci faktické jako lži atd,Emoční rovinu měli Petra s dcerou vždy v pořádku, uměla to s ní, Petra ji vždy věřila a věří. Všude po nás chtějí faktickou rovinu, škola, zaměstnání, sport, jinak neuspějete, a pak přijde vztah, kde když dojde ke sporu, neřeší se fakta, ale mnohem důležitější je společné řešení jako dvojice, i když jste přesvědčen, že se druhý mýlí. Dotaženo do absurdního příkladu, pokud jsem správně pochopil a toto nemá hranici, pokud jsou na stole 3 talíře, všude musíte říct že jsou tři, případně je spočítat, jako důkaz a ve vztahu když partner vidí dva talíře, není řešením je počítat, dokazovat za pomoci ostatních že jsou tři, ale jít za partnerem mluvit, zjistit co se děje a společně hledat kompromis, co s tím, že on vidí dva a vy tři. Pochopit ho.
Potřeboval bych tomuto přesně porozumnět jak to funguje, osobně mám pocit, že u mužů je vše postaveno na rovině faktické a emoce jsem vždy vnímal jako nějaký důsledek této faktické roviny. V podstatě věc problematickou.Pokud byla fakta ok, emoce byly ok a opačně.
Když se ohlednu zpět ve svém životě, vždy jsem dělal něco kde fakta byla fakta, kdo je správně vnímal a nenechal se ovládat emocemi, byl uspěšný, kdo to nezvládl, nezvládl odlišit fakta a emoce neuspěl. V postatě si zakládám na správnosti svého vnímání, objektivitě a výsledky to dokazovali . Proto jsem si myslel, že když přítelkyni sděluji věci, jak se skutečně odvíjí a co se pravděpodobně stane, dělám to nejlepší a nejupřímnější co mohu, ale na emoční rovině jsem s ní skutečně na tom dobře asi nebyl. I když si dodnes věříme, sex je ok(podle mě :-), nedomluvíme se bez ublížení druhého téměř na ničem. Přijde mi, že tato emoční rovina je důvodem, proč jsou lidé tak snadno oklamatelní, princip podvodníků, politiků. Díky mé degeneraci v tomto směru jsem zřejmě vůči tomuto velmi odolný a poznám manipulace a lži velmi rychle. Aby to nevyznělo jako že jsem nějaký psychopat bez emocí, to vůbec ne, dokážu je vnímat a číst a vyhodnocovat,a mám jich sám dost, dokáži přijít na úřad nebo jednání a říct věci které lidé chtěji slyšet, abych docílil svého, ale vnímám že to není uplně čisté víno a k lidem blízkým bych to to považoval za neupřímnost. Ale to není totéž jako skutečné pochopení emocí druhého samozřejmě, o čem mluvíte vy. Jen je to práce s emocemi, kterou jsem skutečně zanedbával nic netušíc. Podle mě by se to mělo učit na základních školách a nemuselo by tolik lidí trpět 🙂
Od včera jsem vnímal jak se mezi námi odehrává komunikace a kdy dochází k napětí a vše co jste nastínil tam je. Dokud žena mluvila o sobě není problém, jak začne říkat že já něco dělám proto a proto abych dosáhl toho a toho, dostávám strašný vztek protože to já tak nevidím, když tedy pravda ve vztahu neexistuje , začnou narůstat emoce a pak je obrovský problém pochopit o co komu jde a aby pustil vyvolané napětí. Nutně bysme oba potřebovali naučit způsoby komunikace, které toto nevyvolávají. Zas to ale vidím na mužskou a ženskou záležitost. Dokáži se bavit se synem a za ceý týden ani jeden nezvýšíme hlas, nikdo se nerozčiluje vše vyřešíme, pobavíme se, stejně tak s kamarády, spolupracovníky. Jak začneme komunikovat s Petrou syn hned křičí, já když to poslouchám ve stejných místech jako on vnímám nefer věci, když to řeknu vše je špatně a jsme v sobě znovu. Ona zas dokáže mluvit s dcerou a nehádají se. Já ani minutu. Musíme se to naučit a předat to i synovi at to nemusí řešit , což vidím jako další byt vedlejší důvod.
Ale to přeskakuji a musíme popořadě.
Jinak důvod, že to všechno děláme proto, aby jsme dosáhli výsledku jako tým je skvělý a mě osobně to mění uplně náhled a dané křivdy už vidím mnohem méně bolestivé, když jsem si uvědomil že bud vyhrajeme oba a nebo oba prohrajeme. Jeden vyhrát nemůže.
Takže závěrem, oba se chceme vydat na cestu řešení, napsali jsme si vaše návrhy co máme a nemáme dělat a chtěli bychom se objednat k osobnímu setkání co nejdříve. Jsme z Benešova, ale není problém dojet kamkoli. Jediný problém je časový a to vždy nedříve ve 13.30 či kdykoli později.
Petra s tímto vyjádřením souhlasí a považuje ho za objektivní.
Předem velice děkujeme za skutečně kvalifikovaný názor
Zdravíme vás oba a přejeme hezký den
