Dobré ráno pane Chábo,
ani Vám nedokážu přesně popsat kolik různých úvah a pocitů jste ve mě vyvolal. Člověk trpí tolik let, točí se ve svých myšlenkách stále v kruzích a jen těžko si umí představit, jak mu může pomoci vlastně chvíle Vašeho vyprávění a pomalé rozvazování drobných i větších uzlů minulosti. Tolik let otazníků. A tak krátká chvíle, která pohne s většinou z nich kupředu!
Kéž byste mohl ty pocity i myšlenky vidět, protože takové rozdmýchání bolesti, vzteku, radosti i úlevy zároveň, to jsem dlouho nezažila a už vůbec ne touto formou.
Snažila jsem se otevřít i Vašim domněnkám o mém případném malém narcismu a nebo také poznámkám o mé citlivosti/necitlivosti. Zamyslela jsem se nad otcem a dětstvím celkově. Máte pravdu, pomyslela jsem na dětství i výchovu v minulosti, ale nikdy jsem se tím nezaobírala nějak více. Přikláním se nyní také k tomu, že mám s otcem takový podivný neutrální vztah a nikdy jsem si od něj nepřipadala dost doceněna. Spíše naopak. U matky to mám obdobně a s tou si už vůbec nerozumím.
V dětství mě X let často vystavovala neustálému pláči z její strany a já jsem se asi nějak naučila, že musím city potlačovat. Jenom bez nich jsem jí tehdy jako dítě asi mohla snášet a nehroutit se také. Pravděpodobně. Taky dnes pláč nesnáším a okamžitě ho vidím jako slabost, pokud neuznám, že je k tomu adekvátní důvod. Asi proto Vy (na rozdíl ode mě) shledáváte, že jsem citově naopak velmi založená a upozorňujete mě taktně, že Vám přijde, že se snažím tak působit, ale není to známka síly – pokud si to myslím.
Jsou to také samozřejmě jen mé domněnky, ale dává mi to aspoň nyní mnohem větší smysl, než kdy dřív. Rozpoznal jste to lépe, než já. Máte pravdu, určitě city nějak potlačuji a cítím se tak nějak silnější asi.
Také máte pravdu, že je toto celé o mě, to jsem si potřebovala přiznat a stále přiznávám a asi ještě chvíli po těch letech přiznávat budu. Tušila jsem, že to musí být někde v mé hlavě.
Trochu mi nahání strach, že se pak nějaké dějství odehrává na rovině podvědomí… S tím bude práce a také jsem to potřebovala slyšet, protože to jsem netušila. Nepřemýšlela jsem nad tím, že některé věci prostě logické nejsou a já Vám děkuji, že to dokonce několikrát důrazně opakujete.
Alespoň toto málo jsem Vám chtěla napsat, aby jste věděl, jak moc jste mě přes hrstku řádků dokázal prokouknout a potvrdila některé Vaše dedukce.
Nyní se připravuji na vyhledání psychoterapie, protože jak vysvětlujete, vypadá to ,že se jí někdo s tak intenzivním problémem této tématiky nevyhne. Akorát vůbec netuším, jak to podám doma. Pro partnera asi nebude lehké přijmout, že jeho přítelkyně bude muset docházet na sezení z důvodu neustálých vzpomínek nad bývalým partnerem, táhnoucích se X let, i když jsou pro to složité důvody.
Ze srdce Vám děkuji!! Spousta vyřčených odpovědí mi dokázala opravdu velmi ulevit, objasnit, přiznat si a trochu otevřít mysl..
Mějte se krásně.
Se srdečným pozdravem,
