Dobrý den pane Chába,
moc vám děkuji za nahrávku, poslechla jsem si ji několikrát, po domluvě jsem ji poslala i manželovi. Proto jsem nepsala dříve, jelikož jsem čekala, co mi k tomu řekne ještě manžel, s kterým jsem se viděla až včera.
Vše mi bylo jasné, srozumitelné, otevřelo mi to dost oči, pochopila jsem spoustu věcí a souvislostí. Naplňování potřeb tohu druhého u nás chybělo na obou stranách už roky. Oba jsme se snažili to nějak druhému dávat najevo (bohužel nekomunikace a na toto téma ani žádné mluvení), ale každý jinak a oba úplně špatně.
Opravdu jsem byla velmi mile překvapená rozsáhlostí odpovědi a hloubkou, do které jste šel. Manžel vůbec nechtěl slyšet o nějaké poradně nebo pomoci od někoho, jako jste vy, ale sám pak po poslechu uznal, že svoji práci děláte dobře a vzal si z té nahrávky dost a myslím, že hlavně i to podstatné. Mě v nahrávce nascházelo nic, manželovi prý to, že jste se jen 1x zmínil o dětech, rodině, ale to jsem mu vysvětlila, že ten problém máme my dva, že jako rodina a vůči dětem je vše v pořádku, ten problém máme my. Netuším, co přesně tím manžel myslel, že jste se málo zmínil o dětech a soudržnosti rodiny, myslím, že to potřeboval slyšet, aby se ujistil, že dělá správně, když se rozhoduje více pro nás než pro milenku. Jo a ještě jeden dotaz měl manžel a to ten, že jak má vědět nebo poznat, že už si to „odžil“, tu zamilovanost. Řekla jsem mu na to, že to musí cítit sám, že buď zjistí, že už mu to nic nedává, že je to pořád stejné nebo se něco stane na její straně nebo u nás a může ho to ovlivnit, ale to byl jen můj názor. Upřímně vůbec nevím, jak toto člověk má poznat sám na sobě, že už si odžil zamilovanost.
Pěkný den
