Dobrý den,
moc vám děkuji za názor. Už v minulém případě, kdy jste mi radil s krizí v manželství, jsem dala na vás a manželovi řekla vše narovinu, co cítím a i když to bylo asi to nejtěžší, co jsem kdy řekla, tak se tím vše vyřešilo a manžel mi pak poděkoval, že jsem to udělala, že on by asi nikdy odvahu nesebral a trápili bychom se oba dál. Půjdu tedy do toho a i v tomto případě řeknu vše narovinu, nebo možná napíšu, podle toho, jak bude příležitost. Už jsem o tom přemýšlela, ale bála jsem se, aby pak neměl pocit, že moc tlačím a nelekl se úplně. Ale je pravda, že když to neudělám, tak se nezmění nic. Třeba mi nakonec taky poděkuje 🙂 Ta možnost, že si ze mě dělá srandu, mi nepřijde pravděpodobná, jsem přesvědčená, že to tak není. Vypadá dost nervózně, červená se a přijde mi opravdu vystrašený, zeseklý a mám pocit, že to dost možná vnímá jako já a taky už ho ta situace trápí. To, co říkáte o něm, by ale mohlo být i opačně. Napadlo mě, že by si mohl on myslet, že si dělám srandu já z něj. A taky já jsem na tom tak, že moc nevěřím, že by o mě opravdu mohl mít zájem a proto se bojím něco udělat. Ale někdo něco udělat bude muset. Už proto, že jsem hodně zvědavá, co se mu honí v hlavě, tak to budu já 🙂 I za cenu toho, že se dozvím jen to, že nemá zájem.
A to, že se upínám k nějaké představě, iluzi, to si uvědomuju, vím, že ho neznám a že i když bude mít zájem se poznat, může přijít velké zklamání, že není takový, jaký jsem doufala… ale to je život.
Moc vám děkuji a určitě dám vědět s odstupem času, jak vše dopadlo.
Hezký den
