Dobrý den pane Chábo,
Zpětná vazba:
14.1. proběhla naše konzultace a během následujících dní jsme s manželem vylepšili pravidla, jak se k sobě chovat a opravdu jsme je začali dodržovat. Ale pro mě to bylo moc těžké, držet svoje emoce na uzdě a nenechat se rozhodit už jen tím pomyšlením na celou naší situaci. Tak jsem si řekla dost, takhle už to dál nejde, už to prostě nevydržím a musím sama se sebou něco dělat, abych se vymanila z té pozice chudáka ublížené manželky, která se cítí úplně nemožná a udělá všechno pro to, aby manžel náhodou neodešel, protože to bude konec světa a která musí všechno vydržet atd. Musím se změnit, protože za to stojím a zasloužím si být šťastná a spokojená.
Začala jsem si uvědomovat svoje kvality (o nedostatcích už vím) a začala si sebe víc vážit a více si hlídat svoje hranice a více se vymezovat i v práci a všem vyjít vstříc – a ono to zafungovalo a opravdu konečně začali dělat, co jsem jim řekla). Zřejmě je to jako práce se zvířaty, když jdete ke krávě, musíte mít psychicky navrch,že jste prostě silnější, i když ona má třeba o 400 kg víc než vy :-).
Taky jsem se seznámila s metodou Radikálního odpuštění a jdu do toho, už jsem něco zkusila. Cítím se o hodně lépe a začala jsem se zase nahlas smát…ale vím, že dost práce mě ještě čeká a určitě přijdou propady a krize…
No a začaly se měnit moje pocity…pořád si moc přeju zůstat s manželem a společně budovat lepší vztah, ale chápu, že musí chtít i on a že se může i stát, že chtít nebude a že ho musím nechat, ať si to vyřeší…a hlavně že on musí chtít to řešit sám v sobě, jestli to dokáže… Další věc, ta možnost manželova „života na zkoušku“ s tou druhou se ukázala být pro mě naprosto nepřijatelná, i když Vy to někdy doporučujete a chápu, že to může pomoct „rozštípnout“ situaci…prostě ne, nemůžu si pomoct, i kdybyste mi teď řekl, že k tomu mám svolit, prostě nemůžu. Přesahuje to moje hranice….nechci dovolit, aby se mnou někdo takhle zacházel, nejsem na hraní, aby si manžel něco někde zkoušel a když to neklapne, vrátil se. Mám velmi silný pocit, že pokud to udělá, zničí to hezké co mezi námi je…nevratně. Nejdřív jsem se vyděsila, co se to se mnou děje a že tohle nechci cítit, ale když jsem to přijala, ohromně se mi ulevilo a spadla ze mě obrovská tíha.
S pozdravem
